12.3 Instituce pro kontrolu a ochranu informací

Národní bezpečnostní úřad

NBÚ je ústřední orgán státní správy pro celou oblast ochrany utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti. NBÚ na základě zákona č. 412/2005 Sb. rozhoduje o provádění bezpečnostních prověrek fyzických osob a posuzování žádostí podnikatelů o osvědčení bezpečnostní způsobilosti. Dále ve své kompetenci:

• zabezpečuje ochranu utajovaných informací v souladu se závazky vyplývajícími z členství v Evropské unii, NATO a z mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána

• vede ústřední registr a schvaluje zřízení registrů v orgánech státu a u podnikatelů

• ve stanovených případech povoluje poskytování utajovaných informací v mezinárodním styku

• zajišťuje činnost Národního střediska komunikační bezpečnosti, Národního střediska pro distribuci kryptografického materiálu, Národního střediska pro měření kompromitujícího elektromagnetického vyzařování a Národního střediska pro bezpečnost informačních systémů

• provádí certifikace technických prostředků, informačních systémů, kryptografických prostředků a pracovišť

• zajišťuje výzkum, vývoj a výrobu národních kryptografických prostředků,

• vyvíjí a schvaluje národní šifrové algoritmy a vytváří národní politiku kryptografické ochrany.

Úřad pro ochranu osobních údajů

ÚOOÚ je nezávislým orgánem, který:

• provádí dozor nad dodržováním zákonem stanovených povinností při zpracování osobních údajů,

• vede registr povolených zpracování osobních údajů,

• přijímá podněty a stížnosti občanů na porušení zákona,

• poskytuje konzultace v oblasti ochrany osobních údajů.

Ve své činnosti se řídí zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Smyslem zákona o ochraně osobních údajů je Listinou základních práv a svobod zaručené právo na ochranu občana před neoprávněným zasahováním do jeho soukromého a osobního života neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů. V současné společnosti je vlivem rozvoje informačních technologií toto právo stále více narušováno.

12.4 Nestátní a soukromé subjekty pro sběr informací

Mezi nestátní soukromé subjekty pro sběr informací lze zahrnout velké množství institucí a organizací značně různorodého charakteru a zaměření, které na první pohled nemají spolu mnoho společného. Jejich výčet může začít od komerčních medií, přes centra pro výzkum veřejného mínění až po soukromé detektivní kanceláře. Jenom jejich popis a vyjmenování by mohlo být tématem samostatné přednášky. Proto se pro potřeby našeho předmětu zaměříme pouze na některé.

Soudobá moderní společnost se nachází v konkurenčním prostředí, v němž nabývají informace směnnou a užitnou hodnotu a v řadě případů představují nejcennější aktivum soukromé organizace. V tomto smyslu informačně-zpravodajské působení v nestátní sféře lze chápat jako vědomé a systematické uplatňování zásad práce s informacemi, od jejich vyhledání, následný proces zpracování a zhodnocení do formy znalostí, přičemž vše toto se děje mimo rámec státní orgánů a institucí a na komerčním základě.

Všeobecně lze tedy říct, že podobně jako ve státní a veřejné oblasti, tak mimo ni s informacemi pracují různé subjekty, které se buď zaměřují na zpravodajství v nejširším významu nebo se úzce specializují na informace podle svého odborného zaměření.

Jedním z možných rozdělení a kategorizace nestátních informačních subjektů může být následující:

• komerční média, zpravodajské, tiskové a informační agentury

• instituty školských, kulturních, vědeckých a výzkumných organizací

• studijní a dokumentační centra politických stran a hnutí, společenských organizací

• informační orgány nevládních a humanitárních organizací, občanských iniciativ

• všechny druhy soukromých subjektů působících v ekonomické a podnikatelské sféře

• profesní a zájmová sdružení, spolky a kluby

• kulturní, sportovní a krajanské organizace, komunity národnostních a etnických menšin, náboženské společnosti

• soukromé subjekty působící v oblasti bezpečnosti a ochrany

• společnosti provádějící empirické a sociologické výzkumy, průzkum trhu nebo zaměřené marketing či reklamu

• mediální a zpravodajské společnosti a servery, které nabízí press-servis nebo přímo obchodují s informacemi

• soukromé osoby, odborníci a publicisté, kteří jsou specializováni na určité oblasti informací (z hlediska materie, času, zeměpisné oblasti apod.) a ve kterých mají výlučné znalosti

• a řada dalších nespecifikovaných subjektů, které nelze jednoznačně charakterizovat.

I v případě nestátní sféry obecně platí, že pokud chce někdo nabízet nebo šířit informace, musí je nejdříve získat, shromáždit nebo koupit. To znamená, že všechny informační zdroje fungují současně jako instituce pro sběr informací. Především pro komerční oblast platí pravidlo, že pokud někdo informace prodává nebo je nabízí za úplatu, musí je získat vlastními silami, mít na ně autorská práva, licence apod.

V důsledku globalizace trhu, rozvoje informačních a komunikačních technologií jsou moderní společnosti nuceny, aby byly konkurenceschopné, stále více investovat do konkurenčního zpravodajství, jehož cílem je odhalit slabé a silné stránky konkurence a rozpoznat její strategické záměry ve svůj vlastní prospěch. Obdobné procesy probíhají v rámci trhu s informacemi a znalostmi.

Základními formami nestátního zpravodajství je zpravodajský servis (provádí jej vlastní organizace, pro které získané informace slouží) a komerční zpravodajství (prováděno specializovanými subjekty na základě poptávky či objednávky klientů). Zvláštními formami nestátního zpravodajství je obchodní zpravodajství a soukromá detektivní činnost. Obchodní (podnikové) zpravodajství chápeme jako informační činnost k zajištění znalostí v oblasti ekonomiky – podnikatelských aktivit podnikatelských subjektů. Detektivní činnost (tou je míněn jak působení detektivních kanceláří, tak soukromých bezpečnostních služeb) je zaměřena na vyhledávání a zpracovávání informací pro majetkoprávní kauzy a řešení partnerských či rodinných vztahů před soudem, dále vyhledávání osob a či majetku.

Mnoho lidí pohlíží na konkurenční zpravodajství jako na průmyslovou špionáž, tedy jako na nelegální a neetickou aktivitu. Za hlavní důvod je nutné si uvědomit, že provádění konkurenčního zpravodajství skutečně vychází z metod využívaných ve zpravodajských službách. Rozdíl mezi konkurenčním zpravodajstvím a průmyslovou špionáží můžeme chápat jako hru s pravidly a bez pravidel, kdy při porušování pravidel dříve nebo později stejně nebudu mít s kým hrát.

V důsledku nárůstu konkurence na trhu s informacemi dochází postupně ke zdokonalování personálního i technického vybavení soukromých bezpečnostních společností a detektivních kanceláří, takže jejich činnosti získává charakter práce, který byl dosud vyhrazen pouze zpravodajským službám. Na jedné straně tak dochází ke zvýšení působení různých „zpravodajských„ subjektů, ovšem bez změn v legislativě, což může vést ke konfliktům a narušování svobod a práv. Na druhé straně v řadě případů přímo vlády nebo jejich specializované instituce, včetně zpravodajských služeb, využívají takových soukromých subjektů ke nákupu informací, k jejichž získání nemají samy možnosti.

Velmi rozsáhlou skupinu institucí pro sběr informací a šíření informací představují komerční sdělovací prostředky a tiskové agentury. Obsah mediálního zpravodajství u komerčních celoplošných i lokálních medií jako je TV, rozhlas, tisk je značně různorodý a pokrývá celou oblast života společností, ekonomickou oblast, dění ve světě atd.

Pokud jde o pojem mediální systém státu, pak je souborem všech existujících médií dohromady, přičemž mezi jednotlivými prvky nemusí nutně existovat žádné propojení. V dnešním pojetí si pod tímto termínem primárně vybavíme soubor médií masových (masmédií).

Většina mediálních systémů se přizpůsobuje bouřlivému historickému vývoji, kdy byly objevovány stále nové a nové technologie, kterým se stávající, chtějí-li držet krok s dobou, následně musí přizpůsobovat. Vzhledem k rozdílnému tempu vývoje jednotlivých společností na národní úrovni hovoříme o tzv. národním mediálním systému.

V současné běžné denní praxi se pod termínem média převážně skrývají média masová, kterými jsou zvláště technické prostředky a systémy sloužící k masové komunikaci - tisk (ve smyslu novin a časopisů), rozhlas, televize, internet, publikace a jiné. Masmédia (anglicky mass media) bývají také často překládána do češtiny jako hromadné sdělovací prostředky.

Hromadné sdělovací prostředky obecně představují média, které šíří informace různými formami (tištěná, obrazová, audio aj.) a za využití nejrozličnějších přenosových kanálů (analogové, digitální, satelitní, radiové, kabelové vysílání, internet apod.) – těm se souhrnně říká elektronická média.

Mediální nebo také press-zpravodajství chápeme jako nestátní zpravodajství prováděné zpravodajskými součástmi sdělovacích prostředků nebo komerčními zpravodajskými kancelářemi (agenturami) ve prospěch a pro potřeby sdělovacích prostředků (novin, časopisů, rozhlasu, televize, internetových stránek a serverů apod). Mediální prostředí je závislé na společenské, politické a ekonomické situaci a na informacích z tohoto prostředí. Zpravodajské redakce můžeme chápat jako pracovníky nestátní zpravodajské služby a investigativní novináři mají velmi blízko k soukromé detektivní činnosti.

Český mediální systém zahrnuje řadu televizních a rozhlasových stanic, novin a časopisů celoplošného (celostátního) nebo lokálního rozsahu, všeobecného nebo odborného zaměření atd. Například v r.2006 vycházelo v ČR 9 deníků a 359 časopisů. Podle údajů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání mělo licenci pro působení v této oblasti přes 400 subjektů, přičemž prostřednictvím pozemních vysílačů fungovalo 28 televizních a 83 rozhlasových stanic, prostřednictvím satelitů 29 a kabelů 97 TV kanálů a další stanice vysílají jinými formami (družicové, kabelové, internetové).

Do oblasti hromadných sdělovacích prostředků lze zahrnout komerční tiskové a zpravodajské agentury, které se zabývají získáváním, zpracováváním, ukládáním a šířením textových a obrazových informací. V ĆR je registrováno několik desítek tiskových a zpravodajských agentur jako je například Česká informační agentura nebo Agentura Pro-media apod.

S podobným informačním zaměřením jsou také provozovány různé zpravodajské portály, servery, noviny, diskusní stránky a další formy, které využívají možností šíření informací po internetu. Mezi nejznámější patří například server Aktualne.cz pro denní zpravodajství z domova a ciziny, portály Europeum.org nebo Euroskop.cz zaměřené na evropskou politiku a unijní záležitosti, portál Justice.cz důležitý pro všechny podnikatele a živnostníky nebo specializovaný portál Vojenstvi.cz, který zpřístupňuje informace z Vojenského historického ústavu atd.