9.6 Vymezení základních pojmů a bezpečnost informací

Vymezení nejdůležitějších pojmů stanovuje zákon č.412/2005 Sb. (včetně doplňků č. 119/2007 Sb., 177/2007 Sb. a 296/2007 Sb.). Ten dále definuje, kdo je odpovědná osoba, určuje stupně utajení, specifikuje bezpečnostní způsobilost a podrobným způsobem řeší otázky personální, průmyslové, administrativní, fyzické bezpečnosti, stejně jako bezpečnosti informačních nebo komunikačních systémů a kryptografickou ochranu.

Pokud jde o vymezení jednotlivých pojmů v oblasti ochrany informací, jak je upřesňuje zákon, tak z obecného hlediska utajovaná informace je taková, která obsahuje utajované skutečnosti, přičemž nakládání s těmito informacemi a přístup k nim určuje legislativa státu. Obvyklým způsobem ochrany utajovaných informací je jejich klasifikace a následné umožnění přístupu pouze těm osobám, jež byly prověřeny pro příslušný stupeň utajení.

V českém právním řádu jsou jako utajované vymezeny ty informace, u nichž by neoprávněné zacházení s nimi mohlo způsobit újmu (poškození nebo ohrožení) zájmu ČR. Podle stupně utajení a ochrany jsou členěny na informace vyhrazené, důvěrné, tajné a přísně tajné.

Citlivá informace je neveřejná informace, která vyžaduje ochranu, protože její neoprávněné zveřejnění, použití, změna, ztráta nebo zničení by mohlo způsobit škodu osobě či instituci, jíž se týká. Základními kategoriemi citlivých informací jsou osobní údaje (např. zdravotní stav), ekonomické údaje (obchodní, průmyslové, služební, bankovní aj. tajemství) a údaje důležité pro bezpečnost státu (státní tajemství, utajované skutečnosti).

Klasifikovaná informace je neveřejná informace, zpravidla důvěrné nebo tajné povahy, která je z hlediska informační bezpečnosti označena a zařazena do předem definované skupiny s určitým stupněm ochrany a utajení.

Neveřejná informace je informace dostupná omezenému okruhu uživatelů. Omezení může být pasivní (např. informace, která nebyla dosud publikována) nebo aktivní (k informaci je zamezen přístup neoprávněných uživatelů). Specifickými kategoriemi neveřejných informací s definovanými režimy ochrany a stupněm utajení jsou citlivé informace, důvěrné informace, tajné informace (utajované skutečnosti). Nejčastější techniky ochrany před neoprávněným zveřejněním a přístupem představuje zachovávání mlčenlivosti (např. ve zdravotnictví) a omezování přístupu k informacím pouze na oprávněné uživatele.

Důvěrná informace je jednak neveřejná informace, která je chráněná před neoprávněným přístupem a zveřejněním (odhalením), zpravidla tak, že s ní má oprávnění pracovat pouze určitá skupina uživatelů. Dále informace obsahující utajované skutečnosti. Nakládání s těmito informacemi a přístup k nim určuje legislativa státu.

Veřejná informace je informace, k nimž má přístup veřejnost, tj. okruh příjemců je teoreticky neomezený, na rozdíl od neveřejných informací, které jsou určeny jednomu nebo více přesně vyjmenovaným příjemcům. Rozlišují se veřejné informace publikované a nepublikované; mohou být poskytované zdarma i za úplatu. Právo na přístup k určitým významným kategoriím veřejných informací důležitým pro plnohodnotnou účast ve společenském životě (např. o fungování státní správy, o životním prostředí, o pracovních příležitostech) je v jednotlivých zemích zpravidla garantováno právní úpravou.

Osobní údaj je biografická informace umožňující zjištění identity osoby, jíž se týká (např. rodné číslo). Vybrané osobní údaje se považují za citlivé a způsob nakládání s nimi, jejich zpřístupňování a ochranu stanoví právní úprava (např. v českém právním řádu jsou jako citlivé osobní údaje vymezeny údaje o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v politických stranách či hnutích nebo odborových či zaměstnaneckých organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, trestné činnosti, zdravotním stavu a sexuálním životě).

Svobodný přístup k informacím je právo, vycházející z článku 19 Všeobecné deklarace lidských práv, který uvádí, že každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu, které zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoliv prostředky a bez ohledu na hranice. Povinnost poskytnout svobodný přístup k informacím mají státní orgány, orgány územní samosprávy a veřejné instituce, hospodařící s veřejnými prostředky (veřejné knihovny, vysoké školy, nemocnice, kulturní zařízení aj.). Je povinností poskytovatele na přání podat informaci v písemné formě vytištěné na papíře; poskytovatel může žádat úhradu za materiál a technické výkony, spojené s poskytnutím informace. Svobodný přístup má být zajištěn i způsobem, umožňujícím dálkový přístup, případně využití dalších technických možností informační společnosti.

Rovný přístup k informacím znamená rovnoprávné podmínky pro přístup k informacím a všeobecná dostupnost veřejných informací. Jde o základní princip, jednu z priorit demokratické společnosti. Má umožnit všem přístup k informacím, i v elektronické podobě, a to bez rozdílu ekonomického postavení uživatele. Jde o soubor opatření, zajišťujících dostupnost informací menšinám, tělesně či duševně postiženým, pacientům či uvězněným, obyvatelům žijícím ve vzdálených lokalitách apod. a poskytujících materiály pro zvláštní skupiny obyvatel, např. texty ve slepeckém písmu či "mluvící knihy".

Ochrana osobních údajů představuje opatření směřující k zamezení neoprávněnému přístupu k osobním údajům a k zaručení jejich spolehlivosti a bezpečnosti vyloučením neoprávněných modifikací a zničení, ke kterým by mohlo dojít zejména při shromažďování, zpracování a uchovávání osobních údajů v informačních systémech. Cílem je zaručení ochrany soukromí a osobního života subjektu údajů. Zpravidla je upraveno zákony, které stanoví práva subjektů osobních údajů a povinnosti jejich správců a zpracovatelů včetně případných sankcí.

Bezpečnost informací znamená více než informační technologie, i když se může zdát, že v dnešní době, kdy se počítače stávají nezbytnou každodenní součástí našeho života, je většina informací a dat ukládána v počítačích. Všeobecně, v případě ztráty důležitých informací nebo jejich případného zneužití může dojít, podle charakteru těchto informací, k závažným až nenahraditelným škodám politického, vojenského nebo ekonomického významu. Proto musí stát, ale i další subjekty, vytvářet taková opatření v rámci systému řízení bezpečnosti informací, které zajistí optimální míru zabezpečení informací a v maximálním rozsahu zabrání jejich zneužití, ztrátě nebo úniku.

Pod pojmem bezpečnost informací rozumíme proces zajišťování ochrany informací na potřebné úrovni z hlediska jejich důvěrnosti, celistvosti, dostupnosti.

Základními pravidly pro bezpečnost informací jsou tedy:

Důvěrnost, která zajišťuje, že informace je přístupná pouze těm, kteří k informaci mají mít přístup (jsou autorizování k přístupu).

Dostupnost, která zajišťuje, že autorizovaní uživatelé mají k informacím v případě potřeby vždy zajištěný přístup.

Integrita, která zabezpečuje přesnost a úplnost informací a metod zpracování.

Základními zdroji pro řízení bezpečnosti informací v rámci každé organizace jsou jednak obecně závazné právní předpisy státu a dále vnitřní standardy, normy a doporučení, které musí být v procesu řízení bezpečnosti informací rovněž respektovány. Pro zajištění plnění legislativních požadavků je třeba vytvářet, zpracovávat a realizovat opatření různého charakteru, které komplexně pokrývají oblast bezpečnosti informací.

Pokud organizace pracuje a ukládá i informace spadající pod působnost zákona o utajovaných skutečnostech, musí být jejich zabezpečení řešeno zvláštními interními předpisy, bez ohledu na to, zda se jedná o státní instituci, orgán veřejné správy nebo soukromou organizaci.