16. Vyložte, proč V případě otázky po bytí jsoucna člověk je na místě tázat se „jak“ a nikoli „co“. Heidegger říká, že člověk je „vržený rozvrh“; vyložte tuto myšlenku.

Heidegger – Bytí a čas

Pobyt se stává ústředním pojmem. Odlišuje zde bytí člověka od velmi odlišného bytí věcí, které se zde pouze vyskytují, kdežto pobyt se ke svému vlastnímu bytí zvláštním způsobem vztahuje: jednak mu vždy již nějak rozumí (a to zejména řečí), jednak mu o ně jde, musí se o ně starat a musí je sám vést. Pobyt je jsoucno, jemuž jde v jeho bytí o toto bytí samo. Pobyt si sám vždy rozumí ze své existence, z možnosti sebe sama buď sebou samým být, anebo nebýt. Pobyt charakterizuje, že žije v možnostech, že jimi sám je, a to tak, že se do nich jednak rozvrhuje, jednak je do nich vržen.

Dasein = Pobyt - označuje specifický způsob bytí člověka a jeho existenci na světě.

Vržený rozvrh

Vyjadřuje tu skutečnost, že tzv. pobyt (lidská podstata) se rozvrhuje (projektuje) ve světě jako ,,vržený", a to vržený ve ,,vrhu bytí", který se chápe jako fatální úděl člověka; pobyt je tedy ,,vržen" a vrženost způsobuje bytí; bytí tak přivlastňuje člověku jeho podstatu, jeho možnosti.

Tázání na bytí jsoucna, a tedy i tázání po smyslu bytí, odhalil Heidegger jako způsob bytí toho jsoucna, které tuto otázku klade. Proto se ptáme „Jak toto jsoucno jest“, jeho způsob bytí, „jak jest“ Pobyt je takové jsoucno, kterému není lhostejné, jak jest, je interesované na svém bytí. Tento způsob pobytu je existence.

Protože jsem interesován na svém bytí, jsem jakoby ustavičně na cestě, jsem volný ke svému bytí, mám vzhledem ke svému bytí vždy nějaké možnosti. Jako bytí interesované na svém bytí se k sobě vztahuji tak, že rozvrhuji možnosti svého bytí. (Rozvrhování=chápu své možnosti, předjímám je vzhledem k tomu, co si ukládám.)

To, jak se budoucnost stává přítomnou skutečností, je střídání a střetávání dvou odlišných složek. Moje představy a plány, moje aktivita, kterou do budoucna rozvrhuji, to co bych chtěl, co bych si přál. A to co jsem si sám nevybral a nevymyslel, různá omezení, překážky, nečekané příležitosti. Vržený rozvrh: Vržen do světa, na který se mě nikdo neptal, mohu v něm jednat, ale musím ho přijmout, jaký je. Teprve ve střetu a prolíná mého rozvrhu a mé vrženosti, mé aktivity a pasivního přijímání daných podmínek se může něco skutečného dít a z myšlené budoucnosti se stává přítomná skutečnost. Příklad: V šachu nebo v tenisu hráč zakouší střídání a střetávání svých rozvrhů, jako je servis, strategie, cíl – s vržeností do situace, kterou nevytváříme sami a podle svého přání. Ve hře nám ji připravuje protihráč, svými protitahy, kdežto my sami a naše jednání vytváříme naopak jeho vrženost.