- •Operace V dutině břišní se provádějí obvykle V celkové nebo kombinované anestezii, jen výjimečně jen V anestezii svodné.
- •Poruchy dýchání po operaci nejsou zvláštností
- •Volba anesteziologického postupu:
- •Umělá plicní ventilace:
- •Indikace pooperační umělé plicní ventilace:
- •V popředí stojí léčení šokového stavu
- •Krvácení z jícnových varixů:
- •Choledocholithiasa a cholecystektomie:
- •Splenorenální zkrat:
- •Laparoskopické výkony:
- •Vedení anestézie:
Choledocholithiasa a cholecystektomie:
Obvykle je anestezie i operace nekomplikovaná.Pozornost anesteziologa si zaslouží:
Extrahepatání cholestáza , trvající delší dobu vede na základě omezené rezorbce vitamínu K k deplece koagulačních faktorů II, VII, IX, X s poklesem Quickova testu.
Vhodná je hluboká anestezie za použití prchavých inhalačních anestetik
Opioidy zvyšují tonus žlučových cest, působí spazmus Oddiho svěrače. Lze antagonizovat aminofylinem. V premedikaci je morfin kontraindikován. Opioidy mohou ovlivnit výsledek peroperační cholangiografie, mohou imitovat stenozu papily.
Resekce jater:
nebezpečí masivního krvácení, akutní hypoglykémie, pokles tvorby koagulačních faktorů (protrombinový komplex), trombocytopenie, hypoalbuminémie
monitorace jako u jiných velkých operací, invazivní TK
Shunt při portální hypertenzi:
portokavální zkrat: levý bok, technicky jednoduché, vysoké riziko pooperační jaterní encefalopatie a jaterního selhání.
Splenorenální zkrat:
Lintonova operace: pravý bok, děti, riziko viz výše, spojení proximální části v. lienalis s levostrannou v. renalis
Warrenova operace: spojuje distální konec v. lienalis a v. renalis – technicky náročné
Laparoskopické výkony:
Laparoskopické výkony se řadí do mininvazivní chirurgie s menší pooperační bolestí, s nižší zátěží životních funkcí.
Patofyziologické aspekty jsou dány především založením kapnoperitonea s intraabdominálním přetlakem 10 – 15 mm Hg
Zavedení trokaru – Veressova jehla, insuflace CO2, nebezpečí poškození cév či orgánů při zavádění
Založení kapnoperitonea – v Trendeleburgovi 15-20°, nitrobřišní tlak se automaticky drží ba hodnotě 12-15 mmHg, kopliakce při zakládání = extraperitoneální insuflace CO2…subkutánní emfyzém či retroperitoneální emfyzém …. hyperkapnie…zvýšení ETCO2, dále vznik pneumothoraxu či pneumomediastina
Kardiovaskulár - ↑ TF, ↑ MAP, ↑ odpor periferní cév, ↑ afterload, ↑ CVP, ↑ PCWP, zkrácení diastoly
Mechanické působení kapnoperitonea:
komprese arteriálních odporových cév a kapacitních žil vzestupem nitrobřišního tlaku
TK roste zpočátku vlivem zvýšeného odporu periferních cév a afterloadem LK
CO klesá úměrně výši insuflačního tlaku
Endokrinní působení – zvýšení hladiny vasopresinu…vazokonstrikce, zvýšení TK, pokles CO
Poloha pacienta: poloha horní částí těla nahoru – pokles žilního návratu
poloha hlavou dolů – dechové fce
Respirační fce:
Difuze CO2. CO2 insuflovaný do břicha difunduje transperitoneálně do krve a je vydechován plicemi
Vliv na ventilaci – vzrůstem nitrobřišního tlaku se bránice posunuje kraniálně, snížena plicní compliance a FRC
Vedení anestézie:
CA-ETI, UPV, doplňovaná anestézie…remifentanil, propofol, inhalační anestetikum, N2O lze použít –u dlouhotrvajících výkonů difunduje do kapnoperitonea, relaxace ano – dle délky (mivacron, rocuronium), vždy by měla být zavedena NGS, močová cévka – dle délky
monitorace: EKG, TK, SpO2, kapnometrie, teplotní sonda, NGS, i.v. kanyla, arteriální plyny při kardiorespiračních onemocněních
hyperkapnie, acidoza, pokles SaO2 musí vést ke konverzi na laparotomii
Pooperační bolest – epi- či hypogastriun, zádech, ramenou…nesteroidní antiflogistika.
