4. Význam strategických a bezpečnostních informací

Po období určité bezstarostnosti v 90. letech je v současné době bezpečnostní problematice opět věnována zvýšená pozornost, a to v poměrně velké šíři a nejen z hlediska bezpečnosti státu. Chápaní problematiky obrany a bezpečnosti nyní zahrnuje velký soubor otázek - od globálních problémů, jako je změna klimatu či rozdíly mezi bohatým Severem a chudým Jihem, přes mezinárodní terorismus, snahy o jednotný evropský přístup a formování bezpečnostní politiky EU, Severoatlantické aliance, vnitřní i vnější bezpečnost České republiky, až k individuálním pocitům bezpečí a ohrožení, které prožíváme ve svém bydlišti, zaměstnání, společenství.

Podle moderních vědeckých teorií lze pojem bezpečnost dále chápat objektivně tzn. jako absenci hrozeb vůči nabytým hodnotám a zájmům či subjektivně jako absenci strachu z ohrožení sebe sama, svých hodnot a zájmů.

Zatímco ve 20. století a zvláště během studené války byla bezpečnost chápána především ve svém vojenském a politicko-mocenském významu a vztahovala se především k hrozbám plynoucím z možného válečného konfliktu mezi státy, v současnosti představuje podstatně širší záběr garancí a záruk.

Tradiční dimenzi vojenskou a politickou doplňují nové dimenze jako je ekonomická, environmentální, společenská; nově také např. technologická, kulturní či energetická. Z uvedeného vyplývá nutnosti chápat globální bezpečnost ne jako bezpečnost států nebo bloků, nýbrž jako bezpečnost lidí a bezpečnost planety jako celku.

Bezpečnost je životním zájmem každého jednotlivce, nejrůznějších sociálních skupin, státu i mezinárodního společenství. Lidská historie je proto úzce spjata s hledáním cest, způsobů a forem zajištění bezpečnosti. Mezinárodní bezpečnost je možné vymezit jako takový stav komplexu mezinárodních vztahů, který všem jeho subjektům zajišťuje stejnou úroveň národní bezpečnosti.

To se stalo i společným obecným cílem po skončení studené války a bipolarity. Euforii přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století muselo rychle nahradit racionální řešení existujících a nově vznikajících lokálních vnitřních konfliktů, jichž bylo více než padesát, a mnohé mohly přerůst v konflikty regionální a v krajním případě i v globální. I když se podařilo řadu těchto konfliktů vyřešit nebo minimalizovat, stále nebylo dosaženo kooperativní bezpečnosti.

Úvahy o pojetí a obsahu bezpečnostní politiky a aktuálním stavu bezpečnosti musejí vycházet z analýzy vnějších a vnitřních bezpečnostních hrozeb a z nich vyplývajících bezpečnostních rizik, z jejich změn v průběhu vývoje včetně hrozeb nových, tj. z bezpečnostní situace a její časově bližší či vzdálenější predikce. Na absenci či nedostatečnosti těchto analýz do značné míry vázne zpracování odpovídající bezpečnostní strategie ČR.

Bezpečnostními hrozbami rozumíme ty, které ohrožují bezpečnost státu, život, zdraví a majetek občanů, a to jak hrozby vojenské, tak nevojenské. Na základě zhodnocení bezpečnostních hrozeb je možné zajistit bezpečnostní zájmy ČR (životní jako je suverenita, celistvost země a její politická nezávislost; dále strategické zájmy sloužící k ochraně životních zájmů a další), stanovit principy a zásady bezpečnostní, branné a vojenské politiky, přijmout příslušné strategie, vytyčit cíle jejich realizace a vybudovat příslušný bezpečnostní, obranný a vojenský systém včetně jeho civilního řízení a kontroly. Bezpečnostní politika není neměnná, reaguje na měnící se hrozby, zvláště přerůstají-li v bezpečnostní ohrožení státu a jeho občanů.

Současná realita ČR ukazuje, že se problematice bezpečnostních hrozeb věnují tyto instituce: ministerstvo obrany a její Vojenské zpravodajství, Bezpečnostní informační služba, ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo vnitra, dále odborníci ve strukturách ministerstev, v různých univerzitních a výzkumných zařízeních.

Za nejvýznamnější je nutno považovat postupné vyhledání a získávání takových informací, které jsou odrazem změněných geopolitických podmínek, a od nich se odvíjejících změn mezinárodně-politické a bezpečnostní situace v euroatlantickém prostoru.

Česká republika se přechodem do r. 1999 dostává do nové bezpečnostní situace. Členství v NATO přináší do úvah o rizicích a ohroženích významnou změnu výchozích podmínek. Hodnocení východisek pro přípravu a realizaci bezpečnostní politiky a její složky vojenské politiky, již nebylo možné uskutečňovat stejně jako tomu bylo v předchozích obdobích.

Hodnocení bezpečnostních rizik a ohrožení ČR se stává úkolem, jehož všestranné a objektivní zajištění představuje životně důležitou potřebu vládních struktur ČR, která musí přihlížet k možnostem integrace informačních zdrojů a objektivizace výsledků bezpečnostních analýz. Současné hodnocení je následující:

• Přestože je ozbrojená agrese vůči ČR a spojencům do r.2015 hodnocena jako nepravděpodobná, k možnosti takové nové dlouhodobě vznikající hrozby nelze nepřihlížet. NATO si může zvolit reakci na útok na bezpečnostní zájmy mimo euroatlantický region nebo intervenovat v konfliktech mezi státy s nezbytností vedení operací vysoké intenzity.

• Pokračující globalizace učiní ČR a spojence závislejší na širší stabilitě kdekoli na světě. Vliv regionálních nepokojů se zvýší vlivem využívání globální informační sítě k cílené podpoře nepokojů ze strany teroristických a extrémistických skupin.

• Asymetrický boj je stále sofistikovanější a může dosáhnout hrozivých účinků přístupem k nejmodernějším technologiím. To se vztahuje jak ke konvenčním způsobům vedení konfliktů, tak především k šíření zbraní hromadného ničení s rostoucím počtem státních a nestátních aktérů.

• Nadřazenost v rozhodování závisí na přesných a včasných informacích a prostředcích k jejich bezpečné výměně a interpretaci vzájemně odsouhlaseným způsobem. Shromažďování, analýza, šíření a sdílení strategických a bezpečnostních informací mezi jednotlivými státy poskytuje základní rámec, na kterém je nadřazenost v rozhodování založena.

• NATO musí rozvinout potenciál k trvalému získávání těchto informací a provádět sledování, průzkum a činnosti související se zjišťováním cílů na všech úrovních velení, aby bylo možné identifikovat vyvíjející se hrozby co možná nejdříve. Navíc je třeba rozvinout schopnost získávat a vytěžovat zpravodajské informace ze všech zdrojů, včetně těch, které jsou odvozeny ze systémů založených na kosmickém monitoringu a vztahují se ke komplexním a mobilním cílům.