1.1.2Kolektivismus versus individualismus

Individualismus přísluší společnostem, v nichž jsou svazky mezi jedinci volné. Předpokládá se, že každý se stará sám o sebe a svou nejbližší rodinu.

Kolektivismus přináleží ke společnostem, ve kterých jsou lidé od narození po celý život integrováni do stálých a soudržných skupin, které je v průběhu jejich životů chrání výměnou za jejich věrnost.

V indexu individualismu skórují vysoko téměř všechny relativně bohaté země, jako příklad si můžeme uvést USA nebo Kanadu. Kolektivistickými zeměmi jsou naopak Čína či Japonsko. Je proto zajímavé srovnání tohoto ukazatele mezi Ruskem a Českou republikou. Česká republika vykazuje průměrné hodnoty, ale Rusko je spíše kolektivistickou zemí.

Velice aktuální je vztah individualismu/kolektivismu ve smyslu vzdělání. Zatímco v individualistických kulturách je smyslem vzdělání naučit se, jak se učit, a učení je tedy považováno za celoživotní proces, v kolektivistických kulturách je smyslem vzdělání naučit se, jak postupovat, a učení je pokládáno za proces jednorázový. Bez zajímavosti není ani rozdílnost významu diplomu jako osvědčení dosažené úrovně vzdělání – v individualistických kulturách slouží diplom ke zvýšení sebeúcty jedince, kdežto v kolektivistických kulturách je podmínkou pro uznání jedince ze strany společnosti (hovoříme o tzv. sociální přijatelnosti).

Se zřetelem k práci a pracovním zvyklostem poznamenejme, že pro individualistické kultury je typické hledání průsečíku mezi zájmem jedince a zájmem obchodní společnosti, zatímco v kolektivistických kulturách se očekává, že zaměstnanec bude jednat v souladu se zájmy obchodní společnosti, a to bez ohledu na zájmy vlastní. Rozdíl je i v způsobu řízení - řízení v individualistické kultuře je řízením jedinců, kdežto řízení v kultuře kolektivistické je řízením skupin.

Zaměstnanci v individualistické společnosti jednají v souladu se svým vlastním zájmem. Vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je chápán jako obchodní transakce, tedy vztah mezi prodávajícím a kupujícím na trhu práce. Management je managementem jednotlivců.

V kolektivistické kultuře zaměstnavatel jedná se zaměstnancem jako s osobou patřící do určité skupiny. Vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem připomíná rodinný vztah. Management je managementem skupin

1.1.3Feminita versus maskulinita

Dimenzi maskulinity/femininity lze charakterizovat jako míru, do níž patří hodnoty typu asertivita, výkon, úspěch a soutěživost, které jsou téměř ve všech společnostech asociovány s rolí mužů, dominují nad hodnotami ostatními. Mezi tyto ostatní hodnoty, které jsou téměř ve všech společnostech spíše asociovány s rolí žen, můžeme zařadit například kvalitu života, udržování srdečných osobních vztahů, péči o slabší a solidaritu, zájem o okolí a o životní prostředí.

Maskulinita se vztahuje ke společnosti, v níž jsou sociální rodové role jasně odlišeny, femininita pak ke společnosti, kde se překrývají. Maskulinní společnost je ke svým členům tvrdá a stává společností založenou na výkonu. V takové společnosti mají i ženy hodnoty podobnější hodnotám mužským. Za relativně maskulinní společnost lze považovat například USA, za výrazně maskulinní pak kupříkladu Japonsko.

Femininní společnost je jemnější a lze ji označit za sociální. Hodnoty mužů jsou bližší hodnotám žen. Jako femininní společnost se jeví například Nizozemí.

Obecně platí, že mezi hodnotami žen z různých zemí lze vypozorovat menší rozdíly než mezi hodnotami mužů z různých zemí.

Rusko se vyznačuje spíše feminními hodnotami, kdežto Česká republika vykazuje hodnoty spíše průměrné.

Hlediskem , v němž se projevuje kontrast mezi maskulinním a feminním pracovištěm je to, jaké místo v životě člověka zaujímá jeho práce. V maskulinní společnosti platí: žít, abys mohl pracovat, kdežto ve feminní společnosti je to spíše: pracovat, abys mohl žít.

V maskulinní společnosti rodina vychovává děti ve směru k průbojnosti, ctižádosti a soutěživosti a toto platí i v organizacích. Odměňování v organizaci pak probíhá na základě spravedlnosti, tj. každému podle jejich výsledků, kdežto ve společnosti feminní se zaměstnanci odměňují spíše na základě rovnosti, tj. každému podle jeho potřeb. Ve feminní společnosti se předpokládá, že jak muži, tak i ženy budou usilovat o budování kariéry a postupu.