Německé aktivistické strany

Sociální demokracie - vychází z tradic německé sociální demokracie v Rakousku (vznikla 1874). V ČSR ustavena v září 1918 v Teplicích, sídlo brzy přenáší do Prahy.

Předsedou nejprve, až do 1920, Josef Seliger. Poté Ludwig Czech a od dubna 1938 Wenzel Jaksch. V procesu s JUDr. Miladou Horákovou padla otázka „Které síly Vás přinutily, abyste do ČSR přivedla zpět Jaksche a esesáky?“

Po 1918 strana v opozici, neuznává ČSR a nehlásí se k ní. Od pol. 20. let přechází k aktivismu. Ludwig Czech ministrem čsl. vlád v letech 1929 - 1938. Problém ve volbách 1935, tehdy strana mnoho ztratila, získala naopak SdP.

Soc. demokracie se opírala hlavně o německé dělnictvo, výrazná odborová ústředna v Liberci.

Tiskovým orgánem Der Sozialdemokrat, v jednotlivých regionech regionální tiskoviny.

Josef Seliger - sklářský, někdy uváděno textilní dělník z Liberce, záhy přesídlil do Teplic. Začínal jako jiní v různých stranách, jako sociálně demokratický mládežník. Psal do soc. dem. listu.

Autoritou pro něj Friedrich Wolfgang Adler, ten si Seligera všiml, jeho další vývoj poté raketový - dostal se do říšské rady (1907) i do předsednictva soc. dem. v Rakousku-Uhersku. Do 1918 vstupuje s určitým kreditem, který mnozí čeští politici nemají. Jako jiní volá po pozvednutí zbraní, ale přichází 4. březen 1919 - tehdejší akce svolala soc. dem., on její předsedou, za tragédii cítí zodpovědnost.

V situaci, v níž se Němci nacházejí (potvrzena Versailleskou smlouvou), je třeba hledat si k ČSR cestu. K tomu i jiné důvody - za hranicemi bolševici a ve straně silná levice (budoucí komunisté - K. Kreibich). Okolnostmi Seliger přinucen říci, že budou součástí ČSR, otázkou, jak se k ní chovat.

Dovedl do ulic dostat lidi. Volby vyhráli soc. dem. tím, že dovedli spojit dvě hlediska - nacionální a sociální, to po Velké válce přínosné. V okamžiku, kdy se ocitá na vrcholu, tj. 1920, umírá v padesáti letech. Nastupuje po něm L. Czech.

Ludwig Czech - o tři dny mladší Seligera. Haličský Žid, narozen ve Lvově. Rodina záhy přesídlila do Brna, kde vystudoval gymnasium a práva. Za Rakouska-Uherska si získal pověst advokáta chudých. Zastupoval v soudních sporech dělníky - klientela, z níž neměl žádný prospěch.

Novinář, klasický vývoj v soc. dem. Byl to on, kdo německé soc. dem. přivedl ke spolupráci s čsl. vládou, zastupoval je v ní až do 1938. V tomto roce prohrál zápas o předsednictví strany s W. Jakschem. Pročeskoslovenské vystupování pro něho mělo kruté důsledky, dostal se do Terezína.

Wenzl Jaksch - mladší, razantnější, stoupenec tzv. novoaktivismu - lídrem mladších stran, které jsou pro spolupráci s čsl. vládou, ovšem spolupráci razantnější.

Původem z Pošumaví, ve 14 letech odešel do Vídně, vyučil se tam zedníkem. Psal do německého soc. dem. tisku, narukoval, zraněn. Pak typická kariéra v čsl. poměrech - píše do regionálních listů, na přelomu 20./30. let šéfredaktorem listu Der Sozialdemokrat.

Vývoj po 1938 mu nepřeje. Za druhé republiky se odmítl připojit k německému táboru (Ernst Kundt). Po 15. 3. 1939 dramaticky prchá do Velké Británie.

1939 má na ostrovech pevnější postavení než E. Beneš. Oba se vzájemně potřebují, Jakschův vliv upadá. Měl určité představy, jak by situace po válce měla vypadat, s E. Benešem se proto rozchází, nesouhlasí totiž s odsunem. I proto do exilové Státní rady jmenován místo něho komunista K. Kreibich.

Jakschovou základní tezí bylo, že k moci přivedl A. Hitlera versailleský systém. Lidé v pohraničí spíše svedeni, než že by šlo o pravé nacisty. Po válce se dostává do Německa až 1949, stará se o ty, kteří odešli, byli vyhnáni z ČSR. Zakládá organizaci Seliger Gemainde. Aktivní je do 1966, umírá tehdy při autonehodě na dálnici.

Agrárníci - Svaz zemědělců (Bund der Landwirte) - navazoval na německé agrární hnutí za Rakouska-Uherska. V ČSR založen 1918 v České Lípě. Nejvýznamnějším představitelem Franz Spina (prof. slavistiky na pražské universitě), ministr v čsl. vládách 1926 - 1929. Zemřel v září 1938. 1926 vstoupili Spina s Robertem Mayr-Hartingem jako první Němci do čsl. vlády. Mayr-Harting ministrem spravedlnosti, Spina ministrem veřejných prací. Důležité resorty zastával i do budoucna.

Aktivisté, sblížili se s čsl. Agrární stranou - společné hospodářské zájmy. Je otázkou, do jaké míry ve 30. letech čeští agrárníci skutečně agrárníky německé podporovali. Strana se opírala o německé zemědělské obyvatelstvo, nejsilnější na Žatecku, Lounsku. Měla celou řadu zájmových organizací - odborové, mládežnické ap. Členská základna cca 100 000 lidí. Strana se neprosadila ve větších městech, např. v Liberci, Ústí nad Labem (sociálně demokratické město). Novoaktivistická (mladoaktivistická) politika neuspěla, v klíčových volbách 1935 drtivá prohra.

Rozpory v názoru na to, zda zakázat Henleina - sice jim přebíral voliče, ale po zákazu by se z něho stal mučedník.

Franz Křepek - starosta Litoměřic, zastřelen nešťastnou náhodou na honu.

Gustav Hacker - ještě v únoru 1938 vykřikoval, že zůstanou věrni ČSR, v březnu převedl německé agrárníky k Henleinovi.

Tiskovým orgánem Deutsche Landpost. Úroveň nikterak mimořádná, sociálně demokratické tiskoviny kvalitnější.

Němečtí křesťanští sociálové - v čsl. poměrech se ustavili v listopadu 1919, sjezd konán v Praze. Jako agrárníci, i sociálové navazovali na hnutí za Rakouska-Uherska.

Předsedou Karl Hilgenreiner, kněz. Zpočátku měl k ČSR rezervovaný, odmítavý přístup, pak zvolil cestu spolupráce. Proslul jako řečník na smutečních tryznách po 4. 3. 1919.

1926 strana Robertem Mayr-Hartingem vstupuje do čsl. vlády. Mayr-Harting jako ministr spravedlnosti propagoval sblížení s Čechy víc než Hilgenreiner. Ve vládě příliš nevynikl, choval se spíše jako vědec (profesor práva), než jako politik.

Strana ve vládě 1926 - 1929, pak v opozici, ovšem státotvorné, loajální. 1935 návrat do vlády (H. Schütz) až do března 1938, pak přechod k Henleinovi.

Aktivistou ve straně odborový předák Hans Schütz.

Nejvýraznější postavení strana na Moravě a ve Slezsku. Zisk hlasů hl. v oblasti kolem Znojma a Opavy.