• jako pojem znamená svobodnou volbu

• jako ideologie se objevuje v 19. století; jeho kořeny již v 17. a 18.století v učení Locka a Smitha

• základní požadavky a hodnoty liberalismu

  • Individualismus

  • osobní svoboda

  • sociální spravedlnost

  • občanská společnost

  • minimální stát

  • ústavní vláda

• klíčová hodnota – individualismus, priorita jedince

• každá jedinec má právo sledovat vlastní zájmy, neshoda: ve vymezení rozsahu svobody – hranice pro omezení svobody velmi sporné

• negativní teorie svobody: založena na absenci vnějších omezení, včetně státních zásahů

• pozitivní teorie svobody: právo jedince na autonomní rozvoj

• liberalismu vychází z rovnosti jedinců – rovnost šancí pro individuální rozvoj

• jsou proti jakýmkoliv výsadám a privilegiím, které by se opíraly o rozdílnost rady, pohlaví, víry...

• sociální a majetková nerovnost je proto pojímána jako přirozená – stimul pro rozvoj schopností jedince

• rovnováha a směřování k harmonii (tolerance) – zabezpečeno státem

• stát je produktem společenské smlouvy a slouží zájmům jednotlivců

• pokud státní moc porušuje práva jedinců – není legitimní – občané mají právo se proti němu postavit

• princip omezené vlády – na základě ústavy, i listinou práv občanů, dělba moci, systém brzd a protivah, princip federalismu

• klasický liberalismus – člověk je pojímán jako „homo economicus“, stát je chápán jako nutné zlo (minimální stát), ekonomika je soubor neosobních vlivů a tlaků (neviditelná ruka trhu), které mají přiroz. tendenci podporovat prosperitu a blahobyt

• moderní liberalismu (20.století) – pozitivní teorie svobody, v ekonomice se prosazuje státní intervencionismus, keynesiánství

Konzervatizmus

• znamená buď odmítání změn, nebo opatrnost při realizaci změn

• jako ideologie vzniká v 18. století a je reakcí na Francouzskou revoluci; za zakladatele je považován Edmund Burke; duchovní otec : T. Hobbes

• hodnoty a požadavky konzervatizmu :

  • udržení, zakonzervování společenského řádu

  • lidská nedokonalost

  • organické pojetí společnosti

  • autorita a silný stát

  • úcta k majetku

• klíčová hodnota udržení tradičního společenského řádu

• změny – dílčí, pomalé, opatrné

• za základ společenského řádu jsou považovány tradice, zvyky, historicky vzniklé instituce

• lidé dávají přednost stabilnímu řádu před „výlety od neznáma“, bojí se nejistoty a izolace

• u člověka převládají při rozhodování spíše instinkty – význam trestů, účelem není převýchova, ale udržení řádu (preferují trest smrti nebo princip třikrát a dost)

• konzervativci upřednostňují zkušenost, pragmatismus a odmítají teoretická schémata, doktríny

• společnost má podle nich organický charakter, je strukturovaná a hierarchizovaná

• jedinec je chápán jako součást skupiny

• význam dávají rodině, církvi a náboženské komunitě

• důležitou společenskou jednotkou je národ

• naopak cizinci jsou někdy chápáni jako hrozba sociální soudržnosti a identity

• lidé nad sebou potřebují mít autoritu, která by je vedla – důraz na vůdcovství

• nutný silný stát – nesmí se snažit změnit lidi

• majetek je pojímán jako odměna za zásluhy – možnost státních zásahů do majetkových práv ve jménu národa

• autoritativní konzervatismus: státní moc v rukou jedné osoby, používání mocenských prostředků, ideologická manipulace a populismus, státní moc se užívá takovým způsobem, že se proti ní nelze postavit, ani ji zpochybnit

• paternalistický konzervatizmus: spojován s opatrností, umírněností a s pragmatismem, zásady: autority by měly ve svém zájmu uskutečňovat žádoucí politické a sociální reformy ve společnosti a předejít tak sociálním rozdílům, které by mohly vést k revolucím, v ekonomice se připouští možnost státních zásahů (střední cesta mezi liberalismem a socialismem), tzv. plánovaný kapitalismus (kombinace st. vlastnictví, st. regulace nebo st. řízení některých sfér ekonomiky a iniciativa soukromého podnikání)

• libertariánský konzervatismus: (kompatibilita liberalismu a konzervatismu) co největší ekonomická svoboda, co nejmenší regulace ekonomiky, přirozený a zákonitý volný trh, bída je přirozená (produkt trhu), trh považován za nástroj dosahování soc. discipliny a stability, nutnost silného státu

• nová pravice (odnoží konzervatizmu), v 70.letech jako reakce na recesi, nezaměstnanost a obavy z komunismu, 2 křídla – liberální a konzervativní

  • soukromé je dobré a státní špatné (co nejširší privatizace, deregulace)

  • stát jako nástroj donucení a nesvobody

  • jedince by měl spoléhat sám na sebe (negativní pojetí svobody)

  • snížení daní – růst investic, zvýšení nabídky bez hrozby inflace

  • vyrovnanost st. rozpočtu

• konzervativní nová pravice: svobodný trh potřebuje pro udržení společ. rovnováhy autoritu, předpokladem k obnovení autority je návrat k tradičním hodnotám, společnost usí omezit svobodnou volbu jedince (morální zásady), morálku a řád ve společnosti lze udržet jen represí a prostřednictvím silného státu, použití síly je ideální pro udržení mezinár. vztahů

Socialismus

• duch. předchůdci: Thomas More, Tommaso Campanella, J.J. Rousseau, Charles Fourier, Saint Simon, Robert Owen

• hodnoty :

  • kolektivismus (odcizení a egoismus produktem soukromého vlastnictví)

  • třídy a třídní boj (tř. boj – hybný motiv dějin; ekonomický, politický a ideologický tř. boj)

  • sociální rovnost (změna sociálně-ekonomického postavení, změna vlastnických vztahů – marxismus, změna ve vztazích rozdělování – současný západní socialismus)

  • společenské vlastnictví (důraz na státní vlastnictví, menší důraz na družstevní, v současnosti se preferuje smíšená ekonomika a nejrůznější formy samosprávy)

  • stát je nástrojem vládnoucí třídy (nastolení rovnosti spojováno i se změnou polit. systému společnosti)

• Socialismus je nejrozsáhlejší politickou ideologií, která zahrnuje mnoho odlišných teorií, které se v určitých směrech navzájem velmi liší.

• S výjimkou Severní Ameriky se socialismus rozšířil snad po celé zemi. V každé části světa se ale socialismus formoval jinak, a to díky sociálním, kulturním a historickým rozdílům mezi jednotlivými státy.

• Vznik a vývoj socialismu je spojen s třídou průmyslových dělníků, která vznikla v Evropě 19.století díky sílícímu průmyslovému kapitalismu.

• Důležitým prvkem socialismu je kolektivismus, jehož důležitými znaky a tím pádem i znaky socialismu jsou například: pospolitost, spolupráce a rovnost. Mezi mnoha protichůdnými tradicemi v socialismu uvádí: revoluční socialismus, evoluční socialismus, komunismus a sociální demokracii.

• Komunismus (revoluční socialismus)

  • Nástrojem změny společnosti je proletářská revoluce (násilná i pokojná), která předá moc do rukou pracujících (diktatura proletariátu)

  • Cílem změn je vybudování komunismu – beztřídní společnosti, „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.“

  • V ekonomické sféře – kolektivní formy (znárodňování), plánování – zabezpečení dynamického rozvoje výrobních sil

• evoluční demokratický socialismus (vývoj spojen s postupnou integrací dělnické třídy do systému)

  • sbližuje se s moderním liberalismem

  • prosazuje se nástroj přímé demokracie, samospráva

  • odmítá plošné znárodňování, preferuje smíšenou ekonomiku

  • snaha o humanizaci kapitalismu

  • místo plánování se realizuje st. regulování ekonomiky

Fašismus

• Slovo fašismus je odvozeno od výrazu „fasces“, který se ve starém Římě používal pro svazek prutů, který se nosil před konzuly jako znak jejich autority.

• Ještě na konci 19.století se slovem „fascio“ označovali politické skupiny, avšak Benito Mussolini začal tento výraz používat k pojmenování polovojenských ozbrojených jednotek, čímž slovo „fascimo“ získalo ideologický význam.

• Fašismus tedy vznikl ve 20.století a vytvořil novou formu politické vlády.

• Nejvíce se rozvinul během a po první světové válce v Itálii a Německu. Důležitou okolností při vzniku fašismu byla skutečnost, že demokratické režimy v Evropě ještě nebyly zcela zakořeněny, stále byly nestabilní a po první světové válce a ekonomické krizi rostl zájem o „vládu pevné ruky“, která by občanům zajistila jistotu a bezpečí.

• První světová válka navíc prohloubila zahořklost a křivdy mezi jednotlivými státy a u poražených ještě umocnila nacionalismus a touhu po odplatě.

• Typickým prvkem fašismu je antiracionalismus, v čemž se fašismus zásadně liší od předchozích ideologií, protože přepokládá, že lidé jsou hnáni pouze svými instinkty a touhami, na rozdíl od liberalistů či socialistů, kteří věří v racionální jednání jedinců. Což v důsledku znamená, že staví touhu a instinkt před lidský rozum.

• Velký vliv na fašisty mělo v tomto smyslu dílo Sigmunda Freuda a Charlese Darwina. Fašistický výklad Darwinova díla umocnil jejich nacionalismus, zvláště se jim zalíbila idea toho, že pouze nejsilnější a nejvhodnější přežije, což bylo navíc ještě umocněno mezinárodními spory v té době. Fašisté doslova vyzdvihovali určitou rasu nad ostatní a podporovali vůdcovství silnějšího nad slabšími.

• Z takového uvažování se velmi snadno zrodí rasismus, který ale není přítomen ve všech formách fašismu. Nicméně například ve fašistickém Německu byla rasová nenávist (antisemitismus) jedním z hlavních pilířů Hitlerovy ideologie.

• Dalším markantním rozdílem mezi fašistickou ideologií a předchozími ideologiemi je skutečnost, že v ní převažují negativní rysy nad pozitivními (antiracionalismus, antiliberalismus, …), zároveň velmi odlišným a důležitým prvkem bylo přesvědčení, že jedinec neznamená nic, má podřídit svůj život státu a má být připraven se za něj obětovat.

• Fašistický člověk byl loajální, oddaný a poslušný.

• Posledním popisovaným prvkem fašismu je totalitarismus, který se projevil ve všech fašistických režimech.

• Všechny usilovaly o zavedení radikálně nových forem politické vlády, přičemž především usilovaly o dosažení kontroly nad všemi stránkami politického a osobního života a vystavení soukromého života komplexní politické kontrole a úplné podřízení jedince státu.