4. Vyložte Platónovu nauku o idejích. Nad vchodem do Platónovy Akademie bylo podle tradice heslo: „Kdožkoli jsi neznalý geometrie, nevstupuj.“ Proč?

Vázanost „teoretického postoje“ na logos, „myšlení“: Teoretický postoj se vztahuje (chová) k věcem tak, že je „nechává-být". Výsledkem takového „nechat-být" je získání výslovné představy o tom, co nějaká „věc", nějaké „jsoucno" (v pravdě, ve skutečnosti) je. „Myšlení" je vázáno na „řeč" a na „myšlení" (a tedy také na řeč) je vázáno „co věc je" - „bytí".

Logos znamená slovo i myšlení - „Slovem" je vysloveno to, „co věc je", a toto, „co věc je", na ní nelze vidět, slyšet, hmatat, nýbrž pouze myslet.

Platónova teorie idejí - idea je dokonalá ve smyslu nejvíce jsoucí; je viditelná (idein) rozumem

- idea jako „co to je“, logos věci

- Ideje jsou realita, my vidíme pouze kopie a musíme prohlédnout, abychom poznali ideje - můžeme je poznat pouze rozumem, musíme co nejvíce omezit tělesnost, smysly

Platónova filosofie se dnes označuje idealismus. Ústředním pojmem jeho filosofie je idea. Slovo idea pochází z řeckého eidolon, což je forma, tvar, vid, druh.

Platón vyslovil myšlenku, že konkrétní věci ve světě poznáváme skrze známé pojmy, ideje. Tyto ideje nejsou viditelné kolem nás, jsou ve „světě idejí“.

K poznání idejí se může povznést ten, kdo má filosofický pud, tento pud nazývá Platón éros. Éros jako podnět k filosofování, ztělesňuje snahu přejít od tělesného k duchovnímu. Je to puzení smrtelníka povznést se k nesmrtelnosti a zároveň touha probudit tento pud i v druhých. Všechno zabývání se krásou tento pud posiluje (hudba-příprava pro filosofii, matematika-učí odvracet od smyslového světa a nahlížet do čisté formy).

Dialektika jako metoda filosofování. Éros je podnětem k filosofování, nazírání krásy je příprava, vlastním prostředkem k poznání idejí je pojmové, dialektické myšlení. Nauka o přesném určování a poznávání pojmů a vztahů mezi nimi. Dialektika, protože vychází z dialogů, rozhovorů. Dialektické myšlení stoupá od jednotlivého k obecnému, i sestupuje od všeobecného k jednotlivému, zvláštnímu.

Platón podává ve slavném "podobenství o jeskyni" v Ústavě obraz lidského života a lidského poznání. Vězením je náš obvyklý způsob života. Pouhý stín je naše okolí, jak nám je ukazují smysly. Výstup a pohled na věci nahoře znázorňuje vzlet duše do světa idejí. Co jsou však tyto ideje? "Ideu předpokládáme tam, kde řadu věcí označujeme týmž jménem". Ideje - řecky eidos nebo ideá, původně "obraz" - jsou tedy formy, rody, obecné rysy bytí. Nejsou to ale jen jakési všeobecné pojmy, které si naše myšlení tvoří odhlédnutím od zvláštností a shrnutím společných znaků věcí. Ideje jsou veskrze reálné, ba jak ukazuje ono podobenství, jedině ony mají pravou (metafyzickou) realitu. Jednotlivé věci jsou pomíjivé, ale ideje trvají jako jejich nepomíjivé pravzory.

Pro Platóna jsou ideje rozhodně tou nejvlastnější realitou.

Souvislostí mezi strukturou přirozeného světa a organizací společenského kosmu si je plně vědom ještě i Platón ve 4. stol. př. Kr. Filosof, jenž nechal napsat na práh Akademie, že nikdo nemá vstupo­vat, kdo není geometr, dosvědčuje úzké sepětí mezi geometrickým a politickým myšlením Řeků, jejich společný počátek a shodnou orientaci.

„Kdožkoli jsi neznalý geometrie, nevstupuj“

• poznání přesahující smyslové vnímání (vědecké teorie)

  • aktem přemýšlení odhalujeme souvislosti, které smysly neodhalíme

• Platon = zakladatel Akademie => nápis: „Ten, kdo nezná geometrii, ať nevstupuje.“

Předmět geometrie – poznatelný pouze rozumovým náhledem (když opustíme smyslové vnímání)