Úspory a úsporová funkce (graf, funkce, charakteristika), vztah ke spotřební funkci

Úsporová funkce S = - Sa + s * Y Y … důchod (disponibilní) Sa … autonomní úspory s … mezní sklon k úsporám (MPS)

Mezní sklon k úsporám vyjadřuje, jak se změní úspory, jestliže se důchod změní o jednotku. je z intervalu <0;1>

Průměrný sklon k úsporám - menší než MPS, s růstem důchodu roste a blíží se k meznímu sklonu k úsporám; APC + APS = 1

Význam úspor pro rovnováhu ekonomiky: Domácnosti mají autonomní spotřební výdaje i při nulovém disponibilním důchodu (např. nájemné, nákup potravin) -> tyto výdaje jsou při nulovém důchodu financovány čerpáním dřívějších úspor nebo úvěrů.

Úspory => nespotřebovaná část disponibilního důchodu (YD = spotřeba C + úspory S)

• Úspory – autonomní část (Sa, opačné znamínko než Ca) a indukovaná část (s.YD, s = mezní sklon k úsporám);

• Domácnost může využít celý svůj disponibilní důchod na spotřební výdaje. Pokud však část zbyde – pak vytvoří úspory

Investice, investiční funkce (graf, funkce, charakteristika), vytváření a čerpání neplánovaných zásob

Investice: I = Ia – bi

• výdaje firem na pořízení investičních statků – nepatří tam finanční investice (akcie, obligace)

• investice firem jsou autonomní = nezávislé na velikosti Y (závisí na úrokové míře)

Autonomní investice: Poptávka po investicích:

V  KO je neelastická

V DO přihlíží ke změně kapitálu

Faktory ovlivňující investice:

1. Úroková míra „i“

Investice na úvěr při stabilní úrokové míře, výnos investice je také stabilní.

Přijatelná investice je taková, u které je výnosnost vyšší než úroková míra

Očekávaná míra výnosu investic = výnos / cena investice

Čím nižší úroková míra, tím větší ziskovost investic.

2. Očekávání budoucího vývoje

Očekává-li se růst  posunutí investic nahoru

3. Daňové zatížení

Zvýšení daňového zatížení  omezení investic.

Vztah úspor a investic (dvousektorová ekonomika): Jedinými subjekty jsou domácnosti a firmy (neexistuje vláda ani zahraničí). Nebereme v úvahu znehodnocení kapitálu ani nepřímé daně.  Platí tedy: Produkt = důchod.

Domácnosti vynakládají svůj důchod jednak na spotřebu a jednak na úspory: Y = C + S

Produkt je definován jako součet spotřebních a investičních výdajů: Y = C + I

 Z toho vyplývá, že investice se rovnají úsporám I = S (-> základní makroekonomická identita).

• neplánované investice do zásob – vznikají, když firma prodá méně zboží, než kolik zamýšlela prodat

• vytváří se neplánovaný přírůstek zásob = neplánovaná investice → snížení ceny zboží či výroby

• neplánované snížení zásob – je-li poptávka větší, než firma očekávala

skutečné investice = plánované investice + neplánované investic

Rovnovážný produkt V dvousektorovém modelu důchod-výdaje (rovnováha, grafiky, matematicky)

• pouze firmy a domácnosti Y(AE) = C + I

• S růstem disponibilního důchodu rostou spotřební výdaje domácností

• Plánované investiční výdaje firem jsou nezávislé na disponibilním

důchodu (přímka I je rovnoběžná s osou X)

• Y1 … rovnovážný produkt.

• Nedochází k neplánované změně zásob.

• V bodě E1 (bod rovnováhy) se investice = úsporám.

• Body nalevo od E1 (A) - plánované výdaje jsou vyšší, než je skutečně

vytvořený produkt - dochází k neplánovanému čerpání zásob  firmy zvýší úroveň

produkce  dostáváme se do E1.

• Body napravo od E1 (B) - skutečný produkt je vyšší, než jsou plánované výdaje -> neplánované hromadění zásob  firmy musí omezit produkci  přibližují se k bodu E1

• tzn.: jestliže se plánované úspory a plánované investice nerovnají, má produkt tendenci se přizpůsobit zvýšením či snížením

• Y = C + I Y = Ca + c  Y + I

1

Y = * (Ca + I)

1 - c autonomní výdaje A

jednoduchý multiplikátor dvousektorové ekonomiky - 

• AD = Y, AD=AS Y = AE = AD = AS

• AD = C + S

• Y = C + I

• proto I = S (jen ve 2sektorové ekonomice)