Základy teorie užitku, kardinalistická teorie, celkový užitek, mezní užitek:

užitek – subjektivní pocit uspokojení nebo potěšení ze spotřebovaného statku nebo služby

kardinalistická teorie užitku:

• snaží se užitek kvantifikovat

• užitek je fyzikální veličinou, která se dá přímo (kardinálně) měřit v peněžních jednotkách nebo utilech

• užitek z jednoho statku závisí pouze na spotřebovaném množství tohoto statku (užitek není ovlivněn spotřebovaným množstvím jiných statků)

• možnost interpersonálního porovnávání

celkový užitek (TU) – vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení ze všech jednotek statku, které spotřebitel užívá, hlavní faktorem ovlivňující jeho velikost je spotřebované množství,

mezní užitek (MU) – užitek z dodatečné jednotky statku, vyjadřuje, o kolik se změní celkový užitek při spotřebě další jednotky

celkový užitek roste do určitého bodu (bodu nasycení), v němž je mezní užitek nulový

zákon klesajícího mezního užitku – mezní užitek klesá s růstem spotřebovaného množství

ordinalistická teorie užitku:

• užitek nejde přímo změřit

• spotřebitel je pouze schopen určit, jaký spotřební koš preferuje

• interpersonální porovnávání není možné

• užitek ze spotřeby jednoho statku závisí na spotřebovaném množství jiného statku

indiferentní křivka – množina kombinací statků, které spotřebiteli přinášejí stejný užitek, všechny body, které na ní leží, jsou spojeny se stejným užitkem a všechny kombinace na jedné indiferentní křivce jsou rovnocenné (spotřebitel nedává přednost jedné z nich před jinou)

Vlastnosti indiferentních křivek:

• srovnatelnost – jakékoli dvě kombinace mohou být porovnány a spotřebitel je schopen mezi nimi rozhodovat

• úplnost – neexistuje spotřební koš, který by neležel na žádné indiferentní křivce

• tranzitivita – jestliže preferujeme A před B a B před C, pak A preferujeme před C (křivky se neprotínají)

• spojitost, reflexivita, nenasycenost, kontinuita

mezní míra substituce – ochota spotřebitele nahrazovat určité množství jednoho statku za jednotku druhého, aniž by změnil hladinu indiference

spotřebitel je omezen výší (nominálního) důchodu a cenou statků

podmínku pro výši spotřeby obou statků: Y = P₁ x q₁ + P₂ x q₂

sklon rozpočtové přímky je dán poměrem cen obou statků P₁/P₂

rozpočtové omezení se mění se změnami cen statků nebo změnou výše důchodu spotřebitele

cenová spotřební křivka PPC – spojuje body vyjadřující optimální volby spotřebitele při různých cenách

stav, který je pro spotřebitele ze všech možných (dosažitelných) stavů nejlepší a jakákoli změna jeho situaci zhoršuje, protože každý jiný stav je horší než optimální

jedná se o takovou kombinaci spotřeby dvou statků q₁ a q₂, která přináší spotřebiteli maximální celkový užitek, jakákoli jiná kombinace by mu přinesla nižší celkový užitek než optimální

optimální je taková kombinace, kdy mezní užitek prvního statku, tedy užitek poslední spotřebovávané jednotky statku q₁ je roven meznímu užitku druhého statku, tedy užitku poslední spotřebovávané jednotky q₂.

rovnováhy je dosaženo v bodě dotyku přímky rozpočtového omezení a indiferenční křivky

důchodová spotřební křivka ICC – spojuje body optimálních množství statků, které odpovídají různým důchodům