Politické strany první republiky

Strana živnostenská - Čsl. živnostensko-obchodnická strana středostavovská. Vznik 1908 sloučením organizací živnostníků a obchodníků pod názvem Politická strana českoslovanského živnostenstva. Existovala česká a moravská část, sloučení 5. 11. 1919.

Předsedou ve 20. letech Rudolf Mlčoch, na prvním celostátním sjezdu strany v září 1936 zvolen předsedou pražský politik J. V. Najman, již 1937 ale zemřel, vystřídán Mlčochem.

Program celkem zřejmý z názvu. Usilovali o posílení soukromého podnikání, zaměření na hospodářské zabezpečení středních vrstev. Ve 30. letech jim toto pomohlo k vzestupu.

Státotvorná strana, vyslovovala se pro čsl. nacionalismus, ovšem v umírněnější podobě než národní demokracie. Úzce spolupracovala s Agrární stranou, do jisté míry stála pod jejím vlivem - při různých jednáních stály na jedné straně. Živnostníci vystupovali proti komunistům, socialistům, ale i velkokapitálu.

Podporováni zejména v menších městech, kde měli členskou základnu. Ve 30. letech se prosazují i v městech větších, např. v Praze. Na vrcholu (ve 30. letech) měli cca 200 000 členů - strana menší, ovšem se slušnou členskou základnou.

Tiskovým orgánem deník Reforma, od 1931 Národní střed.

Národní strana práce - objevoval se názor, že si lidé přejí vznik nové politické strany, jež by byla lepší, než ty dosavadní. Vzniklo politické seskupení Národní strana práce. Programem nebát se a nekrást, taktikou poctivost i v politice. S tím šla do voleb. Na kandidátce Ferdinand Peroutka, Karel Čapek (na nevolitelných místech), strana propagována intelektuály, např. architektem Janákem - politické strany se nemusí zabývat jen politickým svářením a vlastními zájmy.

Strana propadla, nezískala žádný mandát. Řeči hezké, neměla ovšem vybudovanou pevnou základnu, sliby a program v praktickém životě nejasné. Vznikla 15. 9. 1925 dva měsíce před volbami odchodem části národních demokratů, zaměřených na spolupráci s Hradem, klíčový pro ně TGM. Hlavní osobností strany Jaroslav Stránský.

Největší šance teoreticky ve velkých městech, hl. v Praze. Ač ve volbách propadla, úkol pro TGM splnila - oslabila K. Kramáře.

Ve volbách 1929 společná kandidátka s Čsl. stranou národně socialistickou. Roku 1930 splynuly.

Neplést s Národní stranou práce, vzniklou 1938 za druhé republiky.

Národní sjednocení - vytvořeno v dubnu 1935, opět před volbami, opět z části národních demokratů (K. Kramář), Národní fronty (F. Mareš) a Národní ligy (J. Stříbrný).

Předsedou K. Kramář, strana výrazně nacionální s fašizujícími tendencemi, ne však ve smyslu německém.

Velká předvolební kampaň, velmi ostrá, přesto ve volbách neúspěch. Až po odchodu J. Stříbrného z Národní ligy a smrti K. Kramáře (1937) se Národní sjednocení vrátilo ke státotvornějšímu postoji. Na jaře 1938 František Ježek vstoupil do vlády. Strana po období Mnichova vystupuje zřetelně proti přijetí diktátu - Ladislav Rašín.

Slovenská strana ľudová - vznik v prosinci 1918 v Žilině. Přízvisko „Hlinkova“ slovenská ľudová strana u názvu strany až od 1925 (HSĽS). Vůdčí osobností a předsedou kněz Andrej Hlinka až do své smrti v srpnu 1938. O nástupnictví v průběhu 30. let soupeřili K. Sidor a J. Tiso.

Za první republiky v počátcích úzce souvisela se stranou lidovou, na podzim 1921 se rozešly, luďáci tehdy začali důrazněji prosazovat slovenskou autonomii. Často se zapomíná, že v letech 1927 - 1929 byli ve Švehlově vládě. V této rovině se podíleli na budování státu. Jejich účast ukončila Tukova aféra. Tuka 1929 odsouzen za špionáž pro Maďarsko na 15 let. Šlo o největší politický proces první republiky, na delší dobu poznamenal vztah mezi Slováky a Čechy. Tuka si celý trest neodpykal, po Mnichovu propuštěn, stal se na Slovensku vůdčí osobností, inklinoval k A. Hitlerovi.

V posledních parlamentních volbách 1935 HSĽS hlavní silou autonomistického bloku, tvořeného několika stranami. Díky podpoře luďáků se E. Beneš stal presidentem. Po Mnichovu luďáci vůdčí stranou, nic nešlo učinit bez jejich souhlasu. Ostatní strany na Slovensku rozpuštěny. HSĽS prosazovala autonomii, česká strana nucena resignovat na slovenský vývoj, ten značně odlišný od toho v Čechách.

Tiskovým orgánem Slovák.