7. Politický systém

Systémový přístup a politika

• pojem systémový přístup se objevuje v 50.letech 20.století jako výsledek aplikace systémového přístupu na zkoumání politiky

• jeho využití již u Aristotela – po zániku řecké civilizace – pojem upadá – znovu se objevuje v 18. a 19. století jako nástroj klasifikace věd (Linnerův „Systém rostlin a živočichů“), Kant, Hegel, Marx

• nová etapa rozvoje a aplikace systémového přístupu v 2. pol. 20. stol. (potřeba nově strukturovat již nahromadivší se teoretický a faktografický materiál, existující problémy potřebují komplexnější vysvětlení)

• L. von Bertalanffy, D. Easton, G. Almond, M.A. Kaplan

• teorie systémů a systémový přístup vychází z představy, že jevy, se kterými se člověk setkává, tvoří určitý celek, definovaný vzájemnými vztahy jednotlivých prvků

• subsystémy: ekonomika, politika, kultura, náboženství... mezi nimi existují relativně trvalé vazby, tvořící urč. strukturu, stabilita struktury je základem pro stabilitu systému, jednotlivé subsystémy mají funkci (schopnost systému vyvolávat urč. způsoby chování, reagovat tak, aby byla zabezpečena stabilita a celistvost daného systému v urč. vnějším prostředí)

• každý systém se nachází v urč. prostředí/okolí: vnitrosystémové a vněsystémové

• přínos pro politiku: překonání státoprávního přístupu, který v polit. vědě dominoval, PV začala věnovat pozornost analýze vazeb a vztahů, interakcí mezi jednotlivými polit. subjekty

• pojem politický proces – zachycení dynamiky změn vztahů buď uvnitř systému, nebo změn samostatného politického systému

Problém stability a nestability systémů

• stabilita polit. systémů - optimálně reagují na vnější vlivy

• schopnost reagovat na: ekonomické vstupy, na změny v sociální struktuře, ve vzorcích chování občanů státu, změny v životním prostředí

• podoby výstupů z politického systému:

  • statické pojetí vycházející z konzervatizmu: přehlížení disfunkčním prvků (pštros)

  • statické pojetí vycházející z liberálně-konzervativního myšlení: regulace tlaku na systém (např. redistribuce odměn)

  • dynamický liberální přístup: strukturální regulace (redefinování cílů)

  • dynamický (dialektický) přístup, spojený se socialismem: změna politického systému, zásadní změny ve společnost jako celku, dokonce i v ekonomice

• extremismus: krajnost postojů a řešení, odlišující se od průměru či stanovisek považovaných za rozumná a optimální; požadavek násilné změny, změny spojené s omezením lidských práv občanů, změny, která by nebyla realizována se souhlasem společnosti a pod kontrolou společnosti

• radikalismus: podpora zásadních řešení

• extremismus a radikalismus přisuzován hnutím a organizacím, které se orientují: na změny zásadnějšího charakteru, na využití mimoparlamentních prostředků polit. boje, na použití násilí

• každou ideologii (liberalismus, marxismus, konzervatismus) lze obvinit z projevů extremismu, což není korektní tvrzení

Podstata a funkce polit. systémů

• duchovní otcové, kteří využili systémového přístupu v politice: D. Easton a G.A. Almond („Politický systém jsou interakce, prostřednictvím nichž se ve společnosti autoritativně rozdělují hodnoty.“ Easton)

• Funkce politického systému: agregace zájmů (jejich sdružování), artikulace zájmů (vyjádření zájmů), politická komunikace (verbální podoba, podoba symbolů), politická socializace (vznášení hodnot do lidského vědomí a formování stereotypů chování), tvorba, aplikace a soudní zajišťování pravidel

Stát

• objevení se politiky – spjato se vznikem státu (již 16:stol.)

• stát byl a zůstává klíčovým subsystémem politiky

• koncepce vzniku státu

  • teologická koncepce (stát jako výsledek Boží vůle, představitelé světské a církevní moci mají právo vládnout z „Boží milosti“), teokratické – božský původ panovníka

  • patriarchální teorie (vznik práva a státu – rozrůstání se původní organizační jednotky, lidské soužití-rodiny, moc panovníka = moc otce rodiny – patriarchy)

  • patrimoniální teorie (z dědictví půdy; vznik státu odvozen od vlastnického práva k půdě)

  • teorie násilí (vznik státu jako výsledek uplatnění násilí jedné skupiny lidí na jinou)

  • smluvní teorie (stát vzniká jako smlouva mezi lidmi, jako reakce na rozvoj racionalismu, přírodních věd, empirismu, smlouva – zásada vedoucí k přechodu od přirozeného stavu k občanskému)

• podstata státu

  • normativní teorie (stát – „skutečnost mravní ideje, o sobě a pro sebe rozumnou“ Hegel)

  • psychologické teorie (potřeba člověka nechat se vést, nechuť rozhodovat se, ale podřídit se)

  • organická teorie (růst, strukturování, diferenciace, odumírání částí, obnovování)

  • marxistická teorie (stát je nástrojem mocenského prosazení a ochrany zájmů soukromých vlastníků, podmínek výroby vůči jejich nevlastníkům)

  • funkcionalistická (stát je síla soustředěná na dosahování kolektivních cílů, T.Parsons)

  • institucionalistická (stát je institucionalizovaná polit. moc, která přechází od jednotlivců na instituce, moc institucí přestává být osobní mocí a mění se v moc právní)

  • antropologická teorie: (stát, rodina, jazyk a právo je racionálně organizovaná podpora historicky vzniklých vztahů mezi lidmi)

• stát je definován charakteristickými znaky: území (teritoriální prvek), obyvatelstvo (personální), organizovaná polit. moc a její právní vyjádření (formální), nositel suverenity (mocenský)

Typ státu, forma státu, politický režim

• marxismus (rozlišuje stát: otrokářský, feudální, kapitalistický a socialistický)

• empiricko-analytický přístup (totalitní, autoritativní a technický stát)

• forma státu: podoba uplatňování moci; forma vnitřní (forma vlády – monarchie, aristokracie,...) a vnější (členění státu)

• politický režim: souhrn metod vládnutí, které se v daném státu používají

Členění státu (vnější forma státu)

• unitární státy: státy, v nichž nejvyšší moc uvnitř i navenek státu vykonává jediná soustava státních orgánů (unitární stát, jednoduchý stát)

• složené státy: výkon nejvyšších mocí rozdělen mezi ústřední stát a členské státy, z nichž je tento útvar složen, tj. federace nebo reálné unie

  • federace (stát států): svazek států, v němž vlastní orgány státní moci a správy mají jak federativní stát, tak i jednotlivé členské státy tohoto svazku států, občan má dvojí občanství, např. USA, Kanada, Argentina, Brazílie, Venezuela, Malajsie

  • reálná unie: spojení monarchistických států, které na základě svých ústav mají společného panovníka, např. R-U (1867-1918)

  • svazy států jsou volným spojením suverénních států

    • konfederace (spojení 2 nebo více svrchovaných států na základě mezinár. smlouvy, pouze 1 občanství, např. Rýnský spolek 1806-1813)

    • personální unie (spojení monarchistických států osobou panovníka, který tvoří jediný spojovací článek nezávislých států

    • Evropská unie – spojení rysů federace a konfederace

    • Aliance (volnější vojensko-politické spojení států)

    • Unie (spojení na hospodářské a celní spolupráci)

    • Protektorát (nerovné postavení států)

Forma vlády

• dnes nejčastěji: demokracie a autokracie

  • demokracie - s Platonem a Aristotelem spojován pojem demokracie s přímou vládou lidu, často vnímán negativně, forma vlády, která ústí v mnoha případech v chaos a tyranii

    • pojetí demokracie jako forma vlády:

• podle typu účasti lidu na rozhodování (přímá, nepřímá, autoritativní demokracie)

• podle množství lidu v dospělé populaci (neomezená, omezená)

• podle stupně naplnění principů demokracie (reálná, formální)

• přímá demokracie: lid se podílí přímo na rozhodování, doplňkem demokracie nepřímé (dnes)

• nepřímá demokracie (zastupitelská): zástupci voleni lidem

• autoritativní demokracie („pseudodemokacie“): autorita zvolena, ale rozhoduje autonomně

• autoritářské systémy: nárok na moc není odvozen ze svobodných voleb, v totalitarismu se polit. moc navíc plně podřizuje jedinci

• znaky totalitních režimů: ideologie – bezvýhradný respekt a podřízení, jediné masové polit. strany, systém fyzického a psych. teroru, úplný monopol strany- kontrola všeho, direktivní řízení ekonomiky

Moderní demokracie a dělba moci

• myšlenka dělby moci – koncentrace moci je škodlivá a nežádoucí, nutno vyvážit moci reprezentující zájmy různých spol. skupin

• horizontální dělba moci: 3 podoby: parlamentní demokracie, prezidentská demokracie a systém vlády parlamentu

• parlamentní demokracie (v čele panovník či prezident, který je součástí exekutivy, vláda zodpovědná parlamentu, parlament představuje nejvyšší zákonodárnou moc ve státě): britský parlamentarismus (suverenita parlamentu, nevolená horní komora parlamentu, pravomoc premiéra kdykoliv rozpustit dolní komoru parlamentu, těsné spojení legislativy a exekutivy), parlamentarismus v ostatních konstitučních monarchiích (suverenita lidu, ne parlamentu, postavení hlavy státu – odlišnosti v různých zemích), republikánský parlamentarismus (obě komory volené, hlava státu volena parlamentem) a racionalizovaný parlamentarismus (v Německu po 2. sv. v. – spolkový kancléř volen parlamentem, navrhuje členy vlády, spolkový sněm vyjadřuje nedůvěru vlády zvolením nového spolk. kancléře), model poloprezidentské formy vlády (hlava státu volena občany, hlava státu může zákony předložit občanům v referendu, je neodvolatelná, členství ve vládě neslučitelné s členstvím v parlamentu)

• prezidentský systém vlády : vznik v USA, vychází z evropského myšlení 17.stol. ( Locke)

  • hlava státu je volena občany

  • prezident – současně předsedou vlády

  • jmenuje a odvolává členy vlády

  • má právo veta

  • parlament nemůže vládě vyslovit nedůvěru

  • prezident nemůže rozpustit parlament

• systém vlády parlamentu: koncentrace moci v rukou parlamentu, vláda i prezident voleni parlamentem a jsou mu podřízeni, vertikální dělba moci: kontinentální uspořádání a angloamerické

• v Evropě se uplatnil kontinentální typ místní správy (uspořádání, při němž spolu na určité organizační úrovni koexistují oba typy institucí

• v angloamerickém typu jsou základem místní správy samosprávné instituce, které jsou relativně nezávislé na ústředních orgánech státní správy

• vertikální struktura moci: vztah mezi orgány státu jako celku a orgány jeho jednotlivých částí, a sice dělba moci, kompetencí a činnosti mezi státními institucemi