- •1. Co je filosofie? Jaký je rozdíl mezi filosofickým a mýtickým způsobem vztahování se ke světu?
- •1. Historicky (diachronně - sledující proměny, změny a vývojové tendence určitého jevu V průběhu času) nebo
- •2. „Osobně“ (synchronně - současný, dějící se současně, časově sladěný).
- •2. Co je filosofie jako teoretický postoj ke světu? Vůči čemu se takto vymezuje?
- •3. Vyložte (!) Platónovo podobenství o jeskyni. Pokuste se formulovat otázku (otázky), na kterou (které) toto podobenství dává odpověď.
- •4. Vyložte Platónovu nauku o idejích. Nad vchodem do Platónovy Akademie bylo podle tradice heslo: „Kdožkoli jsi neznalý geometrie, nevstupuj.“ Proč?
- •5. Jaká je souvislost mezi vznikem filosofie a prvních měst typu polis. Jmenujte hlavní rysy duchovního světa polis.
- •6. Vyložte Sókratův koncept „péče o duši“, co je jejím smyslem?
- •7. Vyložte pojmy: ontologie, ontologická diference.
- •Idea „obecné metafyziky"
- •8. Jak se u Aristotela uskutečňuje poznání, vymezte je oproti Platónovu pojetí. Čím se u Aristotela vyznačuje vědění, např. Oproti pouhé zkušenosti?
- •9. V jakém vztahu je u Aristotela oblast etiky a politiky? Charakterizujte ctnost (areté) u Aristotela.
- •Vztah etiky a politiky
- •10. Jaké jsou hlavní rysy novověké vědy? Proč novověkou vědu už nemůžeme charakterizovat jako teoretický postoj? Co je „mathéma“ novověké vědy?
- •11. Co je cílem vědy podle Francise Bacona? Jak má taková věda postupovat? Podle jaké metody? Popište tuto metodu.
- •12. Jaké znáte teorie pravdy? Stručně je popište. Jak rozumíte diktu „Pravda vítězí“ z naší prezidentské vlajky?
- •2) Konsensuální teorie
- •3) Koherenční teorie
- •13. Co je to metodická skepse, jaký je její cíl, postup a výsledek (u r. Descarta). Vyložte pojem res cogitans.
- •14. Nastiňte hlavní myšlenky Husserlovy fenomenologie. Co je epoché, fenomén, fenomenologické (transcendentální) vědomí, intencionalita?
- •15. Proč se fenomenologie musí věnovat otázce času? Co je jádrem fenoménu čas? Vyložte pojmy retence a protence.
- •16. Vyložte, proč V případě otázky po bytí jsoucna člověk je na místě tázat se „jak“ a nikoli „co“. Heidegger říká, že člověk je „vržený rozvrh“; vyložte tuto myšlenku.
- •Vržený rozvrh
7. Vyložte pojmy: ontologie, ontologická diference.
Ontologická diference, pojem vyjadřující rozdíl mezi jsoucnem a bytím.
Jsoucno znamená všechno, co je, všechny věci, předměty, myšlenky atd., o kterých jsme přesvědčeni, že jsou, tj. mají charakter přítomnosti, danosti, naléhavosti.
Bytí je jsoucnost jsoucího, „základní“ charakter všech jsoucen → prvním úkolem filosofie je zkoumat a pochopit, co je bytí (jsoucnost jsoucího)
bytí je něco rozdílného od jsoucna samého
bytí náleží jen jsoucnu, nelze ho chápat jako „druhý svět“, nějakou samostatnou a svébytnou „říši idejí“; v tom smyslu je bytí se jsoucnem identické
Rozlišení „bytí" a „jsoucna", rozlišení, které je „diferencí", avšak zároveň „identitou" je v moderní ontologii zváno „ONTOLOGICKÁ DIFERENCE".
Úkolem „první filosofie" je zkoumat a pochopit, co je „jsoucnost jsoucího", tzn. co je „bytí". Bytí", „jsoucnost jsoucího" není nějaké další jsoucno. Není to nějaká další „určitá jednotlivá věc". Je charakterem jsoucen (toho, co je). Proto a v tomto smyslu (ve smyslu, že je charakterem věcí, které jsou, a nikoli nějakou jsoucí věcí) není, je nic.l4
„Jsoucnost jsoucího", „bytí", je něco rozdílného od jsoucna samého.
Zároveň však je „bytí" charakter „jsoucnu a jen jsoucnu" náležející, charakter „bez jsoucna" nemyslitelný, s ním „spjatý", „smíšený", na něm participující.
Otevření základního filosofického problému jako problému bytí, je ve svém kořeni neseno odlišením jsoucnosti (bytí, faktu, „že" věci jsou) a jsoucna (jednotlivé „věci", která tento fakt vykazuje), tzn. otevření problému bytí je zároveň zahájením výzkumu vztahů diference (fakt, že jsoucno jest, není přísně vzato toto jsoucno samo) a identity (jsoucnost - fakt „jest" -náleží každému jsoucnu a jen jsoucnu) „mezi" jsoucnem a jsoucností (bytím).
Ontologie je nauka o bytí, poznání jsoucna jakožto jsoucího, bytí jsoucího.
Ontologie je filosofická disciplína, která se zabývá jsoucnem, bytím jako takovým a základními pojmy. Aristotelés pro ni používá označení první filosofie, která je součástí metafyziky a zabývá se nejobecnějšími otázkami.
Tématem první filosofie je bytí, tzn. jsoucnost, tzn. „fakt jest" vykazovaný (každým) jsoucnem.
Dle Aristotelovy pro další vývoj směrodatné fixace jsoucno jako jsoucno, tzn. jsoucnost jsoucna, tzn. bytí, tzn. jsoucí v celku.
Ontologie míní - filosofii, v jejímž základu stojí výpověď (LOGOS) o jsoucím braném jako jsoucí. Míní tedy takové filosofování (sledovaná identifikace „jsoucnost jsoucího = bytí = jsoucí v celku = zdůvodňující základ" zůstává v platnosti), jež je založeno „filosofií první.
Termín „ontologie" je věcně vzato ekvivalentní termínu metafyzika. Ontologie (metafyzika) je způsob filosofování, v jehož základu spočívá „první filosofie".
Onto-LOGIE". „Logie", „logika" zde neznamená prostě jen „výpověď", nýbrž nese v sobě odkaz k čemusi závažnějšímu: To, že vyslovování (LEGEIN) a myšlení (NOEIN) chápané tradičně vždy v bezprostřední jednotě je základní bytí zpřístupňující cestou (myslit a býti je totéž právě to chce vyslovit určení „onto-LOGIE) Ontologie své tematizaci bytí jsoucího rozumí zároveň jako tematizaci počátků a příčin.