- •Inter mirifica ze 4.Prosince 1963 (Dekret II. Vatikánského koncilu o sdělovacích prostředcích) - im.
- •1. Co je to křesťanská sociologie ?
- •1) Prvý obor: zjišťující, který je z velké míry popisný,
- •2) Druhý obor: normativní, tedy hodnotící, ale nikoli subjektivně, nýbrž vědecky,
- •3) Třetí obor: jednání - zahrnuje kvalifikované jednání, totiž výběr a volbu vhodných prostředků, metod a postupů k nějakému cíli, a pak jejich učelné používání.
- •1) Z církevních dokumentů:
- •2) Z příruček a odborných děl :
- •2. Jak se vyvíjela křesťanská sociologie ?
- •1. Lidská osoba
- •2. Lidská práva
- •3. Vzájemnost vztahů mezi osobou a společností
- •4. Společné dobro
- •5. Vzájemnost
- •6. Podpůrnost
- •7. Skladebné pojetí společenského života
- •8. Spoluúčast
- •9. Lidské výtvory a společenství osob
- •10. Všeobecné určení statků
- •3. Které jsou základní sociologické pojmy ?
- •Ve společnosti:
- •V kultuře:
- •Ve společném dobru dlužno rozlišovat podstatné prvky, které se nemění, od případných, které se mění podle okolností:
- •Vedle mravní ctnosti patří k podstatným pilířům práva ve společnosti další útvary mravního života, zvláště rodina. Dále
- •Vztah přirozeného práva k právu pozitivnímu určují tyto zásady:
- •1. Vlastnost totality (celistvosti) znamená, že daná skladba tvoří soustavu, jež podléhá jistým zákonům, které právě ze skladebných prvků vytvářejí celek, jehož vlastnosti se liší od vlastností částí.
- •Vedle přirozených a nadpřirozených základů normy lidské činnosti nelze přehlížet jisté činitele, způsobující porušení a ničení této normy:
- •4. Jaké metody používá křesťanská sociologie ?
- •1) Současné vzájemné působení mezi jednotlivými složkami a celkem sociálně-kulturní skutečnosti,
- •2) Pohyb celé sociálně-kulturní skutečnosti V čase,
- •3) Změny vzájemného ovlivňování mezi jednotlivými složkami a celkem sociálně-kulturní skutečnosti V různých dobách.
- •1) Typ společenského jednání a útvarů jako neuceleného a částečně zaměřeného k sociálnímu a kulturnímu rozkladu;
- •2) Typ společensky prospěšné a kulturně tvořivé činnosti jako ucelené a celkově zaměřené ke kulturní tvorbě a sociálně přínosné a prospěšné činnosti.
- •5. Co je základní buňka společnosti ? r o d I n a
- •V manželství je obsaženo trojí dobro:
- •4. Náboženský úkol rodiny jako malé Církve
- •1. Působením jednotlivců: apoštolát vykonávaný jednotlivcem (Jan 14,4) je základem a předpokladem každého náboženského působení, vycházejícího z rodiny a směřujícího k širšímu církevnímu společenství.
- •3) Úkony doplňující: směřují k dosažení cílů, které svou povahou, rozsahem nebo trváním přesahují možnosti jednotlivých občanů, rodin a jiných nižších skupin (např. Obrana státu).
- •V rozsahu významu slova politika je možno rozlišit více stupňů:
- •2) Umírněná pravice,
- •3) Reformistická levice,
- •4) Revoluční levice (Eysenck 1954).
- •V čem spočívá náboženská úloha státu ?
- •V čem spočívá mravní úloha státu ?
- •V čem spočívá hospodářská úloha státu ?
- •Všichni křesťané se mají stavět tváří V tvář novým úkolům dneška se svědomím dobře utvořeným V duchu etických požadavků evangelia a se sociální citlivostí opravdu křesťanskou.
- •1. Ohled na důstojnost lidské osoby: Církev se ve svém sociálním působení zasazuje o všestrannost a úplnost lidského rozvoje.
- •1. Rodinná politika státu se liší podle chápání cíle a měřítek, sledovaných touto politikou.
- •2. Vzdělávací politika
- •Vzdělávací politika demokratického státu usiluje o vytváření a používání vhodných prostředků k vyrovnávání a slaďování těchto vlivů.
- •3. Politika sociálního zabezpečení
- •4. Zdravotní politika
- •5. Bytová politika
- •6. Politika zaměstnanosti
- •Výrobní hospodářství vychází naopak od výrobní činnosti a prosazuje výrobu většího množství výrobků a služeb než je požadováno.
- •Ve druhé řadě závisí směnná hodnota:
- •V čem je úskalí při měření směnné hodnoty?
- •1) Případné skupinové sobectví různých sdružení podle jednotlivých povolání a stavů se překonává a zušlechťuje tím, že postupně objímá celou společnost, až obsáhne celé lidstvo.
- •2) Vyhrocené spory mezi dílčími okruhy solidarity jsou méně a méně četné. Obava o zachování nezávislosti, odedávna připomínaná odpůrci dělby práce, ustupuje do pozadí.
- •8. Jak jsou uspořádány národy ?
- •9. Co dělat se zaostalostí některých národů ?
- •10. Co si počít s narušeným životním prostředím ?
- •Inglehart,r., The Silent Revolution. Changing Values and Political Styles Among Western Publics. Princeton 1990.
- •Večeřa, m., Sociální stát. Východiska a přístupy. Sociologické nakladatelství, Praha 1993.
- •Veselý, j.M.,o.P., Co dává Velehrad Evropě. Matice cyrilometodějská, Olomouc 1994.
- •Vodáková, a., a kol., Demografie (nejen) pro demografy. Sociologické nakladatelství, Praha 1993.
4. Zdravotní politika
Zaměření zdravotní politiky je dáno cílem péče o zdraví všech příslušníků dané společnosti. Tímto cílem je dosažení stavu úplné pohody člověka jako jedince a příslušníka společnosti. Samo zdraví se obvykle měří snižováním úmrtnosti, nemocnosti aj.
Jakou úlohu při tom plní jedinec, církev, stát a trh ?
Odpovědnost za zdraví člověka je především jeho vlastní mravní odpovědnost. Avšak člověk není jen jedinec, nýbrž i příslušník společnosti. Žije v rodině, pracuje spolu s jinými lidmi a má účast na výsledcích své práce. Samotný přirozený zákon mu velí: Dělej druhým, co chceš, aby oni dělali tobě, a Nedělej jim, co nechceš, aby ti dělali druzí. Proto ho svědomí vede k péči o zdraví nejen sebe, ale i druhých lidí, a k tomu, aby např. infekcí neškodil druhým. Zdraví člověka ve společnosti je někdy ohrožováno dopravou, ovzduším znečištěným průmyslem, atd. To potvrzuje také odpovědnost společnosti, zejména státu za zdraví člověka. Vedle státu se odpovědnosti za nemocné a umírající odedávna ujímá také církev, následující v tom svého zakladatele Ježíše Krista. Proto péče o zdraví není jen výhradní záležitost člověka jako jedince, ani pouze státu nebo církve. V odpovědnosti za sociální politiku v oboru zdravotnictví je nutno usilovat o nalezení nejlepšího poměru mezi účastí člověka, státu a církve.
Socialistická zdravotnická politika usiluje o zestátnění zdravotnictví, a o to, aby každý člověk měl právní nárok na bezplatné ošetření a léčbu. To se hradí z nemocenských dávek povinně odváděných každým občanem, pracovní povinností nuceným k výdělečné práci. Jednotlivec se tím docela zbavuje odpovědnosti za své zdraví. Liberální demokracie prosazuje právo každého člověka na základní ošetření, ale v případě nákladnější léčby a pobytu v nemocnici vyžaduje úhradu buď přímo nebo z pojištění, pokud je nemocný pojištěn. Občan se může nemocensky pojistit, ale není k tomu nucen. Celé společenské prostředí ho vede k osobnímu zodpovědnějšímu zacházení s vlastním zdravím. Křesťanský solidarismus prosazuje v zdravotnické politice odpovědnost každého občana za zdraví sebe a své rodiny. Vede občana k jeho prozíravému zdravotnímu pojištění u křesťanské pojišťovny, kde jedině má občan záruku, že nemocenských dávek jeho pojištěnců není užíváno nemorálním způsobem (potrat, eutanázie, atd.). Teprve tam, kde péče o vlastní zdraví a zdraví vlastní rodiny přesahuje možnosti jednotlivce, nastupuje podpůrná péče státu a církve. Jako v celé sociální politice křesťanského solidarismu, tak i v jeho zdravotnické politice nejde nikdy jen o nalezení spravedlivého středu mezi krajností řešení socialistického (či sociálně demokratického) a krajností řešení liberálního kapitalismu, nýbrž pokaždé je zde vedle sociálního spravedlnosti uplatněn také důraz na sociální lásku.
5. Bytová politika
Cílem bytové politiky je zlepšení dostupnosti bydlení, důstojného člověka a jeho rodiny. Cíl bytové politiky je těsně spjat s rodinnou politikou. Z tohoto hlediska se tato politika musí zabývat stupněm obtížnosti pro mladého člověka, který přirozeně chce založit rodinu. Z hlediska bytové politiky jde především o obyvatelstvo celého státu, samosprávního celku a obce. Přitom je třeba se zajímat o bydlení rodin různých typů (jednogenerační, dvou- či třígenerační).
Jakou úlohu při tom plní jedinec, stát, církev, obec a trh ?
Odpovědnost za zajištění si co nejlepší úrovně bydlení pro sebe a svou rodinu spočívá především na jednotlivém člověku. Kde to přesahuje síly samotného jednotlivce, tam se jedinci spojují do bytových družstev. Jindy člověku vychází vstříc podnik, ve kterém člověk pracuje, neboť si tak podnik chce udržet dobrého pracovníka. Trh s byty umožňuje v daném místě měnit nabídku bytů podle změn poptávky. Kde chybí dost sil jednotlivcům a zájmovým sdružením, tam nastupuje podpůrná pomoc státu a církve. Podpora může být přímá (peněžní nenávratné půjčky jako vklady do výstavby, příspěvky na bydlení jedincům a rodinám s nižšími příjmy) nebo nepřímá (stavební spoření se státním příspěvkem, poskytnutí výhodných úvěrů pro půjčky na stavbu, údržbu či koupi bytu; snížení daní osob bydlících ve vlastní bytě).
Křesťanský solidarismus klade v bytové politice důraz na bytovou politiku rodin. To znamená podporu bytové politiky pro dobré a nenarušené rodiny, zejména s více dětmi, na úkor podpory jedinců, zejména těch, kteří jsou rozvedení. U různých půjček na byty pro rodiny je třeba výslovně podmínit jejich nenávratnost stálostí a pevností rodinného soužití.