12. Stará a nová ekonomie blahobytu

- navazuje na neoklasiky (Marshalla a Pareta)

- zkoumá podmínky dosažení maximálního blahobytu při daných omezeních (výrobních

podmínkách)

- začátek ve 20. letech, rozmach ve 30. a 40. letech – důsledek hospodářské krize

- dělí se na starou (klasickou, Cambridgeskou) a novou ekonomii blahobytu

stará = Arthur C. Pigou – dílo Ekonomie blahobytu (ekonomický blahobyt je součtem

spotřebitelova a výrobcova přebytku -> odlišení soukromého a společenského užitku a soukromých a společenských nákladů – tedy externality. Externality představují selhání trhu v případě, že existují rozdíly mezi soukromými a společenskými užitky. Stát má zakročit a intervenovat prostřednictvím subvencí a daní.

Nová = A. Bergson- Odmítá požívat nominální národní důchod jako měřítko ekonomického blahobytu a hledá ekonomické optimum jako stav, ve kterém nikdo nemůže zvýšit svůj blahobyt, aniž by nesnížil blahobyt někoho jiného.

13. Charakteristika přínosu j. M. Keynese 1883 -1946 uk

- distancoval se od klasické i neoklasické ekonomické teorie, podle níž volný trh vede

automaticky k plné zaměstnanosti

- prosazoval intervence státu do ekonomiky formou státních intervencí

- zabýval se problematikou úspor a investic, rozdělil ekonomiku na dva sektory: úspor a

investic. Rozhodnutí spořit nejsou totožná s rozhodnutím investovat.

- úspory jsou závislé na výši osobních příjmů

- zavedl termíny investiční multiplikátor a sklon ke spotřebě

- sníží-li se důchody, tak se sníží i příjmy. Tím se sníží také spotřeba a pak také důchody

výrobců spotřebního zboží, ti propouštějí atd. – (na rozdíl od tvrzení klasiků, že

nezaměstnanost způsobují příliš vysoké mzdy)

- krizi 30. let způsobila nedostatečná agregátní poptávka

- odmítal Sayův zákon trhů, podle kterého dojde k rovnováze agregátní poptávky a

nabídky při plném využívání zdrojů

- peníze jsou uchovatelé hodnoty

- investice závisí na mezní efektivnosti kapitálu a úrokové míře, mezní efektivnost

kapitálu udává přírůstek očekávaného čistého výnosu z dodatečné investice za dobu její životnosti.

- úrok chápal jako odměnu za vzdání se likvidity

- neviditelná ruka trhu musí být doplněna viditelnou rukou státu – progresívní zdanění

důchodů, udržování nízké úrokové míry, vládní výdaje

14. Hlavní neokeynesiánské modely

Model multiplikátoru s linií 45°

45: přímka C vyjadřuje sklon ke spotřebě, rovnováha, co se vyrobí, to se spotřebuje nebo investuje

Phillipsovy křivky

Křivka prezentuje myšlenku, že k inflaci může docházet i za stavu, kdy nezaměstnanost je

větší než při tzv. plné zaměstnanosti. Vyjadřuje vazbu mezi mírou nezaměstnanosti a tempem

růstu nominálních mezd

PK: Volby mezi růstem inflace (výše mezd) a nezaměstnaností, krátké období. V dlouhém období je křivka vertikální.

15. Nová keynesiánská makroekonomie 80.Léta

Souhrn řady koncepcí, společným znakem je úsilí o zdůvodnění neohebnosti cen a mezd a nutnost vytvořit adekvátní mikroekonomické základy makroekonomické teorie.

Švédská škola:

- spojení reálného a peněžního sektoru ekonomiky

- teorie hospodářského cyklu

- zahrnutí do ek. procesů faktor času, zkoumala reakce ek. subjektů v čase

Michal Kalecki:

- teorie hospod. cyklu

- klíčem je investiční proces: růst investic vytváří přírůstek agregátní poptávky, zároveň dochází k růstu výrobních kapacit a poklesu míry zisku, to vede k poklesu investic.

Pokles investic vede k poklesu agregátní poptávky a tím také nabídky, což se projevuje poklesem produktu a zaměstnanosti.

Denis H. Robertson:

- vývoj cenové hladiny

- investice jsou nezávislé na úsporách, protože jsou financovány z bankovního úvěru

- přesáhnou-li investice bankovní úvěry kryté úsporami, dojde k inflaci a k poklesu

reálné mzdy – půjčka mimo vlastní ekonomiku. Pokles mezd vede k vynuceným úsporám.