Zasazení projevů hip hopové subkultury do městského kontextu

Hip hop je subkulturou, která je těsně spjata s městem jako s životním stylem mladých lidí dospívajících v období od poloviny sedmdesátých let minulého století do současnosti, zpočátku se týká afroamerické mládeže, později se vlivem médií šíří po světě mezi všechny vrstvy mladých lidí, které oslovuje. Už místem vzniku této subkultury je město a veškerý vývoj a formování všech elementů hip hopu se odehrává právě tam. Autorka stati „Hip Hop and Rap in Europe“ M. Beau přímo definuje hip hop jako kulturu městských ghett a rap jako styl vyjadřování mládeže ulice [Beau 2012]. Vztah města a subkultury je oboustranný, subkultura mění prostředí a vzhled města a město naopak je schopné subkulturu formovat.

Právě městské plánování vytvořilo prostředí, které dalo vzniknout subkultuře hip hopu. Přibližme si tedy proces, kterým vznikly newyorské chudinské čtvrti obývané převážně černošskou komunitou na příkladu Bronxu.

Zhruba na konci padesátých let se v New Yorku začal uskutečňovat projekt výstavby dálničního obchvatu Cross-Bronx Expressway, který oddělil centrum čtvrti Bronx od jejího residenčního prostoru. Díky výstavbě bylo zdemolováno mnoho obytných domů a ty které přežily, se proměnily ve slumy. Byly převážně obývány dělnickou a nižší střední třídou nejrůznějších etnických menšin – především Židy, Italy, Němci, Iry a Afroameričany. Mezi menšinami se čas od času vyskytovaly drobné nepokoje, které vlivem narůstajícího počtu černošského obyvatelstva se vyostřily natolik, že kdo mohl, tak své bydlení co nejrychleji prodal a přestěhoval se do klidnější čtvrti [Gelder 2007: 231]. Plán modernizace města tedy nechtěně způsobil vznik čtvrti, obývané především nejchudší vrstvou obyvatelstva, zužovanou pouliční kriminalitou a chaosem. „V národním povědomí se Jižní Bronx stal hlavním symbolem amerického trápení [Gelder 2007: 231].“ V polovině sedmdesátých let černošské obyvatelstvo v Jižním Bronxu převládalo, budovalo si vlastní kulturní sítě, které dokázaly být pružné a citlivé i ve věku vyspělých technologií. Podle Girtlera subkultury vznikající ve slumech mají semknutou strukturu, pevný systém norem a hodnot a používají zvláštní kódy [Girtler 2001: 26]. Severoameričtí Černoši, Jamajčané, Portorikánci a další příslušníci karibské oblasti, kteří měli kořeny v postkoloniálních oblastech, přetvořili a přizpůsobili svou kulturní identitu a vyjadřování do nepřátelsky naladěného, technologicky sofistikovaného, multietnického městského prostředí. Pokud se městské autority nebo tisk navážely do Jižního Bronxu a jeho obyvatel, mladí Černoši a Hispánci to rozhodně nenechali bez odezvy [Gelder 2007: 232].

Postindustriální město poskytlo pozadí pro první tvůrce hip hopu, formovalo jejich kulturní prostředí, získávání prostoru, materiálu a osvěty. V době, kdy rozpočet ořezal školní hudební vzdělání pouze na tradiční instrumentální a kompoziční formy, střed města přitahoval mládež svou hudební produkcí, při které tančili breakdance jako symbolický pouliční zápas [Gelder 2007: 233].

V průběhu doby se projevy hip hopu ve městě proměňují – od druhé poloviny devadesátých let narůstá počet příslušníků hlásících se k této subkultuře, takže i kvalita jejich projevů v městském prostředí je různá. Město je společenským prostorem, kde se odehrává život, potkávají se různé kulturní vlivy, probíhá zde komunikace a diskuze, je lokalitou nejrůznějších společenských procesů, ale zároveň je fyzickým prostorem, který reaguje na společenské změny. „Prostor města je prostorem symbolickým, poskytujícím místo pro ukotvení identity jednotlivců, utváření komunit i zajištění podmínek pro formování politické veřejnosti [Weiske citován in Šuleřová 2006: 41 ].“

Kultura hip hopu, jež vznikla v městském prostředí a je s ním těsně spjata, je takto prezentována i u nás. Vztah tvůrců k prostředí se například v textech rapových písní pohybuje od adorace svého města po kritiku nevzhledných panelových sídlišť – tato tématika nechybí snad v žádném repertoáru českých hip hopových uskupení [Beneš 2006: 19].

V českém prostředí od počátku devadesátých let 20. století procházejí města bouřlivým obdobím změn, transformují se ze socialistického města na moderní kapitalistická, v mnohých aspektech se polarizují, tvoří se nová centra a periferie. Zároveň probíhá privatizace a restituce majetku, do měst přicházejí nové zahraniční a nadnárodní společnosti, zapojují se do struktur evropské unie a reagují na technologický pokrok, všechny tyto změny tvář města významně proměňují [Musil 2002: 299].

Závěr

Mým cílem v bakalářské práci bylo popsat příjemce a sociální vlivy, které ovlivnily přijetí subkultury hip hop v evropském a českém prostředí a objasnit vztahy této subkultury k městu.

V první části jsem popsala obecně subkultury, jejich teoretické ukotvení a odlišení od většinové společnosti a vývoj jejich výzkumu. Z vlastního textu vyplývá, proč můžeme o hip hopu mluvit jako o subkultuře, konkrétněji o subkultuře mládeže nebo hudební subkultuře. Hip hop se specificky vymezuje vůči dominantní kultuře, má vlastní normy, hodnoty, vzorce chování a žije vlastním stylem, zároveň spoluvytváří obraz celé společnosti. Jelikož se formoval ve skupině mládeže a tu až do současnosti stále oslovuje a svým stylem dokáže zaujmout a pohltit, řadíme jej mezi subkultury mládeže. Významná část této subkultury vychází ze sdílení hudby, takže ji můžeme zařadit i mezi hudební subkultury.

V další části jsem se věnovala vzniku a vývoji hip hopu v USA, popsala jsem prostředí, ve kterém vznikl a rozvíjel se. V USA je tedy vznik a šíření této subkultury založeno na etnické odlišnosti jejích tvůrců a následovníků, kteří hip hop používali jako nástroj v boji proti sociální nestabilitě – chudobě, nezaměstnanosti a nerovností ve společnosti – v neposlední řadě také ke své vlastní propagaci a upevnění si pozice nejen ve společnosti jako celku, ale také v rámci své vlastní skupiny. S rozšířením hip hopu po celých Spojených státech amerických i do dalších částí světa, přestává být etnicky vyhraněnou subkulturou, příjemci se staly široké vrstvy mládeže bez rozdílu původu. Stírají se také jejich třídní a sociální rozdíly a hip hop se stává všeobecně přijímaným hudebním žánrem. Hodnoty a znaky hip hopové subkultury, kterými společnost zpočátku opovrhovala a považovala je jen za krátkodobou módní vlnu, se staly běžnou součástí majoritní kultury.

Dále jsem se věnovala adaptaci tohoto fenoménu v evropské a české společnosti. Položila jsem si výzkumnou otázku, kdo byli v tomto kontextu příjemci a jaké sociální vlivy je nejvíce ovlivnily k přijetí této rebelující subkultury. Jelikož se v Evropě ani v České republice nesetkáváme s tak silnou černošskou populací jako v USA, nedochází zde k tak vyhraněným společenským střetům. V minulosti v Evropě nedocházelo k segregaci přistěhovalců a ani ve společnosti nebyly mezi nimi vytyčeny tak hluboce zakořeněné symbolické hranice. Etnické komunity nejsou zde uzavřené a žijí v rozdílných sociálních podmínkách než americké. Příjemci hip hopu v Evropě se zpočátku rekrutovali z etnických menšin, především černošských přistěhovalců, ale to spíše proto, že jim byl bližší rytmus a hudební styl této subkultury než texty kritizující společenské autority. V době, kdy hip hop přišel do Evropy, tak už měla mládež osvojené jiné projevy společenského nebo politického protestu.

V českém prostředí, kam tato subkultura přišla se zpožděním, zaujalo zpočátku nejvíce graffiti. Ostatní prvky hip hopu se zařadily po boku ostatních kulturních vlivů přicházejících po revoluci ze Západu. Její příjemci nebyli nijak sociálně ani etnicky vyhranění. Hip hop se v českém prostředí stal spíše zábavným prvkem kultury, než nástrojem poukazujícím a kritizujícím společenské poměry.

V poslední části jsem se věnovala vztahu hip hopu a města. Položila jsem si otázku, jak jsou spjaty projevy hip hopu s městským prostředím. Od počátku je město místem rozvoje a prostorem formování této subkultury. Všechny projevy hip hopové subkultury se odehrávají ve městě – v mnohých rapových textech je město ústředním tématem, graffiti se objevuje výhradně v městském prostoru, koncerty se odehrávají v městských klubech. Velikost ani poloha města nerozhoduje. Tvář a formace města ovlivňuje, jak se zde subkultura může projevit. Projevy subkultury zase tvář města mění a ovlivňují život společnosti v něm. Nejvýraznějším projevem subkultury hip hop v městském prostředí je bezesporu graffiti, které se už jeví být integrovanou součástí městského prostoru. Stalo se komunikačním nástrojem členů uvnitř subkultury, ale oslovuje, ať už negativně nebo pozitivně, i lidi stojící mimo ni. Zároveň je zbraní členů subkultury k symbolickému ovládnutí území. Ve své legální i nelegální podobě může být estetickým prostředkem k oživení městského prostoru nebo naopak jej hyzdit a narušovat.

Hip hop umožňoval mladým lidem, jak v České republice, USA nebo třeba v Japonsku, prostor k vyjádření a seberealizaci, což je stále jeho jednou z nejdůležitějších funkcí i v dnešní době.