Hospodářská situace čsr

Mýtus a realita hospodářské vyspělosti Československa mezi světovými válkami, edd. Eduard Kubů, Jaroslav Pátek (Karolinum, cca 440 str.). Mýtus o hospodářské vyspělosti ČSR tradován od 2. pol. 20. st. - malá země patřící k nejvýznamnějším světovým producentům. Kniha zpřesňuje, doplňuje a rozšiřuje představy o první republice. Je výsledkem desetileté práce, předtím vyšly na FF UK různé brožury podobného zaměření, toto ale ucelenější syntéza.

Jaroslav Pátek - Vlastislav Lacina 1995: Dějiny hospodářství od počátku industrializace do současnosti III. (1918 - 1945), Praha (Karolinum).

Nejvyššího stupně industrializace v rámci habsburské monarchie dosáhly Horní a Dolní Rakousy s Vídní, jádrem průmyslu ale Čechy (zde ho nejvíce). Čechy tvořily těsně před vypuknutím první světové války ½ národního důchodu v rámci Předlitavska. Údaj z 1920: v monarchii evidováno 17 000 továren, v ČSR jich zůstalo 10 700 (63%). Klíčovými odvětvími následující (procenta uvádí, kolik procent z celkového počtu podniků daného odvětví z monarchie připadlo ČSR):

• potravinářský průmysl 50%

• kovodělný průmysl 60%

• bavlnářská výroba, obuvnický průmysl 75%

• chemická výroba 75%

• vlnařství 80%

• cukrovarnická výroba 90%

• sklářství 90%

• výroba porcelánu 100%

Pro průmysl hutní, strojírenský, ale i obuvnický, textilní či sklářský trh ČSR těsný. Navíc po 28. říjnu chyběly potřebné zkušenosti národohospodářů s řízením státu a jeho ekonomiky, mezinárodní kontakty, informace o vývoji hospodářství v zahraničí, pro to všechno nastupoval provincionalismus i u ekonomů a podnikatelů - viděli co je doma, ne co je za hranicemi. Byly porušeny dosavadní hospodářské vazby, dopravní spoje.

ČSR od počátku stát zemědělsko-průmyslový, na průmyslově-zemědělský nakročeno až 1930. To je jeden z důvodů postavení Agrární strany - přes 30% obyvatel v zemědělství.

V 1. desetiletí existence státu dozvuky války, dozvuky ruské revoluce. ČSR, čsl. ekonomika se snažila vybudovat si vlastní postavení v rámci versailleského systému - do 1918 stř. Evropa pod vlivem Německa, poté pod vlivem (politickým, kapitálovým) Francie a Británie. Ekonomická orientace ovšem na Německo, jeho trhy. Navíc nedostatek domácího kapitálu.

2. dekáda - hospodářská krize a její důsledky, vzestup fašismu, nacismu.

Čtyři etapy:

1. 1918 - 1923: etapa stabilizace, restrukturalizace průmyslu, Rašínova měnová reforma

2. 1924 - 1929: doba meziválečné konjunktury, zlatý věk ČSR. Daří se i čsl. ekonomice, stabilizovala se a vytvořila vlastní ekonomický prostor. Krize v nedohlednu, příznivé období pro podnikání. 1927 vyvezeno např. jen zemědělských pluhů za 26 000 000 korun (východní Evropa, Balkán), k tomu další stroje zemědělské, cukrovarnické a lihovarnické, export lokomotiv, hl. na Balkán.

Obuvnický průmysl 1924 vyvezl za 132 000 000 korun, na prvních místech tehdy Británie, USA, Francie, Německo, 1927 ČSR vývoz za 697 000 000 korun (1. místo), druhá Británie s 447 miliony korun, dále USA, Francie. Německo zmizelo. 1928 podíl ČSR ještě vyšší.

3. 1930 - 1934: velká hospodářská krize. O krachu na NY burze psáno v tisku minimálně, v popředí nadcházející volby, původně si význam krachu pro ČSR neuvědomili. Ani ČSR nevěděla jak z ní ven, zvolena cesta do té doby nemyslitelných státních zásahů do hospodářství.

4. 1934 - 1938: zotavení ekonomiky - státní zásahy do hospodářství, např. regulace vývozu, dovozu, 1934 zavedení obilního monopolu. Zásahy diskutabilní, ale co mohli ekonomové dělat?

13. 7. 1934 ustavena Československá obilní společnost, ta obdržela od státu monopolní právo prodeje, nákupu, dovozu a vývozu obilnin, krmiv a mlýnských výrobků.

Přípravy na válku.

Tendence stupňování zaostalosti od západu k východu, pro středoevropské země byla charakteristická relativní ekonomická zaostalost. Na jiné úrovni Praha, na jiné Mukačevo, ČSR musela tyto rozdíly řešit.

Značný ekonomický potenciál u sudetských Němců. Při rozpadu monarchie získala ČSR 21% jejího území a 25% obyvatel. Ze zániku monarchie se ČSR nikdy plně nevzpamatovala, to markantní hl. v jižních Čechách. Prováděno počešťování ekonomiky - měnová reforma, nostrifikace podniků, repatriace jejich akcií, pozemková reforma.

• měnová reforma: spojení dvou odlišných teritorií v jeden hospodářský prostor, bylo třeba odpoutat část Předlitavska od Vídně a část Zalitavska od Budapešti. Nejdříve vytvořen 20. 2. 1919 jednotný celní prostor, 25. 2. 1919 pak parlamentem uzákoněna měnová odluka. Před ČSR ji stihla jen Jugoslávie. Odluka nutná, docházelo totiž k znehodnocování peněz a rozmnožení oběživa - vydávány tzv. vinětky, tj. bankovky tištěné jen z jedné strany (nedostatek papíru, barvy), do ČSR proudilo oběživo hl. z Uher. Provedeno okolkování rakouských bankovek (ne korunových a dvoukorunových), účast na akci všechny peněžní ústavy, hlavní vlna 3. - 9. 3. 1919. Za novou měnovou jednotku určena 1 koruna československá, vedeny spory o název. Poměr ke staré koruně 1:1. Po okupaci 16. 3. 1939 určen kurs čsl. koruny k říšské marce 1:10 v neprospěch koruny.

K správě měny při ministerstvu financí vytvořen Bankovní úřad, ten do 1926 zastával funkci cedulové banky. Do 1926 tak obíhaly státovky, až poté bankovky. O měnové politice rozhodoval bankovní výbor, jemuž předsedal ministr financí. Hl. zásluhu na měnové reformě Rašín, reforma razantním krokem, prudká inflace zprvu zastavila kurz růstu ekonomiky, od 1922 vytvořeny podmínky pro růst, po 11 let od 1923 stálá hodnota měny.

Rašínovi nepomáhala jeho nediplomatická vyjádření. Spolu s Englišem vedl spor o postup reformy. Rašín reformu udělal, jelikož nebyl moc dobrým ekonomem, ten by si do ní netroufl. Budoucnost ukázala, že šlo o prozíravý a pro českou ekonomiku prospěšný krok - 1924 - 1929 konjunktura.

1. 4. 1926 vznikla Národní banka, na vládě nezávislý úřad, pověřený státem správou měny.

1934 devalvoval dolar, 17. 2. 1934 parlament schválil zákon o devalvaci čsl. koruny. Národní demokraté odešli z vlády, to vyvolalo bouřlivou diskusi. Devalvace ale zlepšila podmínky českého exportu, již 1934 se zvýšil o 24%.

• nostrifikace podniků, repatriace jejich akcií: politickou moc držely ve státě čsl. úřady, rozhodující pozice v kapitálu měli rakouští, němečtí a maďarští vlastníci. Většina podniků měla 1918 sídlo ve Vídni či Budapešti. V prosinci 1919 vydán nostrifikační zákon - zdomácnění průmyslových podniků, bank, pojišťoven. Nařizoval, že v ČSR musí sídlit hospodářské sídlo společnosti, nebo ta musí zde vytvořit samostatný podnik. Šlo o záležitost finanční - vlastnické a personální změny, správní rady počeštěny, úvěry v českých bankách, daně odváděny v ČSR, do té doby unikaly. Český kapitál znásobil finanční sílu, mohl expandovat.

S Rakouskem nostrifikace proběhla relativně hladce, převážně v letech 1921 - 1924. S Maďarskem uzavřena dohoda až 1927. 231 podniků nostrifikováno - 180 přeložilo sídlo, 51 se rozdělilo. Krom nostrifikace podniků podobný proces i v dopravě a peněžnictví.

Repatriace akcií - soukromá iniciativa českých a rakouských podnikatelů. Proces nákupu cenných papírů hl. na vídeňské burze.

• pozemková reforma: politická nutnost vzhledem k náladě veřejnosti, ne modernizace zemědělství. Stejná reforma v 21 zemích Evropy. V ČSR alespoň zprvu nejradikálnější, dál šly jen Pobaltské země (Lotyšsko, Estonsko), kde měli majetky ruští feudálové. Valná většina středoevropských zemí závislá na zemědělství - v jihovýchodní Evropě závislých na půdě 70 - 80% obyvatel, v Maďarsku a Polsku 55 - 65%, v ČSR 30%.

Již v létě 1917 schválen Udržalův návrh na přerozdělení velkostatkářské půdy. Největšími soukromými vlastníky:

• 500 000 ha - katolická církev, značnou část ho udržela

• 248 000 ha - Schwarzenbergové

• 173 000 ha - Lichtensteinové

• 106 000 ha - Pálffyové

Probíhala v letech 1918 - 1936 (jádro v 1. pol. 20. let), dočasně ukončena pro nedostatek finančních prostředků státu a obyvatel. Šla proti šlechtě, Maďarům, Němcům a katolické církvi, z těchto skupin velká obava. Skončila jistým kompromisem, konečný výsledek nebyl zdaleka tak nepříznivý, jak se zdálo po vzniku republiky. Za jiných podmínek návrat k reformě po druhé světové válce.

9. 11. 1918 vydán zákon o obstavení velkostatků. Jím nezměněno vlastnictví, ale zakázáno prodávat či zadlužovat velkostatek.

16. 4. 1919 vydán záborový zákon - zábor pozemkového majetku nad 150 ha orné půdy a nad 250 ha veškeré půdy náležející jedné osobě nebo týmž spoluvlastníkům. Pod zákon spadalo 1913 pozemkových celků.

Vyvlastnění za náhradu, 1 ha = 2000 - 8000 korun, podle bonity. K půdě přístup soukromníci, obce, družstva - jen se zárukou dobrého hospodaření.

30. 1. 1920 přídělový zákon

8. 4. 1920 náhradový zákon

Dle dobových představ statkářem každý nad 30 ha (téměř všichni představitelé Agrární strany), velkostatkářem nad 100 ha.

V červnu 1919 zřízen k realizaci reformy Státní pozemkový úřad (podnětem vydání záborového zákona), podléhající ministerské radě. Měl velké pravomoci, poskytoval výjimky. Zabraná půda prodávána:

• drobný příděl - méně majetným

• zbytkové statky - větší komplexy a nedíly z hospodářských velkostatků, většinou i s hospodářskými budovami. Nad 30 ha.

1935 Státní pozemkový úřad zlikvidován, jeho agenda přešla pod ministerstvo zemědělství. Do 1926 (odchod do výslužby) v jeho čele Karel Vyškovský, poté Jan Voženílek. Ten napsal o reformě několik prací, jež jsou cenným zdrojem informací, měl totiž přístup k oficiálním číslům. Oba představitelé agrárníky.

Sociální demokracie chtěla půdu pronajímat a přidělovat rolnickým družstvům a státním statkům (1920 o to nikdo neměl zájem, v rámci tradice chtěl být každý pánem vlastní půdy, nezájem o kolektivní statky), agrárníci chtěli půdu do soukromého vlastnictví jednotlivcům. Agrárníci měli pozemkovou reformu pod kontrolou, využili ji k vlastnímu prospěchu ve volbách.

Reforma skýtala velký prostor pro korupci, agrárníci byli pragmatiky - zbytkové statky dostávali i socialističtí předáci (asi i R. Bechyně), i někteří komunisté.

S reformou zaveden systém hospodářských výhod - využití prostředků bank, záložen, hospodářských podniků. Fungoval.

Státní daňovou a celní politiku ovlivňovalo vedení agrární strany.

Pozemkovou reformou pro čsl. stát získán venkov český i slovenský - v meziválečném období malovýroba. Tíživá situace přišla s hospodářskou krizí - nákupy na úvěr.

Zemědělské družstevnictví - r. 1929 4100 družstev, z toho 1200 nákupních a prodejních, 1500 výrobních (strojní, mlékařská), zbylá ostatní.

Josef Pekař 1923: Omyly a nebezpečí pozemkové reformy, Praha.

Ústřední domovina domkařů a malorolníků sdružovala bezzemky a drobné rolníky, cca 5000 místních organizací, přes 100 000 členů.

Politická orientace na Anglii, Francii, hospodářská na Německo. Těžké toto sladit, hl. za nedostatku domácího kapitálu.

Jiří Hejda - národohospodář, údaje o exportu 1929, obrovským problémem dobrat se u něho přesných čísel. Ta nebyla moc k dispozici.

Největší část exportu, 71%, tvořil vývoz hotových výrobků. Uvádělo se, že ČSR je možno postavit do jedné řady s Velkou Británií, Francií, Belgií, Nizozemím, USA a dalšími. To je však příliš optimistické.

Řada podniků měla dobré jméno v zahraničí - velké železárny a ocelárny Vítkovice (kvalitní značka přesahující hranice ČSR), strojní podniky ČKD, Škoda Plzeň (oba podniky vyráběly lokomotivy, vývoz do jižní Afriky, Jižní Ameriky, Indie, na Dálný východ, Balkán), export hospodářských strojů - polovina čsl. pluhů do Ruska, Bulharska, Rumunska, dále secí a žací stroje, cukrovarnické stroje. Ve vývozu skla ČSR na druhém místě na světě.

11. 11. 1918 konec Velké války, kapitulace Německa podepsána ve vlaku v jídelním voze, vyrobeném v Ringhofferových závodech v Praze. Po kapitulaci Francie jej A. Hitler nechal přivézt z muzea, v něm podepsána kapitulace.

Obuvnický průmysl čsl. dominantou, ČSR ve vývozu obuvi první na světě:

• 1924 - první místo Velká Británie (520 milionů Kčs), pak USA, Francie, Německo, ČSR (132 milionů Kčs).

• 1927 - první místo ČSR (697 milionů Kčs), pak Velká Británie (447 milionů Kčs), USA, Francie. Německo ze světových trhů zmizelo - pasivita, která roste.

Vývoz i cukru, dřeva, automobilů.

Export zbraní: 1890 založeny Škodovy závody v Plzni, později za první ČSR vznikají další podniky - Zbrojovka Brno. Po vzniku republiky rozvoj (pěchotní zbraně, letadla, vojenská optika, obrněná technika). Hlavní rozvoj v 2. pol. 30. let - růst exportu. 1934/1935 ČSR největším vývozcem zbraní v Evropě s Francií, Británií a Německem (oficiální statistiky - např. výroční zprávy SN). Exportovány hl. ruční palné zbraně, tanky, munice, vývoz do zemí Malé dohody, ale i jinam - Švýcarsko, Afghánistán, Turecko, Čína. Vyvážena i licenční práva - do Velké Británie práva na lehký kulomet vzor 26, do Švédska na modifikovanou verzi lehkých tanků LT 38. V ČSR 29 podniků, které se exportem zbraní zabývaly.

Ve 2. pol. 30. let na špici výroba oceli, železa, slitin, těžba hnědého uhlí.

Textilní magnát Theodor Liebig.

Generálním ředitelem Škodových závodů Karel Loewenstein, velmi schopný hospodář.

Rodinný kapitál - koncern Petschků, jméno dle Peček u Kolína. Zbohatli na těžbě uhlí a obchodu s ním, dokonce založena rodinná banka (ulice Politických vězňů, za války sídlo gestapa, Praha). Neexistovalo, že by se někdo z rodiny osamostatnil, ostatní by ho zničili. Kapitál se nedrobil, spravován nejschopnějším žijícím členem rodiny.

Československo se nenacházelo na špici, ale kolem středu, někde na dohled vyspělým státům, tvrdě jej postihla hospodářská krize. Dle Vlastislava Laciny nás národní důchod na hlavu v letech 1925 - 1934 řadil na 17. místo. V USA byl třikrát vyšší, před námi i Německo. Trvalý nedostatek kapitálu, omezené vybavení technologiemi, špičkovou technikou, chyběli špičkoví manažeři.

Český průmysl ovládaly banky, patřil hlavně Živnobance, jejím ředitelem Jaroslav Preiss. Začínal 1907, okruh Aloise Rašína. Dobré vztahy s K. Kramářem, TGM. Předsedou Ústředního svazu československých průmyslníků (vrcholný orgán hospodářské elity ČSR). Živnobance patřily cukrovary, Poldina huť, Českomoravská Kolben a Daněk, Pražská železářská společnost, Báňská a hutní Brno etc. Dalším podobně v průmyslu zainteresovaným bankovním domem Handl Pragobanka.

Jak za první republiky, tak předtím za Rakouska-Uherska, byl člověk, jenž přišel k majetku nekalým způsobem, vyřazen ze společnosti. Dle Bati není rozdíl mezi bohatým bankrotářem a zlodějem. I pro tento přístup ČSR dokázala prosperovat a byla středně vyspělým státem.

Nezaměstnanost: první republika měla širokou střední vrstvu. Nezaměstnanost v únoru 1933 dosáhla nejvyšší míry - 920 000 nezaměstnaných. V praxi to znamenalo asi 1,5 milionu lidí, jelikož nezaměstnaní Slováci a Rusíni se nedali příliš dobře evidovat, uváděné údaje nejsou zcela jednotné.

Již 14. 11. 1918 přijat zákon o osmihodinové pracovní době.

Státní podpora v nezaměstnanosti dosahovala max. 12 Kčs na den. Fungoval zde gentský systém (1925 - 1938) - prvně užit 1901 v Gentu v Nizozemí. Státní příspěvek nezaměstnaným poskytován prostřednictvím odborových organizací. Ty podporu vyplácely ze svých prostředků, stát jim pak přispíval nějakou částkou. Nezaměstnaní mimo odbory nedostávali podporu. V krizových situacích systém nedostačující.

František Kutnar: nezaměstnanost u učitelů, nejhůře na tom historici.