2. Rozdělení rostlin podle způsobu příjmu a hospodaření s vodou
(rostliny poikilohydrické a homoiohydrické, vodní a terestrické, příklady).
Poikilohydrické rostliny - bakterie, sinice, řasy, mechy, lišejníky, houby, plísně, pylová zrna, cévnaté rostiny…
- přizpůsobují svůj obsah vody okolí, při poklesu vody dochází k zastavení životních pochodů
- obnovení pochodů při dosycení na 60 a více %
- nemají centrální vakuolu v buňce
-. Vysušení přečkávají ve stavu tzv. anabiózy, která může trvat měsíce, opětovného nasycení vodou dosahují za několik desítek minut.
Homoiohydrické rostliny – velká centrální vakuola s vysokým obsahem vody
- vyvinuty ze zelených řas
- nesnáší vysušení
- většina cévnaté 85 – 90%,
- hospodaří s vodou různými mechanismy - skládání a podélné svinování listů (ostřice, některé dřeviny), kutikulární ochrana, uzavírání průduchů, zvětšování kořenů atd.
Terestrické rostliny - suchozemské
- využívají atmosférický CO2
-terestrické bylinné formace (např. savany, stepi, louky)
Vodní rostliny - čerpají uhličitany rozpuštěné ve vodě.
rhizofyty - kořenující v substrátu (např. rákos)
haptofyty – k substrátu pouze přichycené (např. mechy)
planktofyty – drobné mikroskopické volně plovoucí (např. řasy)
pleustofyty – makroskopické volně plovoucí rostliny (např. Ceratophyllum - růžkatec)
-Vodní prostředí eliminuje gravitaci, brání vysychání rostlin a díky vysokému měrnému teplu
vody udržuje značnou teplotní stabilitu.
-Základní typy vodního prostředí s výskytem rostlin:
1) stojaté vody
2) tekoucí vody
3) brakické vody
4) slané pobřežní vody
3. Vysvětlení principu osmózy a pohybu vody V rostlinách
(osmoticky aktivní látky, vlastnosti membrán, měření osmotického tlaku).
co způsobí plasmolýzu, hraniční, křečová plasmolýza, deplasmolýza).
Osmóza je určitým specifickým případem difuze.
Rozpouštědlo má tendenci pronikat přes polopropustné membrány do míst, kde je koncentrace osmoticky aktivních látek vyšší, a ředit je. Ve výsledku jsou tedy roztoky na obou stranách membrány stejně koncentrované.
- osmoticky aktivní látky sacharidy a aminokyseliny
Osmotický tlak je tlak toku rozpouštědla pronikajícího přes semipermeabilní (polopropustnou) membránu do roztoku, ve kterém je vyšší koncentrace rozpuštěných molekul nebo iontů. Je závislý na teplotě a koncentraci roztoku.
-Osmotický tlak zředěného roztoku značíme řeckým písmenem π a může být vypočítán za pomoci vzorce:
-c
je molární koncentrace, R
je molární plynová konstanta,T
je absolutní teplota
. Plazmolýza je osmotický jev, který spočívá v osmotické ztrátě vody z rostlinné buňky, která se nachází v hypertonickém prostředí (prostředí s větším osmotickým potenciálem než vakuoly dané buňky). Dochází k proudění vody směrem ven z buňky, ve směru spádu vodního potenciálu.
-hraniční plazmolýza - buňka se vysušuje. Dochází k odchlípení buněčné membrány od buněčné stěny. V počátečních fázích je plazmolýza vratným dějem (dochází k deplazmolýze), později může vést až ke smrti buňky
- křečová plazmolýza – přerušení spojení buněk v pletivu přes plazmodezmy
Deplazmolýza je proces, při kterém se protoplast rostlinné buňky vlivem vstupu vody rozšiřuje a připojuje se zpět k buněčné stěně.