
- •Politologie - skripta (Prorok, Lisa, 2009)
- •Politická věda a společnost
- •19. Století a začátek 20. Století
- •Předmět politologie
- •Velká Británie
- •Metoda politologie
- •Politologie a ideologie
- •Vývoj názorů na problém zkreslení poznání V politice
- •Individualismus
- •5. Politika a politické vztahy
- •6. Moc a vliv V politice
- •7. Politický systém
- •Instituce státu
- •8. Politický proces
- •13 Epištol (listů) apoštola Pavla:
Metoda politologie
metodologie: nauka o metodách (teorie metod, které jsou v dané vědě používány a slouží k poznání jí zkoumaného objektu), zabývá se otázkami: vlastnosti jednotlivých metod, jejich možnosti a limity při zkoumání daného předmětu
metodika: součástí metodologie, metodika vědy: popis systémů metod, který umožňuje zachytit a analyzovat studovaný objekt, systém metod
metoda: z řeckého slova: „touto cestou“ , je systém pravidel nebo principů operací, které vedou od určitých výchozích podmínek k zadanému cíly
pojetí metodologie PV:
PV nemá vlastní metodologii či metodiku, používá pouze metody jiných věd
PV má vlastní specifickou metodu zkoumání
Metody používané v politické vědě
rozdělujeme na: metody myšlení (logická metoda, axiomatická metoda), metody aplikované na reálné objekty (historická metoda, dogmatická metoda, metoda černé schránky, behaviorální)
logická metoda : je tvořena soustavou logických prostředků, jimiž se analyzuje polit. realita, cílem je postižení souvislostí vývoje daného jevu ve formě zákonistostí nebo závislostí, skládá se z dílčích postupů a metod
analýza a syntéza: analýza (spočívá v myšlenkovém nebo praktickém rozložení celku na součásti), syntéza (spojování jednotlivých prvků do jednoho celku)
dedukce a indukce : dedukce (souhrn pravidel a postupů, s jejichž pomocí je možné odvodit z daných premis závěry logickým postupem A→B a B→C, pak A→C); indukce (postup od jedinečného k obecnému, induktivní závěry vedou k hypotézám, které platí s jistou pravděpodobností)
analogie (shoda dvou či více objektů v určitých znacích nebo ve struktuře. Pokud jsou si dva systémy podobné ve struktuře, pak lze předpokládat, že pro ně budou platit stejné zákony)
funkční analogie (pokud najdeme dva systémy, které se sice liší strukturou, ale mají stejnou funkci, pak jsou zaměnitelné)
abstrakce (existuje celá řada analytických aktů myšlení, při nichž se odhlíží od určitých znaků, vlastností a vztahů daného předmětu, zatímco jiné jsou vyčleňovány jako podstatné) – generalizující abstrakce (oddělující nepodstatné vlastnosti věcí a vyčleňující podstatné), isolující abstrakce (vyčleňující urč. vlastnosti z jejich souvislostí, propůjčují jim samostatnou existenci), idealizující abstrakce (vytváří pojmy tak, že se nejdřív konstruují ideální objekty, jimiž tyto pojmy odpovídají)
logika může mít různou formu: formální logika (struktura správného myšlení, spojování pojmů ve formě predikátů), výroková logika (konjunkce, disjunkce, implikace), modální logika (vtahy nutné, možné, nemožné, náhodné), dialektická logika (jednota a boj protikladů, přechod kvantity v kvalitu a naopak, negace negace, podstata a jev, obsah a forma)
historická metoda: je to proces reprodukce vzniku a vývoje určitého jevu, včetně analýzy i nahodilých, specifických projevů
historicko-logická metoda: formulace na základě analýzy vývoje jednotlivých jevů urč. závislosti a zákonitosti
komparativní metoda: je způsobem zkoumání a výkladu polit. jevů na základě stanovení jejich formální shody nebo rozdílů v jejich struktuře či funkci; v polit. vědě se často používá v podobě historicko-komparativní metody
jednou z nejúčinnějších metod systémová a strukturálně funkcionální analýza (má základ v teorii systémů)
vzájemně propojené principy, charakterizující způsob vnímání a pojímání reality : strukturnost, celistvost, výstupy ze systému, hierarchičnost, vzájemná závislost systému a prostředí
metoda modelování: postup, kdy na základě analogie s určit. Vlastnostmi modelovaného objektu vytváříme jeho model s cílem získat informace o modelovaném objektu
v polit. vědě se uplatňuje např: matematické modelování (pro kvantifikovatelné jevy)
teorie her (používá se pro analýzu konfliktních situací v ekonomické, vojenské nebo polit. sféře)
podle ochoty spolupracovat se rozlišuje kooperativní a nekooperativní hry
podle výsledků: hry s nulovým součtem / s nenulovým součtem
podle rozsahu informace: hry s úplnou / neúplnou informací
podle počtu možných strategií: hry konečné a nekonečné
metoda černé schránky: postup určený pro výzkum struktury, vztahů a funkcí systému (na základě existujících informací postupně zjišťujeme, co je uvnitř)
metody z psychologie: behaviorismus (zkoumá chování lidí jako reakci na vlivy okolního světa), empirické výzkumy, manipulování s lidským myšlením, odhad lidského chování, psychologická válka
dogmatická metoda, hermeneutická metoda
metody polit. rozhodování – pokus a omyl, SWOT (kombinace empirických poznatků a intuice) – definujeme svůj potenciál – existující příčiny a hrozby – na základě analýz další postup