Výrobní faktory

• Jsou východiskem pro výrobu. Patří sem půda, práce, kapitál.

• Jsou ve vlastnictví domácností a ty je pronajímají firmám. Peníze, které domácnosti od firem dostanou jsou důchody, za které si od firem nakupují statky a služby.

• Jsou to vstupy do výrobního procesu.

• Dělíme je na :

  • Prvotní výrobní faktory (primární) – například práce, půda. Jsou původem z přírody a člověk do nich nijak nezasahoval a přivlastňuje si je přímo z přírody.

  • Druhotné (kapitálové) – Jsou výsledkem předchozí výroby.

Práce

• Značíme L. Je to vědomá, účelová lidská činnost, jejíž nositeli jsou lidé. Prací člověk přeměňuje zdroje k uspokojování svých potřeb.

• Množství práce, které má daná ekonomika k dispozici je dáno:

  • Počet osob schopných a ochotných pracovat

  • Délkou pracovní doby

  • Intenzitou práce

• Intenzita práce: je to množství práce vykonané za určitou časovou jednotku.

• Produktivita práce: je to množství statků nebo služeb vyprodukovaných jedním člověkem za určitou časovou jednotku.

Půda

• Značí se A. Půda a přírodní zdroje jsou primární zdroje přírody.

• Pojem půda v ekonomii označuje: zemědělskou půdu, stavební pozemky, všechny přírodní zdroje.

• Půda je vzácný statek, protože není předmětem výroby. Patří sem i suroviny, které se těží z půdy (uhlí, ropa).

• Pozemková renta je důchod plynoucí z půdy.

Kapitál

• Značí se K. Jsou to statky, které slouží k další výrobě. Jsou to výstupy výroby, které se stávají dalšími vstupy.

• Rozlišujeme:

  • FIXNÍ KAPITÁL – kapitálové statky, které se účastní výrobního procesu opakovaně (budovy, stroje…).

  • OBĚŽNÝ KAPITÁL – to jsou suroviny, materiály, polotovary… Vstupují do výroby jednorázově.

  • Fixní a oběžný kapitál nazýváme kapitálem REÁLNÝM.

  • FINANČNÍ KAPITÁL – peníze, cenné papíry…

  • TECHNOLOGIE – je také zvláštním druhem kapitálu.Nemá podobu hmotných statků.

  • LIDSKÝ KAPITÁL –znalosti a dovednosti pracovníků, které mohou zvyšovat zisky firmy.

• SUBSTITUCE = nahrazování jednoho výrobního faktoru druhým.

Čas jako výrobní faktor

• Správně zvolit, jak vynaložit s časem.

Ekonomika

• Je to shrnutí hospodaření určitého ekonomického subjektu .

• Dělení:

  • TRŽNÍ EKONOMIKA – Trh není regulován státem, ceny se utvářejí vztahy mezi nabídkami a poptávkami. Ve skutečnosti neexistuje čistě tržní ekonomika.

  • CENTRÁLNĚ PLÁNOVANÁ EKONOMIKA – Je řízena na základě centrálního plánu a plánování na nižších úrovních. Většinou je zde významné postavení státního monopolu.

  • ZVYKOVÁ EKONOMIKA – ekonomické chování udávají tradice a zvyky. Dnes je jíž pouze v některých primitivních kulturách.

  • SMÍŠENÁ EKONOMIKA – Vychází z tržní ekonomiky, ale jsou zde povoleny zásahy státu. Hlavně v oblastech, kde systémy tržní ekonomiky selhávají. Dnes je typická pro většinu vyspělých ekonomik.

Základní ekonomická otázka

• Co vyrábět, jak vyrábět, pro koho vyrábět?

Vzácnost

• Zdroje jsou pro člověka omezené. Omezenost vede ke vzácnosti statků. Vzácnost znamená, že společnost nemůže uspokojit se společenskými zdroji všechna naše přání.

Volba

• Vzácnost zdrojů vycházející z její omezenosti vyvolává volbu. Chceme-li získat věc, na které nám záleží, musíme se vzdát jiné věci, na které nám záleží také NÁKLADY OBĚTOVANÉ PŘÍLEŽITOSTI.

Náklady příležitosti

• Představují hodnotu toho, čeho se vzdáme za účelem získání něčeho jiného. Je to hodnota nejlepší nerealizované alternativy využití příslušného ekonomického statku.

Trh a tržní mechanismus

Trh: je to místo, kde se střetává nabídka s poptávkou.

Tržní mechanismus: proces, ve kterém se tvoří nabídka s poptávkou ve vzájemném vztahu při daných cenách.

Tržní poptávka po statku

• POPTÁVKA = chování kupujících. Jde o vztah mezi množstvím poptávky domácností a tržní cenou za předpokladu, že ostatní faktory jsou konstantní.

• Rozlišujeme:

  • Individuální poptávka – značíme d, je to množství daného produktu, které je kupující ochoten a schopen zakoupit v určitém časovém období. Rozumíme jí také poptávku po produktu jednoho výrobce.

  • Tržní poptávka – značíme D, je to souhrn všech individuálních poptávek po určitém zboží nebo službě v určitém časovém období.

  • Agregátní poptávka – značíme jí AD, je to poptávka všech lidí v určitém státě po a v určitém období po všech možných statcích. (Souhrn všech zamýšlených koupí na trhu zboží a služeb.)

• Poptávané množství závisí na mnoha faktorech, kdy hlavním a rozhodujícím faktorem je cena.

• „Ceteris paribus“ = je zdůraznění faktu, že veškeré proměnné, kromě té, kterou se zabýváme jsou považovány za konstantní.

• Funkce poptávky vyjadřuje množství ststatku Q, které spotřebitelé hodlají zakoupit v určitém časovém období za ceny statku P.

• Pro většinu statků je funkce poptávky klesající funkcí.  zákon klesající poptávky ! (při nižší ceně mají kupující tendenci kupovat větší množství statku a naopak).

  • Při poklesu ceny – zvýší se počet kupujících, kteří si při vyšší ceně nemohli statek koupit; rozšíří se použití statku.

  • Při růstu ceny – sníží se počet kupujících, kteří si při vyšší ceně nebudou moci statek koupit, omezí se použití statku.

• Změna ceny statku lze znázornit pouze posunem po křivce.