Velká Británie

• studium PV zahájeno vznikem London School of Economics and Political Science, 1895

• před 2.SV se PV učily v Oxfordu, Cambridge,Manchestru...

• hlavní témata : studium státní správy a polit. institucí, anglické ústavní a administrativní právo

• problémům sociologie politiky se věnovali Finer a Webbovi a Laski

• po 2.SV – PV se stala dynamicky rozvíjejícím se odvětvím humanitních věd

• na rozdíl od USA se v Británii udržel silný vliv tradičních odvětví – polit. filosofie, polit. dějin...

• v 50.letech – institucionalizace PV, 1950 v Británii zřízena Asociace polit. výzkumů Spojeného království

• vydávaná celá řada časopisů PV ( Political Studies, Policy and Politics)

• témata PV : problematika polit. stran, analýza zvláštností fungování britského bipartismu

Itálie

• institucionalizovaná věda – v 19.století

• 1874 ve Florencii po vzoru Paříže založena škola, která začala vydávat i časopis

• Italská PV navazovala spíše na Machiavelliho, i se zde projevoval vliv německé filozofické školy.

• Pozitivistická linie – Mosca, Pareto, Michels

• Obnova PV v poválečném období – nepříliš dynamicky – dlouhodobá dominance právníků – bránili se PV

• Překladatelská a vydavatelská činnost 50.let – vydávání PV knih

• Nejvýznamnější úlohu v tomto procesu sehrála fakulta polit. věd na UNI ve Florencii ( kde působil G. Sartori) italský politolog

• Témata : výzkumy volebního chování jedn. Regionů Itálie, proces cirkulace elit

Německo

• tradice společenskovědního myšlení nesmírně bohaté

• na konci 18.stol. vzniká vlivná filozofická škola – (Fichte, Schelling, Kant,Hegel, Feuerbach)

• v Německu silná i historická škola

• v 2.pol. 19.stol. vzniká v Německu celá řada dalších filozofických škol – marxismus, filosofie života (Nitzche, Spengler), neokantovství

• klíčová postava : Max Weber

• silná byla v Německu i právní škola – tradice karmelistiky 18.století

• na tomto základě se rozvíjí polit. věda – Staatswissenschaft (státověda) – kořeny u Kanta a Hagela

• filosofie politiky v podání Marxe

• kromě teorie státu se objevují i analýzy problematiky polit. stran – dílo Michelse

• v roce 1923 vzniká Institut für Sozialforschung – vytvoření frankfurtské školy

• vývoj polit. myšlení přerušen nástupem nacismu, myslitelé odjíždí z Německa a jen někteří se po válce vrací

• poválečné období - politologie si udržela teoretickofilozofický charakter – dá se zde mnohem zřetelněji rozlišovat jednotlivé vědecko-filozofické školy a směry na rozdíl od jiných zemí

• základní směr PV patří normativně-ontologická škola (Strauss,Maier,Hippel) – sdílí Aristotela – PV b měla sjednocovat v praktické činnosti etiku a politiku

• dalším směrem je empiricko-analytická linie PV, jejímž filozofickým základem je dílo Poppera,Topische a Alberta

• třetím významným směrem je dialekticko-kritická linie – představovaná frankfurtskou školou – snaha propojit marxismus s dalšími směry myšlení a oddělit se tak od tradicí stalinského marxismu, od liberálního kapitalismu

Proces konstituování politické vědy

• má vždy 2 strany: vydělení zvláštního objektu v realitě, proces ztvárnění určité oblasti reality pomocí pojmů do logicky uspořádaného systému

• věda představuje systematizované znalosti o světě – aby vznikl vědecký obor – nashromáždit dostatečné množství poznatků, které umožní konstituovat novou vědu

• k vědě patří empirické znalosti o skutečnostech a faktech (experimenty)

• vyšší úrovní vědy je teoretické vědění

• o přechodu polit. myšlení do fáze vědy můžeme hovořit ve chvíli, kdy se nashromáždí dostatečné množství empirických poznatků – systematizovány

• první pokus vytvořit polit. vědu – Aristoteles ( Politika)

• polit. věda není plně zformovanou vědou – komplikovanost objektu zkoumání PV, politika je spojena se zájmy

• nehotovost, nezavršenost – promítá se do neexistence jednotného názvu pro tuto vědu, neshod na vymezení jejího předmětu a metodologie

• různé názvy: politická věda, politické vědy, politologie

• termín politologie – nejméně rozšířen, 1948 v Německu

• politická věda se formovala na přelomu 19./20.stol v USA a v Evropě:

  • politické znalosti jako samostatný objekt zkoumání – ze třech disciplín: teorie státu a práva, filozofie politiky, sociologie politiky

• teorie státu a práva ( již v Starověkém Řecku), filozofie politiky (svoboda, spravedlnost, rovnost, řád, nejvíce v Evropě), sociologie politiky ( rozbor polit. chování, analýza elit, nejvíce v USA)

• dvě tradice – dva přístupy k PV : evropské a americké zaměření

	Evropa	USA
Tradice a ideové zdroje	právo, filozofie	pozitivismus, sociologie
Charakter vědy	hodnotící věda, vysvětlující obsah a kvalitu polit. jevů	deskriptivní věda, orientovaná na kvantifikaci jevů
Vedoucí pracovníci	právníci, historici, ekonomové	sociologové

Pojetí předmětu politické vědy

• předmět = chápe se jako reprodukce určité části reality do systému pojmů, výroků, teorií a hypotéz.

• Problém polit. vědy: v pojetí jejího předmětu z hlediska formy; fr. politolog Duverger konstatoval v 50.letech : existují 3 pohledy na polit. vědu: jako průsečík věd, jako reziduální věda, jako syntetická věda

• Průsečík věd: nejstarší pojetí předmětu vědy, politika studována v rámci disciplín, které nezávisle na jiných vědách analyzovaly politiku jako část svého celkového zájmu, politika analyzována různými společenskými vědami

• Reziduální věda: PV se zabývá těmi oblastmi politiky, které zatím nebyly jinými vědami dostatečně analyzovány, ztotožňuje se se sociologií politiky

• Syntetické pojetí předmětu vědy: PV – jako určitá syntéza znalostí o politice, politologie se chápe jako věda o moci, jejím obsahu, formách a způsobu uplatnění

• Pro definování předmětu PV výčtem problémů je nejreprezentativnější zaměření činnosti Mezinárodní asociace PV (IPSA): 38 výzkumných výborů a 12 výzkumných skupin

• Syntetický a systémový přístup – na předmět PV lze nahlížet ze dvou úhlů : historiografii (široký okruh problémů – dějiny polit. teorií, dějiny polit. vědy, životopisy slavných osobností), teoretická disciplína (věda základní – o polit. jevech, polit. systému, polit. procesech, jejich fungování, věda aplikovaná – nástroj, metoda řešení rozporů polit. sféry)

Místo politologie v systému společenských věd

• společenské vědy, které spolupracují s PV : filosofie, sociologie, historie, psychologie, právo a ekonomie

• FILOSOFIE – je pro politologii světonázorovým, poznávacím a metodologických základem, člověk si dříve nebo později vybírá koncept, který reaguje na jeho problémy, zvolený fil. koncept ovlivňuje polit. myšlení

Filozofie	Metody	Autoři	Pojetí PV
Fenomenologicko- existenciální	introspekce vědomí, prožívání reality	Patočka, Arendtová	nepolitická politika, problémy zodpovědnosi a morálky
Normativně-ontologická	historismus	Voegelin	normativní konstrukce
Empiricko-analytická	empirické metody, strukturálně funkcionální přístup	Parsons, Popper, Dahrendorf	sociologie politiky
Kriticko-dialektická	dialektický a historický materialismus	Marx, Lenin	třídní boj, vědecký komunismus

• Část filozofie se zabývá politikou jako objektem poznání (filozofie politiky)

• SOCIOLOGIE – je vědou o fungování společnosti jako celku i jako částí

  • Přispěla PV souborem nástrojů, metod a poznatků – empirický přístup, statistiky, analýzy chování..

  • Sociologie politiky : zkoumání polit. procesů, sociální struktury, polit. subjektů, rozbory motivace – vytváří pro PV empirickou základnu

• HISTORICKÁ VĚDA: předmět – studium dějinného vývoje v jeho mnohotvárných projevech, část dějin je přímo dějinami politiky

  • Z historie si politologie bere materiál pro zobecňování či zpětné potvrzování svých teoret. Závěrů

• PSYCHOLOGIE – je věda o lidské psychice a lidském chování, PV: chování lidí ve sféře politiky

  • Sociální psychologie (chování soc. skupin), psychologie osobnosti

  • Psych. přístupy : Platón, Machiavelli, behaviorální linie západní PV

• EKONOMIE: společenská věda, která poskytuje PV řadu poznatků (znalosti o základech, ze kterých vyrůstá politika, znalosti o chování lidí)

• PRÁVO - těsně spojena s politikou, právo je soubor norem, jejichž smyslem je pomocí sankce garantovat existující polit. vztahy