- •1. Co je filosofie? Jaký je rozdíl mezi filosofickým a mýtickým způsobem vztahování se ke světu?
- •1. Historicky (diachronně - sledující proměny, změny a vývojové tendence určitého jevu V průběhu času) nebo
- •2. „Osobně“ (synchronně - současný, dějící se současně, časově sladěný).
- •2. Co je filosofie jako teoretický postoj ke světu? Vůči čemu se takto vymezuje?
- •3. Vyložte (!) Platónovo podobenství o jeskyni. Pokuste se formulovat otázku (otázky), na kterou (které) toto podobenství dává odpověď.
- •4. Vyložte Platónovu nauku o idejích. Nad vchodem do Platónovy Akademie bylo podle tradice heslo: „Kdožkoli jsi neznalý geometrie, nevstupuj.“ Proč?
- •5. Jaká je souvislost mezi vznikem filosofie a prvních měst typu polis. Jmenujte hlavní rysy duchovního světa polis.
- •6. Vyložte Sókratův koncept „péče o duši“, co je jejím smyslem?
- •7. Vyložte pojmy: ontologie, ontologická diference.
- •Idea „obecné metafyziky"
- •8. Jak se u Aristotela uskutečňuje poznání, vymezte je oproti Platónovu pojetí. Čím se u Aristotela vyznačuje vědění, např. Oproti pouhé zkušenosti?
- •9. V jakém vztahu je u Aristotela oblast etiky a politiky? Charakterizujte ctnost (areté) u Aristotela.
- •Vztah etiky a politiky
- •10. Jaké jsou hlavní rysy novověké vědy? Proč novověkou vědu už nemůžeme charakterizovat jako teoretický postoj? Co je „mathéma“ novověké vědy?
- •11. Co je cílem vědy podle Francise Bacona? Jak má taková věda postupovat? Podle jaké metody? Popište tuto metodu.
- •12. Jaké znáte teorie pravdy? Stručně je popište. Jak rozumíte diktu „Pravda vítězí“ z naší prezidentské vlajky?
- •2) Konsensuální teorie
- •3) Koherenční teorie
- •13. Co je to metodická skepse, jaký je její cíl, postup a výsledek (u r. Descarta). Vyložte pojem res cogitans.
- •14. Nastiňte hlavní myšlenky Husserlovy fenomenologie. Co je epoché, fenomén, fenomenologické (transcendentální) vědomí, intencionalita?
- •15. Proč se fenomenologie musí věnovat otázce času? Co je jádrem fenoménu čas? Vyložte pojmy retence a protence.
- •16. Vyložte, proč V případě otázky po bytí jsoucna člověk je na místě tázat se „jak“ a nikoli „co“. Heidegger říká, že člověk je „vržený rozvrh“; vyložte tuto myšlenku.
- •Vržený rozvrh
5. Jaká je souvislost mezi vznikem filosofie a prvních měst typu polis. Jmenujte hlavní rysy duchovního světa polis.
Polis = město, obec nebo městský stát. Slovo polis představuje typ starověkého řeckého městského státu, který se vyvinul v archaickém období. Jedná se o předchůdce moderního města i státu.
- Krize archaické společnosti – vznik polis; v Řecku (12. st. př. Kr. - pád mykénských království, 5. st. př. Kr. - vrcholný rozkvět polis)
Vznik polis je směrodatný pro vznik řecké filosofie. Nejdůležitější společenskou silou se stává přesvědčovací moc slova (logu) a myšlení.
Jeden z důležitých zdrojů naší civilizace, našich názorů a našeho způsobu života, leží v řecké polis a maloasijské Iónii. Faktory vzniku filosofie v Iónii jsou historicko-politické souvislosti a duchovní předpoklady.
Vznik polis, zrození filosofie: tyto dva jevy spolu úzce souvisí a je patrné, že racionální myšlení v jeho počátcích nelze oddělit od společenských mentálních struktur řecké obce. Takto znovu zařazena do dějin, přestává se filosofie jevit jako absolutní nenadálé zjevení a není důvodu, proč v mladé iónské vědě vidět samo vtělení nadčasového rozumu. Filosofie, narozená v Milétu, je zakořeněna v politickém myšlení, jehož základní témata zpracovává a od něhož částečně přebírá slovník. Brzy se filosofie začne osamostatňovat. Řekové tak přispívají k dějinám lidského myšlení novým rozměrem. Filosofie si postupně musela vytvořit svůj vlastní jazyk, vypracovat pojmy, vybudovat logiku, sestavit vlastní racionalitu, aby mohla zvládnout teoretické nesnáze, „aporie", kterých na cestě jejího rozvoje stále přibývalo.
Rysy duchovní světa polis
1. Mimořádné postavení slova; slovo, logos, je veřejnou rozpravou (→ Sókratova „péče o duši“)
Nejdůležitějším rysem polis je mimořádné postavení slova, jeho nadřazenost ostatním nástrojům moci. Řekové si zakládali na skutečnosti, že spravují své věci za pomoci smysluplné řeči ve smyslu LOGOS. To pokládali za rozhodující odlišnost vůči barbarům, kteří své záležitosti řeší násilně. Řeč ve smyslu LOGOS je založena na argumentaci, která je chápána jako nástroj umožňující dosáhnout vítězství, nástroj přesvědčování druhých ve shromáždění rovnoprávných
2. Veřejnost nejdůležitějších projevů společenského života; polis instituce typu nomó x rodina, fysei (př. Sofoklés, Antigona)
Dalším rysem polis je plná veřejnost projevů společenského života jdoucí až do krajnosti: k zpřístupnění duchovního světa původně vyhrazeného Válečnické a kněžské aristokracii všemu lidu. S tím souvisí nutnost veřejné kontroly moci.
Jedním z důležitých zákonů athénské polis je ostrakový soud, který bezodkladně, bez dalšího soudního procesu posílá na deset let do vyhnanství toho, kdo je lidovým hlasováním označen za možného tyrana.
(Nomó a Fyseí: Společenský život v Řecku je regulován dvojím zákonem: jednak zákonem typu NOMÓ - lidským, sekulárním zákonem polis, její ústavou, a jednak zákonem typu FYSEÍ, zákonem rodiny a krve.
Athénský tragický básník Sofoklés - geniálně ukazuje střet obou těchto zákonů v tragedii o Anti-goně. Hrdinka je dcerou z královské krve. Její dva bratři se v konfliktech, které zmítají Thébami, ocitnou na opačných stranách barikády. Oba v krutém boji zahynou: Éteoklés však padne při obraně vlasti, zatímco Polyneikos zemře na straně útočících cizinců. Antigonin strýc, Kreón, vladař Théb rozhodne podle zákona obce: Éteoklés je s poctami pohřben do posvátné půdy k předkům, Polyneikovo tělo je ponecháno vránám a krkavcům.
Antigona, vedena hlasem krve a zákonem rodiny, poruší zákon obce, pohřbí Polyneika a umožní mu stát se předkem, odvrátí od své rodiny pomstu zneuctěného zemřelého a je potrestána smrtí. Právě v tom spočívá tragedie: v neřešitelném konfliktu dvou zákonů.)
3. Občané si jsou rovní (rovná účast všech občanů na výkonu moci) → vojenství: hoplita (sófrosyné, falanga) x hippeis
Posledním nepominutelným rysem polis je důraz na obecné vzdělávání a rozšíření písma. Zákony proti sudičúm a nezbytnost hájit se před soudem osobně a za pomoci vlastních schopností, bez advokátů, s tímto důrazem nepochybně korespondují.