19. Století a začátek 20. Století

• Karl Marx („Kapitál“) – pokusil se nově pojmout vývoj společnosti

  • Chápe jej jako přírodní historický proces, ve kterém existují zákonitosti, které se prosazují díky lidské činnosti

  • Jeho koncepce: materialistické pojetí dějin – zdůrazňuje význam ekonomiky (podmínky, za kterých lidé produkují a reprodukují prostředky své existence, pro utváření dalších sfér společnosti)

  • Pro popis společenského systému používá řadu pojmů – výrobní síly (spojení výr. prostředků a lidské práce), v procesu vznikají mezi lidmi výrobní vztahy – ty tvoří dohromady základnu, nad kterou se tyčí právní a politická nadstavba

  • Výrobní síly + výrobní vztahy = způsob výroby, s jeho změnou se později i mění společenská nadstavba – formy vědomí (politika, ideologie, právo) a jím odpovídající instituce (včetně podob státu), tyto změny vedou vždy ke změně společensko-ekonomické formace

  • Stát je pojímán jako nástroj moci ekonomicky vládnoucí třídy

• Émile Durkheim („Sociologie a sociální vědy“)

  • Zakladatelem moderní sociologie

  • Odmítal koncepci třídních konfliktů a revolucí, hledal cestu ke společenské harmonii a integraci jedince do systému

  • Pojímal stát jako systém komunikace, orgán vědomé reflexe společnosti

• Gaetano Mosca („Vládnoucí třída“)

  • Pokusil se o sociologizaci politické vědy, vytvořil koncepci vládnoucí třídy

  • Ve všech společnostech podle něj existují dvě třídy

• Vilfredo Pareto („Pojednání o obecné sociologii“)

  • Pokusil se o psychologizaci politické vědy, rozpracoval koncepci elit

  • Každá společnost je rozdělena na elitu a vedené, elity se udržují u moci díky nátlaku, manipulací

  • Politická změna je vlastně cirkulací elit s různými schopnostmi

• Max Weber („Duch kapitalismu“)

  • Prokazoval závislost původních kulturních vzorů a specifického vývoje kapitalismu v jednotlivých zemích.

  • Racionalizace se stává rovněž klíčovým principem politické organizace moderních společností, ve kterých školení profesionálové (byrokracie) rozhodují na základě neosobních pravidel

  • „plebiscitní vůdcovské demokracie“ – koncept pro omezení expanze byrokracie - charizmatičtí vůdci budou voleni lidem

• Robert Michels („Politické strany“)

  • Jakákoliv organizace, včetně politických stran vedou k oligarchické struktuře (tzv. železný zákon oligarchie)

  • Lidé tuto tendenci podporují tím, že mají sklon k uctívání silného vůdce

• Arthur Bentley („Proces vládnutí“)

  • Stoupenec behaviorismu

  • Základním pojmem pro analýzu st. zřízení je pro něj činnost lidí, která je determinována zájmy, je na zájmy zaměřená a odehrává se v rámci daných skupin

  • Analýza st. zřízení musí být založena na empirickém pozorování výsledků vzájemného působení skupin, i instituce jsou považovány za složky systému

  • Politický proces chápán jako soupeření skupin se „specifickými polit. zájmy“

České politické myšlení 19. a 20. století

• má kořeny v 19. století – národnostní otázka

• 20. století se začíná formovat politická věda na bázi státovědy, filosofie politiky a sociologie

• František Palacký („Dějiny národa českého“)

  • Zabýval se národnostní otázkou

  • Charakterizoval specifika českého národního charakteru

  • Naše dějiny pojímal jako boj slovanského demokratismu,svobody a rovnosti proti germánským principům nadvlády

  • Stoupenec federalismu

• Karel Havlíček Borovský („Slovan a Čech“, „Co jest obec“, „Strany politické“)

  • Zabýval se národnostní problematikou

  • Analyzoval vztah státu a jedince

  • Překonání negativních jevů politického stranictví spojoval s rozvojem vzdělanosti občanů

• Tomáš Garrigue Masaryk („Česká otázka“, „Ideály humanitní“, „Světová revoluce“)

  • České dějiny vnímal jako zápas o realizaci humanitní ideje

  • Politiku spojoval s etikou

  • Vyústění principu humanity viděl v demokracii, v překonávání bídy a nastolení rovnosti

  • Objevuje se u něj idea o nepolitické politice

• Eduard Beneš („Stranictví“, „Demokracie dnes a zítra“)

  • Politika je pro něj vědou a uměním

  • Stabilizaci demokracie spojoval s rozvojem kultury

  • Za důležitý aspekt formování politické kultury považoval polit. vzdělání

  • Analyzoval negativa polit. stranictví první republiky

• Jaroslav Kallab (Právo a politika)

  • Součástí politika pro něj byla etika, psychologie, estetika, filosofie a právo

• František Weyr ( Ústava republiky československé)

  • Stoupenec normativní teorie

  • Měl kritické výhrady k osamostatnění polit. vědy , k pojímání politiky jako vědy a umění

  • Polit. věda pro něj byla především státovědou