2.1.3Individualismus versus kolektivismus

Rusko má tento index poměrně nízký a poukazuje tedy na kolektivistickou zemi – zájem skupiny převažuje nad zájmem jedince. Kořeny tohoto můžeme hledat v historii Ruska, která je již od počátku charakterizována takzvaným sjednocováním Rusi. Toto sjednocování mělo formu připojování a dobývání dalších území omezováno pouze moři a oceány, ale nakonec mělo úplně opačný výsledek. Ekonomické, vojenské a politické oslabení moci centra vedlo k rozpadu komunistické říše, odpadu satelitu a značné redukci území ovládaného Ruskem.

Sovětský kolektivismus zanechal také silné stopy ve vztahu občana a státu – velká většina občanů si myslí, že stát je „spasí“ i když nebudou pracovat. Životní úroveň se liší podle regionu a je značně rozdílná mezi městem a vesnicí. Nouzí trpí především penzisté.

Kolektivistické chování můžeme pozorovat i na pracovišti. Zaměstnanci jednají společně neboť při týmové práci dosahují lepší výsledky, svá vystoupení pak chápou jako vystoupení celé skupiny a i úspěch je považován za úspěch skupiny nikoliv jednotlivce. Rusové usilují o snížení rizika a to většinou zaměstnáváním svých blízkých a příbuzných a pak vztah na pracovišti přirovnávají ke vztahu rodinnému. Když přidělený úkol nesplní nebo ho splní špatně, nebudou muset z organizace odejít, ale budou přiděleni na jiný úkol. V Rusku panuje silná loajalita.

V Rusku hraje nebývale významnou roli důvěra a tuto důvěru je třeba nastolit před samotným jednáním. Významně k tomu může dopomoci doporučení jiného obchodního partnera nebo účast představitele zahraniční firmy.

Index individualismu pro ČR vykazuje mírně nadprůměrnou hodnotu, ale opět nelze s přesností říci, že jsme spíše země individualistická než kolektivistická. Opět to bude dáno generačním rozdílem. Mladší kolektivy se snaží do organizace přinášet nové přístupy k řízení a tak se stále více objevuje participativní styl řízení a týmová práce.

To, že se ČR dostává spíše do individualistických hodnot, bychom viděly v tom, že je pro nás důležitá rodinná soudržnost, individualismus spojený s tvrdě prosazovaným právem na vlastní názor, a zvláště pak patriotismus. Projevuje se to i v detailech, například v tom, jak česká mládež, na první pohled se nelišící od svých vrstevníku v západní Evropě nebo USA, dává přednost mnohdy domácí hudbě a obecně neodmítá ani různé tradice. A co se týče patriotismu, tak je to vidět zejména na českém pivu.

Na tomto místě je dobré si připomenout i semknutost národa v otázce rasismu. Národností menšinu u nás tvoří Romové a vzájemný vztah mezi oběma etniky není příliš dobrý.

Jestliže se ohlédneme do minulosti vidíme také spoustu znaků, proč právě ČR vykazuje menší míru individuality. Naše země byla po dlouhá léta spojována s řadou problémů, prožívala si svůj těžký osud, vyznačovala se touhou po dosažení vlastního státu, bojovala za svobodu – to vše jsou hodnoty vykazující určitou oběť, ale ve jménu společného cíle, proto individualismus není tak silný.

2.1.4Maskulinita versus feminita

V rámci obchodního jednání a důrazu na úspěch jsou Rusové málo přístupní. Pokud se účinní nějaké rozhodnutí, je rozhodnutím "učiněným shora". To ale neposkytuje automatickou záruku, že podepsaný kontrakt bude neodkladně a přesně splněn. Jednací styl takové autority je často veden v soutěžním duchu "vítězství - prohra", ačkoliv navenek je kladen důraz na vzájemnou výhodnost obchodu.

Při obchodních jednáních se nedoporučuje vyvíjet na partnera nátlak, ale ponechat mu čas. Dohody bývají zachyceny písemně, ústní ujednání nemají stejnou platnost - na rozdíl od některých evropských zemí. Projevy nesouhlasu se zpravidla vyjadřují přímo, s vysvětlením, případně s omluvou.

V hojně navštěvovaných "surovinových" regionech Ruské Federace se vyskytuje tzv. německý syndrom. Partneři často disponují nabídkou ze SRN a srovnávají technické a cenové údaje o zboží. Tehdy je třeba mít po ruce argumenty, v čem se naše zboží odlišuje, resp. čím muže předejít třeba právě německou konkurenci. Prodejce ale musí počítat s tím, že žádné argumenty neobstojí, pokud existuje skrytá zainteresovanost na dovozu, byť třeba podstatně dražšího a s českým výrobkem plní funkci srovnatelného zboží.

Při jednání nelze svého partnera podceňovat, neboť drtivá většina ruských podnikatelů má vysokoškolské vzdělání, zkušenosti z řídicích funkcí v bývalých socialistických podnicích, velmi dobrou znalost místních podmínek a schopnost pohybovat se v nich. I přes velkou zaměstnanost žen se jich jen velmi málo vyskytuje ve vedoucích pozicích a zahraniční podnikatelka musí očekávat, že ve významných funkcích dominují muži.

V Ruské federaci má žebříček hodnot obvyklou podobu jako v evropských zemích: na prvních místech je rodina, děti a zdraví. Obdobné těmto vztahům v rodině, kde je muž – živitel autoritou, jsou i vztahy na pracovišti, kde ve vztahu mezi nadřízenými a podřízenými platí autoritářská pravidla. Přesto mezi zaměstnanci existují i velmi neformální vztahy, běžné jsou společenské oslavy ( Rusové rádi slaví různé svátky), na veřejnosti se lidé někdy tváří vážně až nepřívětivě a vůči zahraničním partnerům, jsou-li v nižším postavení, se mohou chovat i nadřazeně. Dokáží být také zdvořilí a srdeční a jsou velmi pohostinní.

Sovětský kolektivismus zanechal také silné stopy ve vztahu občana a státu: stát je často považován za všemocného pána a občané jsou velmi dotčeni, když se o ně "málo" stará. Například ruští studenti považují za samozřejmé nikoli to, že by platili školné, ale naopak to, že stát bude platit jim. Obdobné požadavky na stát mají i další sociální a profesní skupiny.

Mohlo by se zdát, že rysy výše popsané jako důraz na úspěch v jednání a na soutěživost, včetně toho, že v současné době je jako zvláštnost v Rusku všeobecná lhostejnost k přírodě a životnímu prostředí, naznačují maskulinní společnost. Hofstede přesto charakterizuje ruskou společnost jako výrazně feminní. Domníváme se, že to je díky preferenci sociálního státu a vřelým osobním vztahům.

V České Republice v oblasti jednání se setkáme s pomalým postupem jednání, vysokými počátečními požadavky, s poměrně formální prezentací celé skupiny otázek, logickým a argumentujícím způsobem řešení rozdílů. Přihodit se nám může pomalejší poskytování ústupků, někdy impulzivní rozhodování s konečným rozhodnutím převážně od osob ve vedoucích funkcích. Takže vidíme určité podobnosti s ruským jednáním, ovšem ne s tak vyhraněnými taktikami. V rámci soutěživosti se určitě setkáme i s praktikou „výhra – prohra“, ale určitě se zde projevují směry k výhodnějšímu jednání „výhra – výhra“.

Účast můžu i žen v rámci budování kariéry je podstatná u obou pohlaví. Můžeme však zpozorovat sílící kariérový přístup žen. S ženami se můžeme setkat na různých úrovních řízení obchodních firem. Diskriminační problémy v rámci pohlaví jsou upraveny již zákonem, ale bohužel se s nimi ještě potkáváme na pracovišti. Určitě jsou patrné také znaky rozdílů ve mzdového ohodnocení. V současné době určitě vyniká vyšší účast na vzdělání a neustále roste zájem studovat vysokou školu.

V oblasti žebříčků hodnot se český národ shoduje s ruským. Také je na prvním místě rodina a zdraví. Setkáme se také s pohostinností i smyslem pro humor. V rámci zařazení České Republiky do střední Evropy se můžeme potýkat s celoevropským problémem a tou je přílišná sociální podpora ze strany států. Česká Republika se to snaží zmírnit reformami, plánuje se reforma zdravotní i důchodová.

Veškeré rysy naznačují příklon spíše k průměrným hodnotám indexu maskulinity.