Litosféra a georeliéf

Litosféra a georeliéf Slovní zásoba

deska, F – доска

geomorfologie, F – геоморфолоигия

georeliéf, M – георельеф

geosféra, F – геосфера

gravitace, F – гравитация

gravitační, adj. – гравитационный

hornatina, F – возвышенность

hornina, F – горная порода

horninový, á, é, adj. – породистый

hustota, F – плотность

jádro, N – ядро

kůra, F – кора

láva, F – лава

ledovcový, á, é, adj. – ледниковый

ledovec, M – ледник

litosféra, F – литосфера

lože, N – ложе (кровать)

magma, N – магма

mocnost, F – мощность

mocnost, F – мощность

moře, N – море

nížina, F – низина

obal, M – контейнер

organismus, M – организм

pahorkatina, F – возвышенность

plavat, v –плавать

podsouvání, N – субдукции

podsouvat, v – выводить

příkop, M – ров

rotace, F – вращение

rovina, F – равнина

rozpad, M – распад

sopečná činnost – вулканическая активность

svah, M – склон

svah, M – склон

svahový, á, é, adj. – склонный

šelf, M – шельф

třetihory, F – третичный период

úpatí, N – подножие

velehornatina, F – возвышенность

vítr, M – ветер

vnější, adj. – наружный

vnitřní, adj. – внутренний

vrásnění, N – складчатость

vrásnění, N – складчатость

vrchovina, F – возвышенность

vysočina, F – возвышенность

vytékat, v – вытекать

Země, F – Земля

zemětřesení, N – землетрясение

živý, á, é, adj. – живой

Stavba a složení zemského tělesa

Země se skládá z několika vrstev, geosfér, které obepínají zemské jádro. Tyto geosféry se od sebe liší složením, hustotou, tlakem a teplotou.

Zemské jádro – se rozkládá ve středu Země. Zemské jádro zasahuje od hloubky 6378 km do hloubky 2900 km od povrchu. Jeho šířka je tedy 3478 km.

Zemský plášť – tvoří souvislý obal kolem jádra od hloubky 35 do hloubky 2900 km. Hustota pláště se s hloubkou zvyšuje.

Předpokládá se, že hmota pláště je v neustálém pomalém pohybu, dochází zde k radioaktivnímu rozpadu látek za silných tlaků a teplot se hmota taví a pohybuje. Při tom se uvolňuje energie, která se pak při sopečné činnosti dostává na povrch.

Zemská kůra – je nejsvrchnější vrstvou pevného zemského tělesa, její průměrná mocnost je 35 km. Mocnost zemské kůry není konstantní, oceánská zemská kůra je slabší (asi 6 km), pevninská je silnější (30 – 40 km), nejsilnější je pod pohořími (Himaláje až 80 km).

Litosféra

Zemská kůra tvoří s nejsvrchnější vrstvou zemského pláště pevný horninový obal Země – litosféru. Její mocnost (šířka) se odhaduje na 70 – 100 km. Není celistvá, je tvořena deskami, které se pohybují po astenosféře – po plastické vrstvě zemského pláště, která je v hloubce 100 – 200 km. Její plastický stav je způsoben obrovským tlakem hornin na ní spočívající a vysokými teplotami v  zemském nitru.

Litosféra je rozčleněna na velké bloky – litosférické desky (pevninské a oceánské). Ty se pohybují po astenosféře, jako by plavaly. Je to pouze několik cm za rok. Někde do sebe dokonce narážejí, nebo se vzájemně podsouvají. To se na povrchu projevuje pevninotvornými a horotvornými procesy, sopečnou činností a vulkanismem.

Jádra kontinentů tvoří štíty – velice stabilní části zemské kůry, nejstarší části zemské kůry. Jsou to štíty: baltský, sibiřský, východočínský, africký, arabský, indický, kanadský, brazilský, antarktický a australský.

Nejmladší části kontinentu vznikly při nejmladším třetihorním vrásnění Alpinsko-himalájské vrásnění. Vrásnění vznikla v důsledku narážení litosférických desek, vznikaly velké tlaky a velké kusy pevnin byly vyzdvihovány do značných výšek, jiné části podle těchto zlomů poklesly a často byly vyplněny mocnými usazeninami. Často v těchto místech unikalo i magma.