 
        
        - •2) Prameny práva
- •3) Prameny práva V čr
- •4) Výklad práva
- •Podle metody a způsobu výkladu:
- •Podle poměru smyslu právní normy a jejího slovního vyjádření:
- •Podle dosahu výkladu:
- •5) Právní normy (pn) – znaky, struktura, druhy, působnost
- •3 Znaky právní normy:
- •6) Ipa, Normativní právní akty
- •7) Legislativní proces
- •8) Listina základních práv a svobod
- •Všeobecná deklarace lidských práv
- •Volební právo
- •Výkonná moc
TEST 1 – teorie práva
1) Právo – pojem, fce, dělení
Pojem
= soubor obecně závazných pravidel chování, vytvořený státem v určité zvláštní formě
- státem vynutitelné (  právo nemůže existovat bez státu) 
- souhrn právních norem 
- P je specifický, oficiální, přísně formalizovaný systém norem, stanovený a zajištěný státní mocí a zabezpečený státním donucením 
Funkce
- snižování míry chaosu ve společnosti (aby nedocházelo ke konfliktům) 
- vyrovnávání nerovností ve společnosti (ochrana spotřebitele) 
- ochrana subjektivních zájmů členů společnosti před těmi, kdo právo porušují 
- represivní = povinnost státu + jeho prostředky prosazovat dodržování práva, ukládat sankce při jeho porušení 
Dělení
Právo objektivní
- soubor pravidel (právních norem) je obecně závazný, takže i ten, kdo má jiný subjektivní názor na správnost nebo nesprávnost určeného chování, musí jej respektovat 
Právo subjektivní
- míra možného chování právního subjektu, možnost chovat se určitým způsobem nebo určité chování vyžadovat 
- např. vlastník má právo věc užívat, věřitel má právo požadovat splnění dluhu apod. 
- je to synonymum slova oprávnění (protikladem je právní povinnost) 
Právo relativní
- konkrétní povinnost určitého účastníka 
- např. právu věřitele na zaplacení dluhu odpovídá povinnost dlužníka dluh zaplatit 
Právo absolutní
- působí proti všem 
- známe konkrétního nositele práva, ale nositeli povinností jsou všechny ostatní subjekty 
- např. právo vlastnické, jemuž odpovídá povinnost všech ostatních subjektů nerušit vlastníka ve výkonu jeho vlastnického práva 
Právní vědomí
- představy o právu a názory na právo 
- znalost práva, resp. představy lidí o platném právu. 
- Ignoratia iuris non excusat – neznalost práva neomlouvá 
- názory na to, co je a co není spravedlivé, nejsou pro právo podstatné, nicméně tvoří právě tzv. právní vědomí. 
Typy právní kultury:
- Kontinentálně evropský typ - hlavním pramenem práva je zákon. 
- Anglosaský typ (common law) - hlavním pramenem práva jsou precedenty a právní obyčeje. 
2) Prameny práva
- formy, ve kterých je objektivní právo obsaženo
- PP (jakožto vyjádření právních norem) jsou vytvářeny činností státních orgánu či obyčeji
- ne každý výnos státních orgánů je pramenem práva (např. ne interní pokyny)
Subsidiární (podpůrné) prameny práva
- společenské normy 
- např. pravidla občanského soužití, pravidla zvyklostí obchodního styku 
- odkazují na ně právní normy 
PP jsou:
- Normativní právní akty 
- Právní obyčeje neboli zvyklosti 
- Precedenty 
- Normativní smlouvy 
- Obecné právní zásady a jurisprudence (právní věda) 
Normativní právní akty (NPA)
- výsledek cílevědomé normotvorné činnosti státního orgánu, kterou se stanovují právní normy 
- kontinentálně evropský typ právní kultury – P zásadně tvořeno normativními akty 
- označují se jako právo psané 
- proces tvorby NPA – legislativní proces 
- dělení dle procesu tvorby : - prvotní (originální) - ústavní zákony 
- mezinárodní smlouvy 
- zákony a zákonná opatření Senátu 
 
- druhotné (sekundární) - např. nařízení vlády, vyhlášky ministerstev 
 
 
Zákon
- = normativní akt nejvyššího zastupitelského orgánu státu 
- některé zákony se označují jako kodexy, protože jde o jedinou právní normu, která komplexně upravuje určité právní odvětví např. občanský zákoník 
Ústavní zákon (ústava)
- odlišuje se od normálních zákonů formou i vyšším stupněm právní síly, dělí se na: - rigidní (tuhá) - je stanovena zvláštní procedura pro vydávání ústavních zákonů - v ČR např. 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů 
- existuje ve většině zemí, 
 
- flexibilní (pružná) - vydávaná na základě stejné procedury jako normální zákony. 
 
Právní obyčeje
- pramen práva common law, nepsané právo 
- u nás se nepoužívá 
- obyčej = PP za těchto předpokladů: - dlouhodobé masové chování 
- jasnost a srozumitelnost 
- státní vynucování 
 
Precedenty
- rozhodnutí státem či státem pověřených orgánů, kterými se řídí případy, právními normami dosud neupravené, za předpokladu, že taková rozhodnutí jsou aplikována na další obdobné případy 
- typický PP common law 
- u nás se nepoužívá 
- individuální právní akt (nejčastěji právní rozsudek), který použitím na další obdobné případy získává obecnou závaznost 
Normativní smlouvy
- shodný projev 2 nebo více stran 
- hlavním pramenem mezinárodního práva 
- není to rozhodnutí jednoho stát. orgánu, ale shodné projevy vůle 2 či více stran 
- normativní charakter mají v řadě zemí (i u nás) – kolektivní smlouvy 
Obecné právní zásady
- o.p.z. jsou obecné právní předpisy 
- na rozdíl od obyčejů není nutnost dlouhodobé praxe 
- např. pacta sunt servanda – smlouvy je nutno zachovávat 
Právní síla PP
- rozdělení PP (a norem v nichž obsažených) tak, že platí: - prameny urč. stupně právní síly musí být v souladu s prameny vyššího právního stupně právní síly a prameny určitého stupně právní síly mohou být změněny nebo zrušeny jen prameny práva stejného nebo vyššího stupně právní síly 
 
