Dělení podle vlastnictví výrobních prostředků (socialistické, kapitalistické a rozvojové státy)

Marxistická ekonomická teorie rozděluje svět na státy kapitalistické, socialistické a rozvojové.

Kapitalistické státy jsou státy s tržní ekonomikou a soukromým vlastnictvím a smíšenými formami vlastnictví výrobních prostředků. Patří sem státy: USA, Kanada, Západní Evropa, Austrálie, Nová Zéland a Izrael. Nově se sem také řadí transformující se státy střední a východní Evropy včetně Ruska.

Socialistické státy jsou státy s plánovanou ekonomikou a s podniky vlastněnými státem. Dnes už mezi socialistické státy patří pouze Kuba a Korejská lidově demokratická republika.

Ostatní státy patří mezi rozvojové země.

Toto rozdělení se dnes používá stále méně, protože socialistických států ubývá a ekonomika Číny nebo Vietnamu se dnes rychle mění a nemůžeme je řadit mezi standardní plánované socialistické ekonomiky.

Dělení „bohatý Sever“ a „chudý Jih“

Podle této ekonomické teorie rozdělujeme svět podle ekonomického výkonu na „bohatý Sever“ a „chudý Jih“. Velmi často užívané dělení, ale geograficky je nepřesné a zkreslující.

Mezi státy bohatého „Severu“ patří USA, Kanada, Evropa (kromě Albánie a Moldávie), Rusko, Izrael, Japonsko, Austrálie, Nový Zéland a Jihoafrická republika.

Všechny ostatní státy patří do chudého „Jihu“. Jsou to státy Latinské Ameriky, Afriky (bez Jihoafrické republiky), Asie (bez Ruska, Japonska a Izraele) a Oceánie.

„Bohatý Sever“ zaujímá 38 % pevniny (bez Antarktidy), 22 % populace světa, ale 85 % ekonomického potenciálu.

„Chudý Jih“ zaujímá 62 % pevniny, 78 % populace světa, ale pouze 15 % průmyslového potenciálu.

Země chudého „Jihu“ dále diferencujeme (rozdělujeme) na „země třetího světa“ – bohatší a ekonomicky silnější (Asijští draci, ropné státy, země Latinské Ameriky) a potom ty nejchudší státy – „státy čtvrtého světa“.

Mezi „země třetího světa“ se zařazují tzv. Asijští draci (tygři) – nově industrializované státy - Jižní Korea, Singapur, Taiwan, Thajsko a Malajsie. Také sem patří tzv. „ropné státy“, které získaly peníze těžbou ropy. Sem patří především Saudská Arábie, Kuvajt, Katar, Bahrajn, Spojené arabské emiráty a Brunej. Patří sem také státy Latinské Ameriky (Brazílie, Mexiko, Argentina, atd.), které mají tržní ekonomiky, ale velké zadlužení a jinou ekonomickou skladbu než země bohatého „Severu“.

„Země čtvrtého světa“ mají většinu obyvatel (přes 60 %) zaměstnaných v primárním sektoru – především v zemědělství. Patří sem většina států Afriky a vybrané státy jižní a jihovýchodní Asie.

Dělení podle stupně rozvoje hospodářství

Často používané je rozdělení států podle stupně rozvoje hospodářství a výšky HDP.

1. Hospodářsky vyspělé státy s rozvinutou tržní ekonomikou (Severní Amerika, Evropská unie a ostatní státy západní Evropy, Japonsko, Izrael a vyspělé země východní Asie, Austrálie a některé státy Oceánie). Mají vysoký HDP na 1 obyvatele, převyšující 25 000 USD. Tyto země mají zaměstnanost v primárním sektoru do 10 %, v terciérním a kvartérním přes 60 %.

2. Státy s transformující se ekonomikou střední a východní Evropy. Patří sem i některé nástupnické státy Sovětského svazu. Procházejí restrukturalizací a vytvářejí tržní ekonomiku. Úroveň HDP je asi na 30 % první skupiny. Také sektorová struktura je zatím nestabilizovaná a mezi státy jsou velké rozdíly.

3. Státy s velkým exportem surovin a vysokým HDP na 1 obyvatele převyšujícím v některých případech i nejvyspělejší státy světa. HDP je ovlivněn vysokou těžbou a exportem ropy a zemního plynu (např. Saúdská Arábie, Kuvajt, Brunej, Malajsie aj.). Jsou to ekonomiky s neúplnou strukturou průmyslu a s určitým zaostáváním úrovně sociálního rozvoje (občanská práva, vzdělání, sociální péče, práva žen, atd.).

4. Státy, které již prošly kratším obdobím industrializace a modernizace společnosti, ale stále mají průmyslově-zemědělský či zemědělsko-průmyslový charakter (např. Turecko, Alžírsko, Pákistán aj.). V mnoha státech schází odpovídající podíl náročnějších odvětví průmyslu a exportují hodně surovin a zemědělských produktů (např. Brazílie, Nigérie aj.), v některých i přes rozvinuté náročné výroby existují rozsáhlé oblasti předindustriální společnosti (např. Indie, Čína). Mezi těmito státy jsou značné rozdíly v úrovni HDP (cca 800 – 4000 USD/1obyv./rok) a obrovské vnitřní rozdíly mezi jednotlivými sociálními skupinami.

5. Země, které se nacházejí v počátečním stadiu modernizace společnosti, s převahou tradiční agrární společnosti, s velkou závislostí na exportu několika druhů zemědělských výrobků či těžby, s nízkou a extrémně nízkou úrovní HDP (Čad, Niger, Tanzanie, Nepál, Bhútán aj.). Úroveň HDP se pohybuje velmi nízko, zpravidla pod 500 USD/ob./rok, ovšem jeho nominální hodnotu zpravidla poněkud zvyšuje parita kupní síly.