10. Lausannská škola. Teorie celkové rovnováhy. Nová ekonomie blahobytu

Nazev je podle university v Lausanne, kde působili její představitelé, rozvíjela teorii všeobecné rovnováhy (na všech trzích).

Leon Walras-zaklady ciste pol.ek. Zakladatel Laus skoly, polozil zaklady vseobecne rovnovahy. Wilfredo Pareto – Odmítá matematické metody. paretovy optimum,stav kdy se nemuze polepsit zadny subjekt. Walrasova vseobecna rovnovaha je pareto optimalni. John Richard Hicks kniha Teorie ekonomické historie,obdržel Nobelovu cenu za ekonomii

- přispěl k rozvoji teorii blahobytu,

- rozvíjel ordinalistickou teorii hodnoty pomocí mapy indiferenčních křivek a rozpočtového omezení, s využitím izokvant a izokost.

Nová ekonomie blahobytu, A. Berson odmítá Piegouův a Marshallův kardinalistický přístup, vychází z Paretovy ordinalistické teorie mezní užitečnosti,neužívá národní důchod jako měřítko ekonomického blahobytu, hledá ekonomické optimum jako stav, ve kterém nikdo nemůže zvýšit svůj blahobyt na úkor jiného Kardinalistický přístup – lidé jsou schopni kvantifikovat své preference.

Ordinalistický přístup – lidé jsou schopni pouze uspořádat své preference.

10. Charakteristika německé historické školy

pol. 19. do pol. 20. stol – dominantní vliv Anglie v čele svět. ekonomiky

V Německu však vládla historická škola

- dobová alternativa k rakouské škole – subjektivní přístup - individualistický

- historie je zdrojem pro ekonomické poznatky

- historické jevy jsou neopakovatelné, tudíž neexistují obecné zákony – nesnaží se najít obecné zákonitosti v ekonomice

- důsledek tehdejší hospodářské zaostalosti

- odpor k hospodářskému liberalismu

Starší historická škola (1. generace)

Wilhelm Roscher (1817 – 1894) Na rozdíl od stoupenců mladší historické školy neodmítal existenci obecné ekonomické teorie. Věřil, že poznáváním a komparací minulosti národních ekonomik v různých časových etapách je možné poznat nejen jejich současnost, ale bude možné poznávat jakékoliv hospodářství bez vazby na konkrétní zemi a dobu.

Mladší historická škola (druhá generace)

Gustav von Schmoller (1838 – 1917) Na rozdíl od klasických ekonomů zastával ideu silného státu, jeho angažovanost v ekonomickém dění je samozřejmostí. Silný stát byl garancí správného hospodářského a sociálního vývoje a zosobňoval národ a jeho kulturu.

Nejmladší historická škola (třetí generace)

Max Weber (1864 – 1920) Evropský kapitalismus má původ v kalvinismu. Kalvinisté jsou svou vírou vedeni k cílevědomé touze po světském úspěchu, který je důkazem boží milosti. Podnikatelský duch kapitalismu vzniká díky protestantské etice (šetrnost, samostatnost, cílevědomost).

11. Hlavní myšlenky institucionalismu a nového institucionalismu

- USA 20. léta

- reakce na vývoj am. ekonomiky – monopoly, prudký rozvoj

Institucionalismus kritizuje neoklasickou ekonomii pro její naprostou ignoranci role institucí v ekonomickém dění. Odmítají metodologický individualismus, založený na racionálním chování jednotlivce. Naopak tvrdí, že jednotlivec je součástí společenských institucí, jeho chování je institucemi ovlivněno (metodologický kolektivismus). (firma,podnik, zvyky) – instituce se vyvíjejí postupem času novým poměrům, mohou bránit jednotlivce, malé podnikatele a pracující před velkými společnostmi, mohou zajistit v ekonomice stabilní prostředí. Stoupenci tohoto směru v podstatě odmítají klasický liberalismus a preferují kolektivní vyjednávání. Představitelé : T.B. Veblen: základní východiska inst. a kritika doby, kde je jediným měřítkem zisk a peníze, J.R. Commons : rozdělení na firmu (maximalizace zisku, obchod) a podnik (max. využití výrobních zdrojů)

Nová institucionální ekonomie = 60. léta, spíše antiintervencionistický, rozlišuje instituce (korigují chování jednotlivce, normy, zvyky, tradice) a organizace jako společenská uspořádání vzniklé na základě institucí. Představitelé: R.H. Coase – transakční náklady (poplatky), firma = vzniká pokud náklady na pracovní sílu ve firmě jsou nižší, než si ji najmout z venku.