
- •2) Prameny práva
- •3) Prameny práva V čr
- •4) Výklad práva
- •Podle metody a způsobu výkladu:
- •Podle poměru smyslu právní normy a jejího slovního vyjádření:
- •Podle dosahu výkladu:
- •5) Právní normy (pn) – znaky, struktura, druhy, působnost
- •3 Znaky právní normy:
- •6) Ipa, Normativní právní akty
- •7) Legislativní proces
- •8) Listina základních práv a svobod
- •Všeobecná deklarace lidských práv
- •Volební právo
- •Výkonná moc
TEST 1 – teorie práva
1) Právo – pojem, fce, dělení
Pojem
= soubor obecně závazných pravidel chování, vytvořený státem v určité zvláštní formě
státem vynutitelné ( právo nemůže existovat bez státu)
souhrn právních norem
P je specifický, oficiální, přísně formalizovaný systém norem, stanovený a zajištěný státní mocí a zabezpečený státním donucením
Funkce
snižování míry chaosu ve společnosti (aby nedocházelo ke konfliktům)
vyrovnávání nerovností ve společnosti (ochrana spotřebitele)
ochrana subjektivních zájmů členů společnosti před těmi, kdo právo porušují
represivní = povinnost státu + jeho prostředky prosazovat dodržování práva, ukládat sankce při jeho porušení
Dělení
Právo objektivní
soubor pravidel (právních norem) je obecně závazný, takže i ten, kdo má jiný subjektivní názor na správnost nebo nesprávnost určeného chování, musí jej respektovat
Právo subjektivní
míra možného chování právního subjektu, možnost chovat se určitým způsobem nebo určité chování vyžadovat
např. vlastník má právo věc užívat, věřitel má právo požadovat splnění dluhu apod.
je to synonymum slova oprávnění (protikladem je právní povinnost)
Právo relativní
konkrétní povinnost určitého účastníka
např. právu věřitele na zaplacení dluhu odpovídá povinnost dlužníka dluh zaplatit
Právo absolutní
působí proti všem
známe konkrétního nositele práva, ale nositeli povinností jsou všechny ostatní subjekty
např. právo vlastnické, jemuž odpovídá povinnost všech ostatních subjektů nerušit vlastníka ve výkonu jeho vlastnického práva
Právní vědomí
představy o právu a názory na právo
znalost práva, resp. představy lidí o platném právu.
Ignoratia iuris non excusat – neznalost práva neomlouvá
názory na to, co je a co není spravedlivé, nejsou pro právo podstatné, nicméně tvoří právě tzv. právní vědomí.
Typy právní kultury:
Kontinentálně evropský typ - hlavním pramenem práva je zákon.
Anglosaský typ (common law) - hlavním pramenem práva jsou precedenty a právní obyčeje.
2) Prameny práva
- formy, ve kterých je objektivní právo obsaženo
- PP (jakožto vyjádření právních norem) jsou vytvářeny činností státních orgánu či obyčeji
- ne každý výnos státních orgánů je pramenem práva (např. ne interní pokyny)
Subsidiární (podpůrné) prameny práva
společenské normy
např. pravidla občanského soužití, pravidla zvyklostí obchodního styku
odkazují na ně právní normy
PP jsou:
Normativní právní akty
Právní obyčeje neboli zvyklosti
Precedenty
Normativní smlouvy
Obecné právní zásady a jurisprudence (právní věda)
Normativní právní akty (NPA)
výsledek cílevědomé normotvorné činnosti státního orgánu, kterou se stanovují právní normy
kontinentálně evropský typ právní kultury – P zásadně tvořeno normativními akty
označují se jako právo psané
proces tvorby NPA – legislativní proces
dělení dle procesu tvorby :
prvotní (originální)
ústavní zákony
mezinárodní smlouvy
zákony a zákonná opatření Senátu
druhotné (sekundární)
např. nařízení vlády, vyhlášky ministerstev
Zákon
= normativní akt nejvyššího zastupitelského orgánu státu
některé zákony se označují jako kodexy, protože jde o jedinou právní normu, která komplexně upravuje určité právní odvětví např. občanský zákoník
Ústavní zákon (ústava)
odlišuje se od normálních zákonů formou i vyšším stupněm právní síly, dělí se na:
rigidní (tuhá) - je stanovena zvláštní procedura pro vydávání ústavních zákonů
v ČR např. 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů
existuje ve většině zemí,
flexibilní (pružná) - vydávaná na základě stejné procedury jako normální zákony.
Právní obyčeje
pramen práva common law, nepsané právo
u nás se nepoužívá
obyčej = PP za těchto předpokladů:
dlouhodobé masové chování
jasnost a srozumitelnost
státní vynucování
Precedenty
rozhodnutí státem či státem pověřených orgánů, kterými se řídí případy, právními normami dosud neupravené, za předpokladu, že taková rozhodnutí jsou aplikována na další obdobné případy
typický PP common law
u nás se nepoužívá
individuální právní akt (nejčastěji právní rozsudek), který použitím na další obdobné případy získává obecnou závaznost
Normativní smlouvy
shodný projev 2 nebo více stran
hlavním pramenem mezinárodního práva
není to rozhodnutí jednoho stát. orgánu, ale shodné projevy vůle 2 či více stran
normativní charakter mají v řadě zemí (i u nás) – kolektivní smlouvy
Obecné právní zásady
o.p.z. jsou obecné právní předpisy
na rozdíl od obyčejů není nutnost dlouhodobé praxe
např. pacta sunt servanda – smlouvy je nutno zachovávat
Právní síla PP
rozdělení PP (a norem v nichž obsažených) tak, že platí:
prameny urč. stupně právní síly musí být v souladu s prameny vyššího právního stupně právní síly a prameny určitého stupně právní síly mohou být změněny nebo zrušeny jen prameny práva stejného nebo vyššího stupně právní síly