Idea „obecné metafyziky"

Ontologickou filosofií, ontologickým postojem, tematizuje to, co není smyslově zakusi­telné, tematizuje (v tomto smyslu) „ nadsmyslové jsoucí", „zku­šenost překračující jsoucí". Zajímá ji například: Co je „svět"? Co je „pří­roda"? Co je „věc"? Co je „duše"? Co je „život"? Co je „smrt"?

Svět, příroda, duše, čas, prostor nejsou „jednotlivá" „smyslově zaku­sitelná" jsoucna, nýbrž jsoucna „nadsmyslová", „zkušenost překračující". A věda, která je zkoumá, získává titul METAFYZIKA.

Filosofie jako ontologický postoj, tzn. ontologie a tzn. metafyzika tematizuje „nadsmyslové jsoucí". Aby vůbec bylo lze něco takového vážně tematizovat (případně smysluplně pochybovat, že něco takového existuje), musí již existovat rozlišení „smyslového" a „nadsmyslového", musí tu již v nějaké podobě být „ontologická diference".

8. Jak se u Aristotela uskutečňuje poznání, vymezte je oproti Platónovu pojetí. Čím se u Aristotela vyznačuje vědění, např. Oproti pouhé zkušenosti?

Aristoteles - poznání

- U Aristotela je poznání zachyceno v obecných pojmech (pozdější „universalia“, realismus vs. nominalismus)

- Poznání = postup od jednotlivého k obecnějšímu, od smyslově vnímatelného k obecnému, tj. podstatnému – indukce (x Platónova amnésis)

- důraz na smyslové poznání

- Cílem poznání jsou pojmy, kterým v realitě odpovídají tvary.

- Poznání tvarů není možné bez pozorování mnoha jednotlivých věcí.

Platon - poznání

- Velice těsně souvisí s problémem bytí, který je rozebrán v jeho podobenství o jeskyni. Tam uvádí, že lidé vlastně žijí ve světě zdání (jeskyně), tj. v každodenní zkušenosti a nevědí nic o vlastním pravém bytí. A tím, že se osvobodí z jeskyně zdání, teprve poznají pravé bytí.

- Platón tedy rozlišuje oblast zdání a oblast pravého bytí.

S Platónem se Aristoteles zásadně rozchází v tom, že neuznává ideje odloučené od vnímatelných věcí. Na druhé straně v souladu s Platónem rozeznává na každé věci látku a tvar. K tomu, aby vznikly konkrétní věci, jsou potřebné čtyři faktory: látka, tvar, účel a hybná příčina. Látka je možností, tvar skutečností; přechod od možnosti ke skutečnosti se realizuje pohybem.

Skutečnost je vyšším a lepším stupněm existence jako možnost. Změnu možnosti na skutečnost může způsobovat pouze taková příčina, která je sama skutečností. Jelikož svět a dění v něm je věčné, musí existovat příčina pohybu, která je rovněž věčná, avšak nehybná: první hýbateľ, bůh.

V teorii poznání Aristoteles kladl důraz na smyslové poznání. Cílem poznání jsou pojmy, kterým v realitě odpovídají tvary. Poznání tvarů není možné bez pozorování mnoha jednotlivých věcí.

Aristoteles pokračoval v myšlení svého učitele Platóna. Zatímco však Platón umisťoval ideje mimo světa, tvrdil Aristoteles, že jsou v předmětech samých.

Aristoteles (stejně jako Platón) staví empirické (zkušenostní) poznání níže než poznání racionální, teoretické. Přesto má – a zde na rozdíl od Platóna – pro smyslové poznání ve svém systému místo a v mnoha oborech je chápe za zásadní. Jak je to možné? Aristoteles totiž svět po vzoru Platóna dělí na dokonalý, neměnný svět nadlunární a svět zemský, svět nedokonalý, podléhající změně. Rozumem, racionalitou pak podle něj můžeme poznávat pouze svět nadlunární (vesmírný), protože na dokonalost se hodí dokonalé poznání. Jenže – a zde se projevuje Aristotelův smysl pro realitu – protože jsme nuceni žít na Zemi, která patří k nedokonalému světu, potřebujeme poznání adekvátní tomuto nedokonalému světu – a to je poznání empirické, smyslové. Jinak řečeno Aristoteles je racionalista, který z donucení vnějším světem používá – a to mimořádně zdatně – i empirické poznání. Nadřazenost teoretického (racionálního) poznání dokazuje podle Aristotela i jeho samoúčelnost – protože nemá jiný účel než v samotném poznávání (nekoná se za nějakým účelem, ale jen pro sebe samo) je přirozeně vyšší – zde se silně projevuje Aristotelův aristokratismus.

Aristoteles o zkušenosti Aristoteles … popisuje zkušenost takto: 'U lidí z paměti vzniká zkušenost; protože mnohokrát opakovaný a pamětí uchován vjem téže věci nabývá významu jedné zkušenosti. A zkušenost … se podobá téměř vědění a umění; vědění a umění vzniká u lidí proto, že mají zkušenost.

Zkušenost - Děje se prostřednictvím systézy získaných vjemů