• Rozložení, rozmístění

• Čárová porucha krystalické mřížky

25) Typy lomů:

• tvárný = Lom, který je provázen soustředěnou plastickou deformací a je spojen se skluzovým mechanizmem (a tedy působením smykového napětí) a pro který je charakteristická větší spotřeba energie.

• štěpný = lom, který je doprovázen výraznější plastickou deformací, je způsoben odtržením v určité krystalografické rovině vlivem normálového napětí a ke svému šíření vyžaduje malou energii

Z hlediska míst šíření lomu:

• transkrystalický = probíhá vnitřkem zrn

• interkrystalický = šíří se po hranicích zrn

2 6) Krystalová mřížka železa:

27) Technologické zkoušky:

Technologické vlastnosti:

Jsou to vlastnosti, které úzce souvisí se zpracováním materiálu na výrobek. Proto se při jejich zkoušení snažíme přiblížit co nejvíce podmínkám, při nichž bude materiál zpracováván, případně jimž bude v provozu vystaven. Z hlediska praxe jsou tyto zkoušky velice důležité.

1) Tvárnost

-je vlastnost kterou musí mít materiál určený ke kování, válcování, lisování apod. Tvárnost zjišťujeme různými zkouškami buď za studena nebo za tepla.

2) Lámavost

-posuzuje tvárnost podle velikosti úhlu ohybu alfa zkušební tyče, aniž v místě ohybu vznikly trhliny.

3) Zkouška drátu střídavým ohýbáním

-udává odolnost drátu proti střídavému ohýbání jako počet ohybů zkušebního vzorku ve zkušebním zařízení. Za ohyb zde považujme již první ohyb o 90° z počáteční polohy, za druhý další o 180°

4) Zkouška střídavým ohýbáním plechů a pásů

-je podobná zkoušce s drátem

5) Zkouška trubek rozháněním, lemováním a smáčknutím

-zjišťuje se zpracovatelnost trub zvláště tažených za studena. Trubka vyhovuje nevznikne-li v místě zkoušky trhlina.

6) Zkouška pěchováním za studena

-zjišťuje se povrchová čistota polotovaru k výrobě nýtů, hřebíků apod. Materiál vyhovuje, jestliže při zkoušce na pěchovaném vzorku nevznikly trhliny.

7) Zkouška kovatelnosti

-touto zkouškou zjišťujeme kujnost oceli. Na předkované ocelové tyči provedeme zkoušku: děrovací, rozšiřovací, rozštěpení a rozkování. Rozsah kujnosti je tím větší, čím vzniknou větší deformace bez vzniku trhlinek.

9) Obrobitelnost

-chování materiálu při obrábění řeznými nástroji (soustružení, frézování, hoblování, vrtání apod.) Obrobitelnost posuzujeme nejen podle mechanických vlastností, ale i podle snadnosti oddělování třísky.

10) Slévatelnost

-souhrn vlastností, které musí mít kov (slitina) určených k lití. Umožňuje výrobu zdravých odlitků. Materiál musí mít dobrou tekutost, nesmí tvořit bubliny a musí se málo smršťovat. Zkouška se dělá v zaformované spirálové drážce.

11 Odolnost proti opotřebení

-je nežádoucí oddělování částeček materiálu k němuž dochází na povrchu součástí, strojů či přístrojů.

12 Jiskrové zkoušky

-zkoušky vhodné pro zjišťování druhu neznámé oceli. Používá se sada ocelových vzorků o známém chem. složení

28) Určení meze pružnosti:

Pružnost (též elasticita či tuhost) je část mechaniky, která studuje vztahy mezi deformacemi těles a vnějšími silami, které na toto těleso působí. V úlohách pružnosti se potom řeší, zda deformace tělesa či konstrukce nepřesáhla dovolenou hodnotu.^[1] Jedním z prvních, kdo se zabýval hledáním vztahů mezi silami působícími na těleso a deformacemi tělesa způsobenými těmito silami, byl britský fyzik Robert Hooke. Hooke v roce 1676zformuloval zákon, jenž říká, že při pružné deformaci je normálové napětí přímo úměrné relativnímu prodloužení.^[2] Tento poznatek je v podstatě jedním ze základních kamenů matematické teorie pružnosti a v nezměněné podobě se využívá dodnes. Zákon, který Hooke definoval, nese jeho jméno.