- •Inter mirifica ze 4.Prosince 1963 (Dekret II. Vatikánského koncilu o sdělovacích prostředcích) - im.
- •1. Co je to křesťanská sociologie ?
- •1) Prvý obor: zjišťující, který je z velké míry popisný,
- •2) Druhý obor: normativní, tedy hodnotící, ale nikoli subjektivně, nýbrž vědecky,
- •3) Třetí obor: jednání - zahrnuje kvalifikované jednání, totiž výběr a volbu vhodných prostředků, metod a postupů k nějakému cíli, a pak jejich učelné používání.
- •1) Z církevních dokumentů:
- •2) Z příruček a odborných děl :
- •2. Jak se vyvíjela křesťanská sociologie ?
- •1. Lidská osoba
- •2. Lidská práva
- •3. Vzájemnost vztahů mezi osobou a společností
- •4. Společné dobro
- •5. Vzájemnost
- •6. Podpůrnost
- •7. Skladebné pojetí společenského života
- •8. Spoluúčast
- •9. Lidské výtvory a společenství osob
- •10. Všeobecné určení statků
- •3. Které jsou základní sociologické pojmy ?
- •Ve společnosti:
- •V kultuře:
- •Ve společném dobru dlužno rozlišovat podstatné prvky, které se nemění, od případných, které se mění podle okolností:
- •Vedle mravní ctnosti patří k podstatným pilířům práva ve společnosti další útvary mravního života, zvláště rodina. Dále
- •Vztah přirozeného práva k právu pozitivnímu určují tyto zásady:
- •1. Vlastnost totality (celistvosti) znamená, že daná skladba tvoří soustavu, jež podléhá jistým zákonům, které právě ze skladebných prvků vytvářejí celek, jehož vlastnosti se liší od vlastností částí.
- •Vedle přirozených a nadpřirozených základů normy lidské činnosti nelze přehlížet jisté činitele, způsobující porušení a ničení této normy:
- •4. Jaké metody používá křesťanská sociologie ?
- •1) Současné vzájemné působení mezi jednotlivými složkami a celkem sociálně-kulturní skutečnosti,
- •2) Pohyb celé sociálně-kulturní skutečnosti V čase,
- •3) Změny vzájemného ovlivňování mezi jednotlivými složkami a celkem sociálně-kulturní skutečnosti V různých dobách.
- •1) Typ společenského jednání a útvarů jako neuceleného a částečně zaměřeného k sociálnímu a kulturnímu rozkladu;
- •2) Typ společensky prospěšné a kulturně tvořivé činnosti jako ucelené a celkově zaměřené ke kulturní tvorbě a sociálně přínosné a prospěšné činnosti.
- •5. Co je základní buňka společnosti ? r o d I n a
- •V manželství je obsaženo trojí dobro:
- •4. Náboženský úkol rodiny jako malé Církve
- •1. Působením jednotlivců: apoštolát vykonávaný jednotlivcem (Jan 14,4) je základem a předpokladem každého náboženského působení, vycházejícího z rodiny a směřujícího k širšímu církevnímu společenství.
- •3) Úkony doplňující: směřují k dosažení cílů, které svou povahou, rozsahem nebo trváním přesahují možnosti jednotlivých občanů, rodin a jiných nižších skupin (např. Obrana státu).
- •V rozsahu významu slova politika je možno rozlišit více stupňů:
- •2) Umírněná pravice,
- •3) Reformistická levice,
- •4) Revoluční levice (Eysenck 1954).
- •V čem spočívá náboženská úloha státu ?
- •V čem spočívá mravní úloha státu ?
- •V čem spočívá hospodářská úloha státu ?
- •Všichni křesťané se mají stavět tváří V tvář novým úkolům dneška se svědomím dobře utvořeným V duchu etických požadavků evangelia a se sociální citlivostí opravdu křesťanskou.
- •1. Ohled na důstojnost lidské osoby: Církev se ve svém sociálním působení zasazuje o všestrannost a úplnost lidského rozvoje.
- •1. Rodinná politika státu se liší podle chápání cíle a měřítek, sledovaných touto politikou.
- •2. Vzdělávací politika
- •Vzdělávací politika demokratického státu usiluje o vytváření a používání vhodných prostředků k vyrovnávání a slaďování těchto vlivů.
- •3. Politika sociálního zabezpečení
- •4. Zdravotní politika
- •5. Bytová politika
- •6. Politika zaměstnanosti
- •Výrobní hospodářství vychází naopak od výrobní činnosti a prosazuje výrobu většího množství výrobků a služeb než je požadováno.
- •Ve druhé řadě závisí směnná hodnota:
- •V čem je úskalí při měření směnné hodnoty?
- •1) Případné skupinové sobectví různých sdružení podle jednotlivých povolání a stavů se překonává a zušlechťuje tím, že postupně objímá celou společnost, až obsáhne celé lidstvo.
- •2) Vyhrocené spory mezi dílčími okruhy solidarity jsou méně a méně četné. Obava o zachování nezávislosti, odedávna připomínaná odpůrci dělby práce, ustupuje do pozadí.
- •8. Jak jsou uspořádány národy ?
- •9. Co dělat se zaostalostí některých národů ?
- •10. Co si počít s narušeným životním prostředím ?
- •Inglehart,r., The Silent Revolution. Changing Values and Political Styles Among Western Publics. Princeton 1990.
- •Večeřa, m., Sociální stát. Východiska a přístupy. Sociologické nakladatelství, Praha 1993.
- •Veselý, j.M.,o.P., Co dává Velehrad Evropě. Matice cyrilometodějská, Olomouc 1994.
- •Vodáková, a., a kol., Demografie (nejen) pro demografy. Sociologické nakladatelství, Praha 1993.
V čem spočívá hospodářská úloha státu ?
Především v uskutečňování hospodářských podmínek všestranného rozvoje občanské společnosti. Hmotný blahobyt však není výhradním posláním státu. všichni občané a jejich rodiny a zájmová sdružení jsou povinni se snažit o dosažení tohoto cíle. Státu přitom připadá především úloha podněcovat, řídit, usměrňovat a doplňovat chybějící úsilí jedinců a jejich rodin a zájmových sdružení. Státní činnost má ráz všeobecnosti, protože stát se svou činností nějakým způsobem vztahuje na všechny společenské vztahy a oblasti; dále proto, že stát zasahuje do lidských vztahů vždy s cílem pozvednout je na vyšší úroveň a zvětšit důstojnost lidí jakožto prvků, které uskutečňují společné dobro, aniž by tím jejich úsilí pozbývalo osobní ráz (Pavan 1967).
Státní zásahy do hospodářství musejí být vcelku podřízeny zásadám solidarismu, který se vyhýbá krajnostem liberalismu i socialismu: liberalismus se totiž snaží omezit hospodářské působení státu na ochranu svobody jednotlivce. Očekává nejlepší výsledky od volného, nevázaného uplatňování podnikavosti a soutěže jednotlivců a jejich zájmových sdružení. Socialismus naopak chce celé hospodářství podřídit státnímu vedení. Důsledek těchto jednostranností v hospodářském působení státu se projevuje např. nezaměstnaností. Liberalismus vede k nezaměstnanosti větší, než jakou může stát hospodářsky zvládnout podporami, aj. Socialismus vede k povrchnímu odstranění nezaměstnanosti a vytváří skrytou nezaměstnanost nejširších vrstev společnosti, navyklých trpně očekávat veškerou podnikavost v hospodaření výhradně od státu. Křesťanský solidarismus se podstatně liší od socializovaného liberalismu, který se snaží samočinnými státními zásahy do hospodářství docílit vyrovnaný chod hospodářství a hmotný blahobyt pro společenský celek. Takový liberalismus neponechává dost svobody jednotlivci, aby se vlastním přičiněním podílel nejenom na spotřebě, ale i na tvorbě blahobytu. Svádí k oslabení odpovědnosti lidského jedince za řádný chod hospodářství. Dokonce v něm naopak vzbuzuje odpor proti všudypřítomnému vlivu státu, který vůči občanovi vystupuje jako cizí a nevítaná moc.
Co je to sociální politika ?
Sociální politika jako společenská činnost v širším smyslu utváří vztah jedinců a společenských podmínek jejich života. Každý se nějak podílí na sociální politice. Přitom ji nějakým způsobem spoluutváří, ať už podle sebe samého nebo podle života své rodiny, své obce, národa. Zároveň je ale každý vystaven společenským podmínkám, které se vymykají jeho vlivu, takže jsou pro něj zvenčí objektivně dané. V užším smyslu jde při sociální politice o sociální politiku státu, církve, svépomocných sdružení (YMCA, YWCA), dobročinných organizací (Armáda spásy, Horská služba), zájmových sdružení (politická strana, odbory). Sociální politika může také jako vědní obor zkoumat procesy utváření a uskutečňování podmínek života jedinců a skupin.
Proč se křesťan musí "míchat" do politiky?
Křesťanská sociologie jako sociální nauka Církve směřuje k evangelizaci společnosti. Vzhledem k tomu svému úkolu obsahuje také nutně výzvu k sociálnímu jednání. Jednání, ke kterému vybízí, se stanoví případ od případu na základě poznání skutečnosti, vykládaného ve světle evangelia a sociální nauky Církve, která tak ukazuje v každém dějinném okamžiku svou závažnost. Křesťanská sociologie jako sociální nauka Církve má tedy vedle své naukové, poznávací stránky ještě stránku praktickou. Křesťanská sociologie tedy zahrnuje sociální politiku.