- •1. Co je filosofie? Jaký je rozdíl mezi filosofickým a mýtickým způsobem vztahování se ke světu?
- •1. Historicky (diachronně - sledující proměny, změny a vývojové tendence určitého jevu V průběhu času) nebo
- •2. „Osobně“ (synchronně - současný, dějící se současně, časově sladěný).
- •2. Co je filosofie jako teoretický postoj ke světu? Vůči čemu se takto vymezuje?
- •3. Vyložte (!) Platónovo podobenství o jeskyni. Pokuste se formulovat otázku (otázky), na kterou (které) toto podobenství dává odpověď.
- •4. Vyložte Platónovu nauku o idejích. Nad vchodem do Platónovy Akademie bylo podle tradice heslo: „Kdožkoli jsi neznalý geometrie, nevstupuj.“ Proč?
- •5. Jaká je souvislost mezi vznikem filosofie a prvních měst typu polis. Jmenujte hlavní rysy duchovního světa polis.
- •6. Vyložte Sókratův koncept „péče o duši“, co je jejím smyslem?
- •7. Vyložte pojmy: ontologie, ontologická diference.
- •Idea „obecné metafyziky"
- •8. Jak se u Aristotela uskutečňuje poznání, vymezte je oproti Platónovu pojetí. Čím se u Aristotela vyznačuje vědění, např. Oproti pouhé zkušenosti?
- •9. V jakém vztahu je u Aristotela oblast etiky a politiky? Charakterizujte ctnost (areté) u Aristotela.
- •Vztah etiky a politiky
- •10. Jaké jsou hlavní rysy novověké vědy? Proč novověkou vědu už nemůžeme charakterizovat jako teoretický postoj? Co je „mathéma“ novověké vědy?
- •11. Co je cílem vědy podle Francise Bacona? Jak má taková věda postupovat? Podle jaké metody? Popište tuto metodu.
- •12. Jaké znáte teorie pravdy? Stručně je popište. Jak rozumíte diktu „Pravda vítězí“ z naší prezidentské vlajky?
- •2) Konsensuální teorie
- •3) Koherenční teorie
- •13. Co je to metodická skepse, jaký je její cíl, postup a výsledek (u r. Descarta). Vyložte pojem res cogitans.
- •14. Nastiňte hlavní myšlenky Husserlovy fenomenologie. Co je epoché, fenomén, fenomenologické (transcendentální) vědomí, intencionalita?
- •15. Proč se fenomenologie musí věnovat otázce času? Co je jádrem fenoménu čas? Vyložte pojmy retence a protence.
- •16. Vyložte, proč V případě otázky po bytí jsoucna člověk je na místě tázat se „jak“ a nikoli „co“. Heidegger říká, že člověk je „vržený rozvrh“; vyložte tuto myšlenku.
- •Vržený rozvrh
1. Co je filosofie? Jaký je rozdíl mezi filosofickým a mýtickým způsobem vztahování se ke světu?
a) Co je filosofie?
Slovo filosofie pochází z řečtiny, Filein Sofia – Láska k moudrosti, Láska k vědění
- Filosofii nelze vymezit jako ostatní vědy nějakou specifickou oblastí zájmů.
- Údiv, úžas jako začátek každého filosofování (Platón – Tháles a děvečka, Například Thalesův úžas nad tím, co se děje na obloze. Platón vypráví, že Thalés chodil po dvoře a pozoroval hvězdy, až spadl do studny. Děvečka, která ho vytáhla, mu prý vyhubovala: „Jak chceš poznat všechno o vesmíru, když ani nevidíš, co máš pod nohama?“)
- Vědci, filosofové a malé děti, dokáží nad něčím užasnout.
- Není to tedy jen akademická disciplína, ale také způsob života, který začíná údivem (Platón) a snaží se s tajemstvím světa a existence nějak vyrovnat.
- Filosofie je soustavné, racionální a kritické zkoumání skutečnosti, světa a člověka, případně i toho, co je přesahuje.
- Filosofie je nekončící dialog (pokud by došlo k nějakému závěru a nikdo by ho nevyvrátil, pak by filosofie končila)
- Filosofie používá řeč logos - řeč mající smysl neboli řeč vystihující uspořádání částí v celku
Vznik filosofie
Filosofie jako určitý způsob vztahování se ke světu, pro který je určující rozum, myšlení (logos), vyrůstá ze starších způsobů vztahování se ke světu, a to nejen ve smyslu dějinném, ale kdykoli se pouštíme do filosofování. „Objevení se“ filosofie lze proto vykládat buď:
1. historicky (diachronně - sledující proměny, změny a vývojové tendence určitého jevu v průběhu času) nebo
2. „osobně“ (synchronně - současný, dějící se současně, časově sladěný).
Filosofie jako překonání mýtu - Filosofie si klade otázky, na které už před ní odpovídal mýtus.
- Věda je dítětem filosofie, filosofie je dítětem mýtu.
b) Jaký je rozdíl mezi filosofickým a mýtickým způsobem vztahování se ke světu?
- Mýtus, filosofii a vědu spojuje údiv a úžas nad světem, nad tím, jaké věci jsou.
- Snahou o rozumové pochopení a přesné vyslovení, pokud možno v obecné podobě se filosofie a věda liší od mýtu a umění.
U filosofického způsobu se na rozdíl od symbolického vyprávění mýtu, kritériem pravdivosti stává rozumná řeč - logos - řeč mající smysl, nebo - li řeč, vystihující uspořádání části v celku.
“ filosofie lze proto vykládat buď:
1. Historicky (diachronně - sledující proměny, změny a vývojové tendence určitého jevu V průběhu času) nebo
2. „Osobně“ (synchronně - současný, dějící se současně, časově sladěný).
Mýtus a logos
- mýtus, filosofie, věda i umění: spojuje údiv, pozastavení se nad tajemstvím světa; filosofie + věda ← je logos
Logos je především řeč, avšak nikoli řeč jakákoli, nýbrž řeč odůvodněná, tázající se po důvodech a vyžadující vysvětlení řečeného.
- řeč rozumná, ve které tomu, co říkáme, přidáváme důvody, proč to říkáme
- neodkazujeme na minulost, ani na jiný svět, tvrzení odůvodňujeme odkazem na skutečnost
- díky řeči logos jsme schopni odpovědět si sami na otázky (v mýtu věříme odpovědím, na které jsme si ale samy neodpověděli)
Mýtus, mythos [řec.], vyprávění; nejstarší způsob vztahování se („porozumění“) ke světu jako celku byl náboženský (mýtus)
- vyprávění toho, co se událo v minulosti, např. stvoření světa
- nemá autora, spojen s náboženstvím a vírou
- Mýtus je „symbolické vyprávění vyjadřující víru v plnost a celistvost nadčasového řádu“, typicky báje, tradiční, obvykle anonymní epický útvar, který dává odpovědi, aniž by kladl nějaké otázky.