
- •Geografie obyvatelstva a sídel Slovní zásoba
- •Obyvatelstvo
- •Biologické znaky
- •Všechny rasy jsou si rovné, všichni lidé patří do biologického druhu Homo Sapiens Sapiens. Kulturní znaky
- •Ekonomické znaky
- •Přirozený pohyb obyvatelstva (populace)
- •Demografická revoluce
- •Mechanický pohyb populace (migrace)
- •Rozmístění obyvatelstva
- •Typy sídel
Mechanický pohyb populace (migrace)
Mechanický pohyb populace je stěhování, neboli migrace – pohyb obyvatelstva mezi sídelními jednotkami nebo státy, kontinenty.
Rozdělení migrace:
a) dělení podle doby (čas):
- trvalá migrace – stěhování na jiné místo, kde dotyčný již zůstane;
- dočasná migrace – stěhování na nějaký určitý čas (studium v zahraničí, dovolená);
- sezónní migrace – sezónní práce;
- týdenní migrace – do školy, do práce;
- denní migrace – do školy, do práce.
b) dělení podle místa:
- vnitřní migrace – uvnitř jednoho státu;
- vnější migrace – stěhování mezi státy nebo mezi kontinenty.
c) dělení podle vztahu:
- emigrace – vystěhování;
- imigrace – přistěhování.
d) dělení podle důvodu:
- ekonomická migrace – hledání nové práce a lepších životních podmínek;
- humanitární migrace – z důvodů válek, genocidy, politického útisku, nebo z důvodu přírodní katastrofy (výbuch sopky, zemětřesení, tsunami atd.);
I dnes přetrvávají velké migrační proudy. Lidé migrují především ze Střední Ameriky a z Asie do USA a Kanady a potom z Afriky a jižní a jihovýchodní Asie do států Evropské unie. To jsou hlavní migrační proudy. Jde především o ekonomickou migraci.
Rozmístění obyvatelstva
Na světě žije dnes asi 7 miliard lidí.
Obyvatelstvo je na Zemi rozmístěno krajně nerovnoměrně. Záleží na ekonomických, historických a přírodních podmínkách.
Přes 65 % obyvatelstva žije v nížinách do 200 metrů nad mořem. Ve výškách nad 1000 metrů žije pouze 6 % obyvatel.
Ve vzdálenosti do 200 km od moře žije přes 50 % obyvatel. Nejvyšší podíl obyvatelstva žijící do 200 km od moře je v Austrálii a Jižní Americe.
Socioekonomické podmínky, které historicky ovlivňovaly rozmístění obyvatelstva, se postupně soustřeďovaly na nerostné suroviny a energetické zdroje. Příkladem může být v Evropě Porúří, střední Anglie a Slezsko.
V těchto oblastech také vznikala města, kde se koncentroval průmysl, a tato centra přitahovala obyvatelstvo.
Důležitým ukazatelem rozmístění obyvatelstva je hustota zalidnění. Hustota zalidnění udává poměr počtu obyvatel na plochu území.
Průměr hustoty zalidnění České republiky je 131 obyvatel na 1 km2 (obyv./km2); Evropa má průměr 66 obyv./km2; svět má průměr 39 obyv./km2.
Státy s největším zalidněním (rok 2003) |
|
Stát |
počet obyv./km2 |
Monako |
23 090 |
Singapur |
6 882 |
Vatikán |
1 780 |
Státy s nejmenším zalidněním (rok 2003) |
|
Stát |
počet obyv./km2 |
Mongolsko |
1,6 |
Namíbie |
2,3 |
Mauritánie |
2,7 |