Zemědělské systémy I.

1. Ekosystémové pojetí zemědělství – agroekosystémy

• Populační růst a potřeba potravin

- Ekologie není ochrana prostřední, zabývá se vzájemnými vztahy mezi organismy a vztahy organismů s prostředím. Organismy jsou produkční a doplňkové. Systematické zemědělství vzniklo v mladší době kamenné (Neolit) na Blízkém východě. - V roce 1650 bylo na zemi 500 milionů lidí, rok 1970 3,7 miliardy lidí, rok 2005 6,5 miliardy lidí, rok 2015 7,2 miliardy lidí (83% v rozvojových zemích), rok 2050 9,1 miliardy lidí (86% v rozvojových zemích). - Počet lidí roste, a výměra půdy klesá. (exponenciální nárůst obyvatelstva) - Na zemi je v současnosti zemědělsky obhospodařováno cca 1,0 miliarda hektarů. Bez růstu výnosy by v roce 2050 bylo potřeba 3,9 miliard hektarů. - Buď vyrobit více potravin na stejné ploše, nebo zabírat další přírodní stanoviště. Další narušování přírody není do budoucna přijatelné, řešení je ve vyspělých technologiích umožňujících růst produkce. - Změna výživových zvyklostí - vyšší spotřeba živočišných potravin – 40% produkce zrnin jako krmiva. - Zemědělská produkce pro energetické účely v rozvinutých zemích snižuje dostupnost potravin.

EKOSYSTÉM: systém, v němž jsou ve vzájemných vztazích všechna společenstva organizmů spolu s komplexem všech fyzikálních a chemických faktorů, které vytvářejí prostředí těchto organizmů

- společenstvo organismů žijících v určitém prostoru spolu s jejich abiotickým prostředím

• nacházejí se v něm tyto složky:

1. látky anorganické

2. látky organické existující vně živých organismů

3. fyzikální a chemické faktory prostředí

4. producenti čili autotrofní organismy

5. konzumenti, makrokonzumenti, fagotrofové

6. reducenti, mikrokonzumenti, saprofyti, dekompozitory, rozkladači

• patří sem ekosystémy: suchozemské, sladkovodní a mořské

• také jsou to zemědělsky využívané plochy – pole, louky apod.

Přirozený ekosystém: systém neovlivněný činností člověka

Umělý ekosystém: systém vytvořený člověkem

Ekosystém se skládá ze složky živé, tvořené organismy (tzv. společenstvo neboli biocenóza) a složky neživé, tvořené prostředím (biotopem).

• Základní funkce ekosystému jsou koloběh látek (tzv. biogeochemické cykly) a tok energie.

• Energie vstupuje do většiny ekosystémů dvojím způsobem:

– Ze slunečního záření. Přeměnu energie slunečního záření na další formy energie nazýváme transformace nebo též disipace.

– Formou energetického dodatku (z jiného ekosystému). Energetický dodatek přitom může být přirozený (příliv, mořské proudy, vítr, záplavy…) nebo antropogenní (hnojení, práce techniky, vypouštění odpadních vod...).

Základ fungování ekosystémů

- Hmota – pro stavbu těla a růst, obíhá ekosystémy v cyklech – „biochemické cykly“

- Energie – pro metabolismus, růst a vnější aktivity (vůči ostatním organismům a prostředí), ekosystémem pouze proteče – „tok energie“

- část energie se nenávratně uvolňuje do prostředí, pouze malou část se podaří zužitkovat

- Hlavním zdrojem energie je Slunce

- primární rostliny využívají biotické složky – cca polovina na fotosyntézu, 2% zabudují do svých těl, tvoří biomasu, energii spotřebovávají na dýchání

Charakteristika ekosystému

- Ekosystém se skládá ze složky živé (biotické), tvořené organismy (tzv. společenstvo neboli biocenóza) a složky neživé (abiotické), tvořené prostředím (biotopem). - Základní funkce ekosystému jsou koloběh látek (tzv. biogeochemické cykly) a tok energie.

- Energie vstupuje do většiny ekosystémů dvojím způsobem: - Ze slunečního záření: Přeměnou energie slunečního záření na další formy energie nazýváme transformace nebo též disipace. - Formou energetického dodatku (z jiného ekosystému). Energetický dodatek přitom může být přirozený (příliv, mořské proudy, vítr, záplavy..) nebo antropogenní (hnojení, práce, techniky, vypouštění odpadních vod..)

Agroekosystémy – specifický typ ekosystémů, je ovlivňován zemědělskou činností člověka.