Nejvýznamnější abiotické faktory

1. Sluneční radiace

• množství fotosysteticky aktivní radiace

• adaptace rostlin na geografické rozdělení teplot

• vliv na teplotní a vláhový režim stanoviště

• vliv na fotosyntetickou účinnost

• geografické rozdíly ve fotosystetické typy

• fotoperiodicita

Regulace abiotických faktorů  přizpůsobování jejich účinku optimu sluneční radiace (pasivní přizpůsobování):

• vhodná rajonizace plodin

• délka vegetační doby (jařiny X ozimy)

• architektura porostů (horizontální, vertikální)

• šlechtění výkonnějších odrůd

2. Voda (hydrický režim)

• zajištění transpirace (vypařování vody povrchem organismu)

• zajištění dostupnosti a příjmu živin

• transportní pochody v půdě a v rostlině

• zajištění potřeb asociovaných organismů

• vodní režim krajiny  srážky (500 - 1200 mm), výpar cca 70 % (evaporační, transpirační), odtok (evropský předěl 3 moří)

Regulace abiotických faktorů  přizpůsobování jejich účinku optimu - vodní režim:

• pasivní přizpůsobení

  • rajonizace plodin

  • využití vhodné části vegetační doby

• aktivní regulace

  • zpracování půdy

  • řízení půdního pokryvu

  • závlahy a zavodnění

3. Živiny (trofický režim)

• živiny obíhají v biogeochemických cyklech mezi zásobníky

• cykly N, C, P - potřeba ke stavbě rostlinného těla - specifické funkce

• dostupnost živin (Liebigův zákon minima)

Regulace abiotických faktorů  přizpůsobování jejich účinku optimu - živiny:

• pasivní přizpůsobení  vhodná rajonizace plodin

• aktivní regulace

  • bilancování a doplňování odčerpaných minerálních živin

  • zajištění cyklu organické hmoty

  • péče o související půdní vlastnosti (fyzikální, chemické, biologické)

Dlouhodobá udržitelnost

• uspokojení potřeb společnosti v množství a kvalitě potravin

• zajištění ekonomické prosperity zemědělských subjektů

• zachování kvality přírodních zdrojů a biologické diverzity

• racionální čerpání surovinových a energetických zdrojů

Produkční systémy

1. Konvenční

• produkční prostředky využívány s cílem maximalizace (optimalizace) produkce

• využívání všech dostupných produkčních opatření (prostředků): užívání minerálních hnojiv, pesticidů, intenzivní chov zvířat

• pěstování intenzivních odrůd v monokultuře

• opakované intenzivní zpracování půdy

• závlahy

• úroveň negativních vlivů závislých na úvaze zemědělce

• vysoká efektivita kapitálu a práce (problematické z hlediska udržitelnosti)

• nežádoucí jevy pro zemědělce - půdní vlastnosti, změny ve výskytu a vlastnostech škodlivých organismů

2. Integrované

• zohlednění ekonomických i ekologických hledisek při uplatňování produkčních faktorů

• využívání plodin a zvířat adaptovaných na dané stanoviště - podmínky prostředí

• produkční organismy s vyšší odolností vůči bio a abiotických stresorům

• škodlivé organismy regulovat podle prahu škodlivosti

• využívání potenciálu užitečných asociovaných organismů

• zajištění reprodukce půdní úrodnosti

• používání technologií šetrných k prostředí (mechanizace, agrochemikálie, hnojiva)

3. Low input

• nízkovstupový systém  intenzita vstupů do výroby se řítí efektivitou jejich využití (energetickou, ekonomickou), ne výší nebo objemem produkce

• minimum využitá agrochemikálií

• nižší náklady, ale i nižší výnosy

• vyšší rentabilita, ale nižší celkový zisk než u integrovaného způsobu pěstování

4. Alternativní

• biologické a ekologické zemědělství

• nepotravinářská produkce - energetické plodiny, suroviny pro stavební a jiné průmysly, léčivé rostliny

5. Ekologické

• přátelské k ŽP

• vyloučení syntetických hnojiv a pesticidů

• přesevy a pěstování krajových odrůd

• využívání leguminóz (rostlinných bílkovin)

• vyloučení transgenních odrůd

• období konverze při přechodu z konvenčního

• problematické z hlediska potřeby lidské práce

• potravinová bezpečnosti

Soustavy hospodaření na půdě

• definice  dlouhodobý způsob využívání zemědělské půdy, zahrnující především:

• uplatňovaný systém střídání plodin v osevních postupech

• způsoby zpracování půdy

• hnojení rostlin, především organické

• použití osiv a sadby

• uplatňované systémy ochrany proti škodlivým organismům

Historický vývoj

V českých zemích:

• Neolit (5000 - 1800 př. n. l.)

• příchod zemědělství cca 5500 př. n. l.

• osidlování nejúrodnějších oblastí na Moravě, později Polabí a dolní toky Vltavy a Ohře

• tvorba kulturní krajiny

• časově omezené monokultury pšenice a ječmene

• dlouhé úhory - přílohová soustava hospodaření

• tvorba prvních plevelných společenstev

• Eneolit (3200 - 1900 př. n. l.) - využití tažné síly skotu a dřevěných rádel