3. Podle poměru smyslu právní normy a jejího slovního vyjádření:

   • doslovný výklad (adekvátní)

• smysl právní normy a smysl jejího slovního vyjádření jsou identické

• zužující výklad (restriktivní)

• smysl právní normy je užší, než její slovní vyjádření

• rozšiřující (extenzívní)

• smysl právní normy je širší, než její slovní vyjádření

4. Podle dosahu výkladu:

   • obecný výklad - vztahuje se na celou oblast působnosti právní normy (např. výklad pojmu „nevyužití kvalifikace pracovníků")

   • kasuistický výklad - vztahuje se na určitý druh případů upravených právní normou (např. nevyužití kvalifikace pracovníka, který má více kvalifikací)

   • individuální výklad - vztahuje se k ind. případu (např. nevyužití kvalifikace konk. pracovníka)

5) Právní normy (pn) – znaky, struktura, druhy, působnost

• PN = obecně závazné pravidlo chování, kt. je vyjádřeno zvláštní státem uznanou formou (PP), a jehož zachování se státní mocí vynutitelné (chováním se rozumí jak aktivní činnost, tak i zdržení se činnosti)

3 Znaky právní normy:

• všeobecná závaznost

• státem uznaná forma

• vynutitelnost

• základním znakem právní normy (narozdíl např. od morálních pravidel) je její vynutitelnost státní mocí

• součástí právní normy je sankce za její nesplnění

Struktura PN

= vnitřní forma, v níž je obsah PN určitým způsobem organizován

• Klasická struktura je tvořena těmito prvky:

  • Hypotéza - kritérium, podle něhož se určí, zda se norma vztahuje či nevztahuje na konkrétní situaci; taxativní nebo demonstrativní výčet.

  • Dispozice - obsahuje pravidlo chování - stanoví, komu a jaká vznikají oprávnění či povinnosti, nastanou-li podmínky uvedené v hypotéze.

  • Sankční hypotéza - stanovuje podmínky podmiňující uplatnění sankce

  • Sankce - důsledky porušení právní povinnosti z dispozice, jsou-li splněny všechny podmínky stanovené sankční hypotézou

Hypotézy a dispozice:

• Relativně konkrétní - např. "dovolená učitelů ... činí 8 kalendářních týdnů".

• Relativně abstraktní - např. "vážně rozvráceno manželství", "zájmy nezletilých dětí".

• Taxativní - konkrétně vyjmenované.

• Demonstrativní - uvedeny jen některé příklady.

• Jednoznačné - musí nastat všechny podmínky uvedené v hypotéze.

• Alternativní - jde vlastně o dvě hypotézy a jen jednu dispozici.

Sankce:

• Absolutně určité – např. pokuta 5000 Kč.

• Relativně určité – např. 3 až 10 let vězení.

• Neurčité - bude potrestán přiměřeně.

Druhy PN

• z hlediska struktury

  • klasické

    • viz. výše

  • blanketové

    • odkazují na jinou normu, ale ne jmenovitě určenou, nýbrž určenou obecně

  • odkazující

    • odkazuje na jinou, jmenovitě určenou právní normu

  • kolizní

    • odkazují na určitý právní řád a jeho příslušnou právní normu; mezinárodní právo soukromé (např. podle jakého práva se bude řešit soukromý spor mezi Čechem a Němcem)

• podle míry závaznosti

  • dispozitivní

    • je možno si upravit povinnosti a oprávnění

  • kogentní

    • nepřipouštějí alternativní určení oprávnění a povinností adresátů a jejich projevy vůle

    • upravují se tak zvlášť důležité právní vztahy

Platnost a působnost PN

• platnost = při její tvorbě jsou splněny všechny náležitosti předepsané právním řádem, zejména že byla vydána tím orgánem, který je k vydání takového normativního právního aktu kompetentní, že má podobu některého z pramenů práva a že byla řádně vyhlášena

• PN nabývá platnosti dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů - to je den, kdy byla sbírka rozeslána (prvotní pramen práva) nebo publikací (vyhlášením) na úřední desce (obecní vyhlášky)

• Legisvakance je doba od zveřejnění právní normy do její účinnosti, ta může být buď stanovena přímo v právním předpisu (konkrétní datum), nebo obecně (15. den po vyhlášení)

• působnost PN spočívá ve stanovení rozsahu, v jakém se právní norma použije na konkrétní případ a to buď se zřetelem k době (působnost časová), nebo se zřetelem k místu (působnost prostorová, místní), nebo se zřetelem k subjektu právního vztahu (působnost osobní)

• Časová působnost

  • účinnost právní normy

  • působnost právní normy v čase je přesně ohraničena určením od kdy a do kdy podle ní společenské vztahy mají být upravovány. Právní norma nabývá účinnosti (lze ji použít) až po určitém čase od okamžiku, kdy nabyla platnosti. Den, kdy nabývá právní norma účinnosti, bývá zpravidla výslovně určen. Pokud určen není, pak platí, že nabývá účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení.

  • Právní normy mohou mít výjimečně zpětnou účinnost (např. dekrety prezidenta Beneše z roku 1945)

• Místní působnost právní normy

  • rozsah, v jakém se norma použije se zřetelem k místu.

  • Právní normy s působností na celém území států – zákony.

  • Právní normy s omezenou působností na určitou část státu - obecní vyhlášky.

  • V určitých případech mají právní normy působnost mimo území státu (občan ČR může být i v zahraničí stíhán podle našich zákonů)

• Osobní působnost právní normy

  • většinou uvedena v prvních paragrafech - na které subjekty se právní norma vztahuje; nejčastěji se právní norma vztahuje na všechny osoby nalézající se na území státu (viz. definice státu)

Zpětná působnost právní normy

• Retroaktivita

  • = zpětná působnost právní normy - upravuje i právní vztahy, vzniklé před dnem, kdy norma nabyla účinnosti

  • je vyloučena v právu trestním

  • nepravá zpětná účinnost - případy, kdy vznik právního vztahu se posuzuje podle normy účinné v době vzniku právního vztahu, avšak obsah právního vztahu, práva a povinnosti subjektu se posuzují podle normy nové (např. manželství uzavřené v době před platností zákona o rodině)

Ztráta platnosti a působnosti právní normy zrušením

• pokud nabude platnosti nová právní norma, která tuto právní normu nahrazuje

• má-li právní norma časově omezenou platnost, pak přestává být účinnou uplynutím stanovené doby

• degorační klauzule – zrušující ustanovení

• generální degorační ustanovení - všeobecná klauzule, kterou se ruší všechny právní normy, jež odporují ustanovením nového normativního aktu. Zbytečně složité a nepřehledné

• degorační ustanovení - obsahují taxativní výpočet všech zrušených normativních aktů