Instituce státu

• základní složky státu: moc legislativní (předpisy, zákony), exekutivní a soudní

• legislativní moc představují v demokratických státech – parlamenty

• funkce parlamentu : reprezentovat občany, přijímat zákony, kontrolovat exekutivu, být místem polit. diskusí

• rozhodující význam: komory parlamentu, parlamentní výbory, parlamentní kluby, vedení komor

• komory parlamentu: nejdůležitější instituce parlamentu, dělíme na jednokomorové a dvoukomorové (ty vznikaly jako důsledek historického vývoje, federativního uspořádání, snah o stabilizaci polit. systému)

• exekutiva: (dualistická, monistická) vychází z několika hlavních principů (princip legality – výkonná moc podřízena ústavě a zákonům, princip byrokratický, princip služební subordinace – vztahy nadřízenosti a podřízenosti v oblasti veřejné správy, princip koncentrace a dekoncentrace – členění na správní obvody, princip centralizace a decentralizace, princip úředního a oborového členění, princip monokratický a kolegiální)

Politické strany

• pojem: vyjadřuje organizovanou reprezentaci dílčích zájmů

• moderní vznikají v 18. – 19. stol.

• Konflikty ve společnosti, které vedly ke vzniku urč. typů polit. stran: konflikt centrum-periferie, církev-stát, město-venkov, třídní konflikty

• funkce polit. stran:

  • agregace ( sjednocování)

  • artikulace zájmů

  • politická socializace občanů a výchova polit. elit

  • mobilizace voličů a jejich získání, organizace a kontrola státní moci

• nejméně jsou se stranou spojeni voliči, o něco více spojeni jsou sympatizující ( podporují je, obhajují programy na veřejnosti), pak členové strany, straničtí aktivisté, funkcionáři strany ( nejvýznamnější skupinou ( rozhodují o činnosti strany, nominacích)

• klasifikace polit. stran podle kritérií:

  • program - krajní pravice, pravice, pravý střed, střed, levý střed, levice, krajní levice), rozlišení levice a pravice vzniklo původně jako odraz odlišných postojů roajalistů a republikánů k formě polit. moci po francouzské revoluci

  • organizační struktura - centralizované, decentralizované, totalitní a částečné, s pevnou nebo volnou strukturou

  • členská základna - strany elit (nejstarší typ stran), volební strany (transformace stran elit), strany masové, univerzální strany (státní dotace, za pomoci vnějších zdrojů), strany kartelu ( na stejném principu jako univerzální)

  • počet polit. stran v systému (polit. systémy): jedné strany ( pouze jedna strana má reálnou možnost ucházet se o polit. moc), dvoustranické (u moci se střídají 2 moci), vícestranické (5- 6 stran s reálnou možností vládnout – umírněný pluralismus, extrémní : 6+ stran)

Nátlakové skupiny v politice

• předcházely vytváření polit. stran, které mnohdy vznikly transformací nátlakových skupin

• nátlakové skupiny jsou nárazově nebo trvale organizované seskupení lidí s určitým společným zájmem, kteří se tento zájem snaží uplatnit prostřednictvím uplatnění vlivu na subjekty, které o jeho realizaci politicky rozhodují

• patří k nim: odborové organizace, podnikatelské a zaměstnavatelské svazy, profesní sdružení a komory, podnikatelé, skupiny organizovaného zločinu, teroristické organizace

• eufunkční fce: upozorňování na špatné nebo nedostatečné řešení urč. problému společnosti, upozorňování na problematické postavení urč. soc. skupin

• disfukční fce: prosazování úzkých skupinových zájmů na úkor celé rovnováhy společenského sytému, prosazování dílčích zájmů mimo kontrolu veřejnosti

• klasifikace podle vztahu k zákonům:

  • legální činnost

  • nelegální činnost

• klasifikace vzhledem k normám vyjadřovaným veřejným míněním:

  • legitimní činnost

  • nelegitimní činnost

• aktivity: stávka, demonstrace, předání informací – petice, sponzorování, hladovka, sebeobětování, korupce, vydírání, teror