INFORMAČNĚ ANALYTICKÁ ČINNOST

VYBRANÉ OTÁZKY

Z PŘEDNÁŠEK

Autoři: Doc. Ing. Pavel Gavlas, CSc.

Ing. Zdeněk koníček

PRAHA 2014

OBSAH

ČÁST I.

TEXT str

ŘÍZENÍ A ÚLOHA INFORMACE

Úvod 4

1. Vymezení pojmů 6

1.1. Řízení

1.2. Typy řízení

1.3. Systém

2. Řízení a úloha informace 11

   1. Řízení jako informační působení

   2. Řízení jako soustavná činnost manažera

   3. Řízení jako proces a práce s informací

3. Strategické řízení a řízení procesů 19

INFORMACE A PRÁCE S NÍ

A. ORGANIZACE PRÁCE S INFORMACÍ

1. Úvodem o informacích 22

2. Sběr, vyhodnocení, využití a ukládání informací 24

1. Komunikace a informační tok

2.2. Sběr informací

3. Organizace práce s informací 26

1. Přípravná fáze

2. Sběr, třídění a ukládání informací

3. Informační systémy

4. Využití v praxi

3. Řešení příkladu – zadání 33

B. HODNOCENÍ KVALITY INFORMACÍ

1. Kritéria hodnocení informace 34

1. Hodnocení informace z různých hledisek

2. Sběr informací jako proces

2. Informace a analýza, informační cyklus 38

C. FORMA INFORMACE

1. Informace jako produkt 40

1.1. Informace v literatuře, žurnalistice a v řízení

1.2. Žurnalistika

1.3. Vědecké informace

1.4. Specializované informace

2. Struktura informačních výstupů 46

3. Bezpečnostní a zpravodajské informace 49

Analýza informací a analytická činnost

1. Úvod do analýzy, druhy analýzy a jejich použití 54

1.1. Analýza a její použití

1.2. Druhy a metody analýzy

2. Výběr prostředků, způsobů a metod k cílenému provádění analýzy, 58

mental models

2.1. Výběr metody

2. Modelování verbální (mental models)

3. Organizování analytické činnosti 65

   0. 3.1. Analytická činnost, analýza pro veřejný sektor

   1. 3.2. Fáze a cyklus analýzy

   2. 3.3. Analýza pro veřejnou potřebu, ekonomické analýzy

   3. 3.4. Bezpečnostní analýzy a analýza bezpečnosti

4. Analytická práce, analýza pro potřeby své pozice ve společnosti 75

(organizaci)

4.1. Systémový přístup a systémová analýza

4.2. Analýza pro potřeby své pozice ve společnosti

4.3. Prognóza jako syntéza výsledků analýzy

5. Příklad pro řešení. 81

Analýza textu a mluveného slova

1. Teoretický úvod a přehled 103

2. Vybrané příklady analýzy 105

2.1. Analýza obsahová

2.2. Analýza statistická

PŘÍLOHY k části I. (samostatný soubor excel)

1. Systém a okolí, typy vazeb

2. Vazby a vztahy v systému

3. Řízení, ovládání a regulace

4. Metody poznání a analýza

5. Řízení jako proces

6. Řízení jako soustavná činnost

7. Rozhodovací proces – metodický postup

8. Řízení, rozhodovací proces a analýza

9. Analytický cyklus I.

10. Analytický cyklus II.

11. Informační cyklus

12. Literární žánry a informace

13. Příklad segmentace (rozčlenění) analyzovaného problému

ČÁST II.

III. Distribuce a ochrana informací 130

IV. Státní a nestátní zpravodajství 176

PŘÍLOHY k části II. – praktická cvičení 230

ČÁST I.

Řízení a úloha informace

Úvod

1Vymezení pojmů

1.1. Řízení

1.2. Typy řízení

1.3. Systém

2Řízení a úloha informace

2.1Řízení jako informační působení

2.2Řízení jako soustavná činnost manažera

2.3Řízení jako proces a práce s informací

2.3.1Fáze a funkce řízení

2.3.2Příklady

2.3.3Rozhodovací proces

3Strategické řízení a řízení procesů

4Shrnutí

ÚVOD

Řízení, anglicky management, je vědou i uměním. Je to činnost stará jako lidstvo samo, protože jen málo které činnosti může vykonávat člověk sám, bez pomoci jiných. Jakmile však danou činnost musí provádět více lidí, stane se nezbytným jejich činnost koordinovat tak, aby dospěli k žádoucímu cíli, ale také aby k němu dospěli s co nejmenší námahou a co největším efektem.

Řízení se stalo uměním od okamžiku, kdy vznikly armády a vojevůdci řídili bitvy. Tomu se říkalo válečné umění a vojevůdcům říkali staří Řekové stratégové.

Řídící činnost vládců, velkých vlastníků půdy, či jiných prostředků může být chápána jako umění i věda. I dříve než ve 20. století byly sepsány různé pomůcky a návody jak řídit – např. N. Machiavelli, středověký florentský politik v díle Vladař, nebo Vlády a státy se tímto zabýval, avšak nejednalo se o vědu institucionalizovanou, ale v té době bylo toto řízení chápáno jako umění vládnout.

Vědou (tedy disciplínou která je zkoumána vědeckými metodami a svými výsledky přispívá k rozvoji řízení jako takového), se řízení stalo s rozvojem průmyslu a vznikem velkých podniků, které nebylo možné úspěšně a efektivně řídit jedním člověkem za pomoci pouze jeho intuice a zkušeností.

Dnešního významu nabyla věda o řízení po II. světové válce a dostala název kybernetika. Je to věda, která zkoumá obecné zákonitosti řízení., a N. Wiener, její zakladatel, vymezil předmět zkoumání této vědy jako „…analytické studium homomorfismu (podobnosti) sdělování a řízení v organizmech, mechanizmech a společnosti.“ (N. Wiener: Kybernetika, neboli řízení a sdělování v živých organizmech a strojích.)

Encyklopedie definuje kybernetiku jako vědu o řízení procesů a komunikaci v systémech (živých i neživých objektech, organizmech, strojích). Původně popisovala řídící procesy různých druhů a z nich abstrahovala společné principy. V současné době zastřešuje i nověji vzniklé obory jako umělá inteligence, neuronové sítě, teorie systémů, teorie chaosu, robotika a další. (Ottova encyklopedie.)

Kybernetika je vědou o řízení v nejobecnějším slova smyslu. Zabývá se kvantitativními a strukturálními zákonitostmi řízení, sdělování informací a kontroly samoregulujících se soustav. Je vědou hraniční a dělí se na

• kybernetiku teoretickou – která se zabývá rozborem filozofických problémů kybernetiky, matematickými a logickými problémy řízení, a na

• kybernetiku aplikovanou, která řeší uplatnění teorie pro každý vědní obor. Aplikovaná kybernetika se dělí na experimentální (zabývá se modelováním) a na technickou (zkoumá tech. prostředky řídících soustav nebo zařízení) (slovník voj. profesionála).

O kybernetice jako takové se dnes již hovoří méně, nově vznikající perspektivní obory ji „zastiňují“. Teorie systémů, systémové inženýrství, robotika, nanotechnologie a další, jsou pojmy více frekventované. Někdy dokonce kybernetiku nahrazuje informatika, není to však ani správné, ani přesné. Informatika je původně součástí toho, co nazýváme kybernetika, dnes již ale samostatná věda a je více známá. (Věda o základech elektronického zpracování dat a její aplikace – Informatika technická, teoretická, atd.)