První republika a ženy, ženské hnutí

Zdenka Braunerová - první žena, která se u nás živila výtvarným uměním, což na přelomu 19./20. st. téměř nemyslitelným. Nesplňovala tehdejší představu o správné ženě, tou oddaná manželka, pečlivá matka a dobrá hospodyně. Prosadila si, že bude mít vlastní ateliér - tehdy rovněž nemyslitelné, 1904 - 1906 jej v Roztokách vybudovala, ač s tím její otec příliš nesouhlasil. Do Roztok za ní často jezdili sochař František Bílek a různí Francouzi - často jezdila do Francie. Dnes Středočeské muzeum Roztoky. Hrála tenis.

Zdena Bavorová - maturovala 1896 na Minervě (založena 1890 E. Krásnohorskou). Promovala o čtyři roky později 17. 6. jako první žena na české universitě. Studovala zoologii a geografii na FF. Promoce se odehrála v době, kdy tu byl na návštěvě císař František Josef I. Setrval s ní v krátkém, přátelském rozhovoru. Za první republiky byla ve všech encyklopediích.

Anna Honzáková - promovala 1902, v pražské ulici Na Moráni měla v čp. 7 od 1905 po 35 let svou ordinaci. Umístěna zde pamětní deska.

1933 na českých vysokých školách 3619 žen z celkového počtu 24 120 posluchačů. Na německých vysokých školách 949 žen z počtu 8175 posluchačů. Nárůst žen na universitách až po druhé světové válce.

Božena Viková-Kunětická - mladočeská aktivistka a spisovatelka, její sebrané spisy mají 15 svazků. První poslankyně, která ač zvolena, nesměla dlouho do parlamentu. Zvolena 1912, což v evropském kontextu novum. Poslankyně měli do té doby jen ve Finsku a Norsku. Kníže Thun jí odepřel poslanecké osvědčení. Do parlamentu vstoupila až v čsl. poměrech 14. 11. 1918.

Za první republiky se dost starala o pohraničí. Docela dobře si rozuměla s Karlem Kramářem, oba odmítli uznat SSSR.

Charlotta Masaryková - pokud jde o ženskou otázku, měla na TGM podstatný vliv, Masaryk kolportérem jejích myšlenek. Ač Američanka, mluvila s lidmi česky. Zemřela v květnu 1923.

Alice Masaryková - nejstarší dcera, vedla presidentovi domácnost, nikdy se nevdala.

Od 1919 předsedkyní Československého červeného kříže - za první republiky velmi záslužná činnost. Učila národ poskytovat první pomoc, spát při otevřeném okně. Zavedla školní kuchyně v chudých částech republiky, to zvedlo školní docházku.

Vzdělaná, jako první žena získala na pražské FF doktorát z historie, trpěla ale pocitem, že není hodna být dcerou velkého TGM. Starala se o něj pečlivě, ale nedůtklivě.

Po únoru 1948 odešla do amerického exilu, na sklonku 1966 umírá.

Zdenka Šemberová - s TGM si dopisovali do 1886, tedy v době, kdy Charlottu ještě neznal. Seznámili se při jeho studiích ve Vídni, její otec profesorem české řeči a literatury na vídeňské universitě. Ona o 9 let starší než TGM. Vztah čistě platonický, byť Zdenka možná chtěla více.

Oldra Sedlmayerová - spisovatelka, novinářka. Korespondence z let 1926 - 1928. Uložena částečně v Masarykově ústavu, větší část deponována v PNP - veřejnosti nepřístupna, vyvolává obrovský zájem.

Helena Železná - sochařka, Masaryka 1932 portrétovala, napsal jí svůj poslední vlastnoručně psaný dopis (konec června 1934).

Anna Gašparíková-Horáková - osobní archivářka T. G. Masaryka, její vzpomínková kniha U Masarykovcov vyšla 1995 v Bratislavě. Přítelkyně Alice Masarykové.

Františka Zemínová - poslankyně za Národně socialistickou stranu. Aby obstála v prvorepublikovém „mužském“ parlamentu, musela být rázná a otrlá. Průkopnice žen v čsl. politice.

Zásadová stejně jako F. Plamínková, výborná řečnice. Své zásady neporušila ani v únoru 1948, v procesu s JUDr. Miladou Horákovou odsouzena na 20 let žaláře, propuštěna 1960, 1962 zemřela.

Františka Plamínková (6. 2. 1875 - 30. 5. 1942) - 1923 spoluzaložila Ženskou národní radu (1935 měla 50 členských organizací spíše liberálního zaměření, 27 000 členek) se sídlem v Praze a pobočkou pro Moravu a Slezsko v Brně, byla její předsedkyní. ŽNR činná v celé ČSR, největší vliv v Čechách. Součástí ŽNR i mnohé spolky, např. Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen, působící od 1922.

Vydáván vlastní časopis Ženská rada.

Iniciativa za ženské domy na Smíchově a Ve Smečkách. 1925 - 1939 senátorka za Národně socialistickou stranu. Spolupracovala s JUDr. Miladou Horákovou. Jako první žena a Češka promluvila ve Společnosti národů. 1942 za heydrichiády zatčena, po krátkém věznění v Terezíně zastřelena. Hrob nemá, pouze pamětní desku na domě čp. 6 na Staroměstském náměstí, v něm žila.

Citace z paragrafu čsl. ústavy 1920: „Výsady rodu, pohlaví a zaměstnání se neuznávají.“ Jde o výsledek dlouhých bojů 19. a poč. 20. st. Za první republiky ale dále působí předsudky, zvyková setrvačnost. Je třeba vynaložit mnohé úsilí k jejich překonání.

2 - 4% žen v parlamentu, aktivní spíše ve spolcích.

Hana Podolská - vybudovala si oděvní salon v paláci Lucerna. Vypracovala se ze švadleny, oblékaly se u ní Adina Mandlová, Lída Baarová, operní zpěvačka Jarmila Novotná, Olga Scheinpflugová, Eliška Junková, Hana Benešová.

V pozdějších letech salonů celá řada, velmi dobrá úroveň. Sledováno, co se děje ve Vídni, salony tam vysílaly své lidi.

Marie Černínová - Jan Němec o ní natočil film. Z mnoha ohledů zajímavá - paměti Jaroslava Seiferta, ten jí vymyslel pseudonym Toyen, používala jej od 1923.

Spolupracovala s Jindřichem Štýrským, přežila ho o 40 let. Vyjadřovala se v mužském rodě.

Vítězslava Kaprálová (1915 - 1940) - dirigentka, skladatelka. Zemřela v mladém věku, lékaři nedokázali určit její zdravotní problémy.

Když 1937 odjížděla do Paříže, hovořilo se o ní jako o mimořádné osobnosti v hudebním světě. Silné vazby na Bohuslava Martinů ve Francii. Provdala se za Jiřího Muchu, ovšem manželství trvalo krátce.

Milena Jesenská - článek „O umění zůstat stát“ vydán 1938 již po Mnichovu. Mluví-li se o ženském hnutí, je zmiňována právě ona. Ve světě známa hl. díky dopisům s Franzem Kafkou.

Naprosto se vymykala dobovým konvencím - oblékání, různé eskapády. Na čas zavřena na psychiatrii (na popud otce, lékaře Jana Jesenského), ani to nepomohlo. Nakonec odešla do Vídně, kde žila 7 let. Vrátila se a z nekontrolovatelného živlu, jímž byla ve 20. letech, se změnila - najednou psala do Národních listů o módě, o slušném a zdravém životním stylu. Po pár letech feťačka, komunistka - dostala se z toho.

1937 nastoupila natrvalo k F. Peroutkovi do Přítomnosti. Právě ona držela ve vynikajícím okolí (Ripka, Smetáček) laťku, když Peroutka odešel. Držela ji nejen po stránce novinářské, ale i lidské - statečně pomáhala uprchlíkům. Statečnost prokázala i za okupace (pomoc židovským občanům ap.), na podzim 1939 zatčena gestapem, v koncentračním táboře pomáhala spoluvězňům. Zemřela 17. 5. 1944 v Ravensbrücku.

Ženské hnutí v Českých zemích nikdy nebylo zaměřeno proti mužům, nebylo vůči nim útočné.