Ekonomický systém

Ekonomie: z řeckého oikos-dům a nomos – zákon

• Je to společenská věda, která vychází z reality ekonomického života společnosti. Ekonomie zkoumá jednání a rozhodování lidí, vztahy mezi lidmi v procesu výroby, způsob, jakým lidé používají vzácné, omezené zdroje k výrobě užitečných statků (zboží a služeb), rozdělují vyrobené statky při současné i budoucí spotřebě a vzájemně statky směňují.

• MIKROEKONOMIE – je to část ekonomie zabývající se hlavně chováním jednotlivých ekonomických subjektů (domácnosti, firmy, stát), jejich rozhodováním a vzájemnými vztahy. (Řeší například vliv změny ceny produktu na změnu poptávaného množství, určení množství produkce, při jakém bude firma dosahovat maximálního zisku…)

• MAKROEKONOMIE – je to část ekonomie, která se zajímá o ekonomické dění jako celek. Zkoumá národní hospodářství jako celek a jeho začlenění do světové ekonomiky. Snaží se popsat poruchy a příčiny, které vyvádí ekonomiku z rovnováhy a hledá mechanismy, které by jí do rovnováhy vrátily. (Používá ukazatele jako domácí a národní produkt, národní důchod, celková zaměstnanost, množství peněz v ekonomice, inflaci, státní rozpočet…)

• MEZOEKONOMIE – Termín zavedl Holland v roce 1976. Je to část ekonomie, která je na pomezí mikroekonomie a makroekonomie. Analyzuje chování velkých skupin.

• POZITIVNÍ EKONOMIE – Popisuje ekonomický život takový, jaký opravdu je. Objektivně popisuje stav, fakta a chování reálné konkrétní ekonomiky. Zdržuje se kvalitativního hodnocení. Využívá skutečných údajů a dat. (Popisuje cenu akcií, míru inflace, strukturu výdajů domácností…)

• NORMATIVNÍ EKONOMIE – Pokouší se stanovit, co je nutné a možné, co se smí a nesmí, nebo co by mělo být. Ukazuje, jaký by ekonomický život měl být. Snaží se ukazovat cíle lidského chování. Je hodnotící ekonomií. Jejím úkolem je ukazovat předobraz dokonalejšího ekonomického systému, hraje aktivní roli ve vývoji lidské společnosti.

• V rámci ekonomického systému se uskutečňují činnosti:

  • Výroba, které představuje přeměnu vstupů na výstupy, přičemž výstupy představují komodity (výrobky a služby, statky)

  • Spotřeba, při níž spotřebitel rozhoduje o nákupu komodit podle svých vlastních preferencí. Při tom vynakládá svůj důchod, získaný poskytnutím vstupů výroby.

  • Směna, která představuje výměnu jedněch komodit za druhé a kterou subjekty uskutečňují prostřednictvím trhu.

Prvky ekonomických systémů Ekonomické subjekty

• DOMÁCNOSTI – Jsou to rozhodující ekonomické subjekty. Rozhodnutí domácností o nákupech určují, co budou firmy vyrábět. Domácnosti jsou vlastníky výrobních faktorů (práce, půda, kapitálové statky), které prodávají nebo pronajímají firmám, aby mohly produkovat statky. Z vlastnictví výrobních faktorů plynou domácnostem důchody z podniků (mzda, renta, zisk, nájemné…). Důchody domácnosti využívají k zaplacení daní a k platbě spotřebních výdajů (nákup výrobků a služeb). Domácnosti jsou také nakupujícími statků (zboží a služeb), za které platí firmám svými spotřebitelskými výdaji. Domácnosti usilují o minimalizaci nákladů a maximalizaci užitku. Jejich cílem je výnos, kterého dosáhnou, pokud jejich užitek je vyšší než náklady.

• PODNIKY, FIRMY – Jsou to tržní subjekty, které využívají výrobní faktory zakoupené nebo pronajaté od domácností. Tyto výrobní faktory využívají k tvorbě statků (výrobků a služeb) a ty pak prodávají ostatním sektorům.

  • Meziprodukty – část statků, která koluje v rámci podniku.

  • Na trhu zboží a služeb vystupuje jako prodávající a na trhu výrobních faktorů jako nakupující.

  • Cílem je maximalizovat svůj zisk. Podniky získávají důchody ze soukromých a vládních výdajů (peníze, které dostanou od domácností za služby a statky… ). Kromě toho získávají také transferové důchody (zejména z vládního rozpočtu). Důchody využívá podnik pro zaplacení výrobních faktorů (mzdy, úroky…), nákladů na suroviny, energii apod. a na zaplacení daní.

  • Členění podniků:

    • Nefinanční podniky a korporace

    • Finanční instituce a společnosti, včetně centrální banky a pojišťovacích institucí

    • Vládní sektor úřední a místní

    • Samostatné rolníky, živnostníky a podobné samostatné podnikatele

    • Občanská sdružení, spolky a nadace, politické strany…

  • Mezi podniky patří také jednotlivci, kteří vlastní budovy, byty, nebo jiné nemovitosti, které pronajímají, nebo užívají pro vlastní potřebu.

• STÁT, VLÁDA – Je to důležitý subjekt trhu. Stát vstupuje na trh s cílem:

  • Ovlivnit trh

  • Odstranit některé negativní dopady trhu na ekonomiku

  • Aktivně působit na trhu, významné jsou i státní nákupy statků a zadávání státních zakázek.

  • Vláda je do ekonomiky zapojena v podobě různých rozpočtů. Příjmy vlády tvoří hlavně daně a povinné poplatky za sociální a zdravotní péči.

  • Výdaje vlády se dělí na vládní nákupy výrobků a služeb a na transferové platby.

  • Vládní nákupy jsou výdaje veřejných rozpočtů. Zbývající výdaje jsou transfery (platby, za které není získaná protihodnota – podpory, sociální dávky…).

• ZAHRANIČÍ - v mikroekonomii se tento subjekt nebere v úvahu.

Statky

• Je to věc nebo služba, která slouží k uspokojování potřeb ekonomických subjektů.

• Dělení statků:

  • Volný statek – je volně k dispozici, jeho množství je větší, než množství potřebné.

  • Vzácný statek – Jsou to statky, jehož množství je omezené. Je ho méně, než požadované množství a tudíž za ně je spotřebitel ochoten platit. Většina statků jsou vzácné. Jsou obvykle výsledkem produkce.

  • Žádoucí statek – je to statek, jehož spotřeba zvyšuje užitek spotřebitele.

  • Nežádoucí statek – jeho spotřeba snižuje užitek spotřebitele.

  • Lhostejný statek – jeho spotřeba nijak neovlivňuje užitek spotřebitele.

  • Normální statek – statek, jehož poptávané množství roste s růstem důchodu spotřebitele.

  • Luxusní statek – růst poptávky po statku je větší, než růst důchodu spotřebitele.

  • Nezbytný statek – pokud je růst poptávky po statku menší, než růst důchodu.

  • Inferiorní statek – statek méněcenný.

  • Veřejný statek – statek kolektivní spotřeby (např. národní obrana).Je to statek, který se nezmenšuje spotřebou dalších jednotek a z jehož spotřeby je obtížné vyloučit spotřebitele.

  • Smíšený statek – má pouze jednu vlastnost statku smíšeného.

  • Statek soukromý – nemá žádnou vlastnost statku veřejného.

  • Substituty – statky, které se navzájem nahrazují.

  • Komponenty – statky navzájem se doplňující.

  • Indiferentní statky – statky, které spolu nijak nesouvisí.