20

Spotřeba, investice a rovnovážný HDP

20.1

Spotřební funkce

Spotřeba domácností je největší složkou agregátních výdajů a domácího produktu. Na čem závisí spotřeba? Velikost spotřeby závisí jednak na velikosti disponibilního důchodu domácností a jednak na úrokové míře. Úroková míra (jak víme z kapitoly pojednávající o kapitálu) má vliv na to, jak člověk rozděluje důchod mezi spotřebu a úspory.

Sledujme závislost spotřeby na disponibilním důchodu (přitom budeme předpoklá­dat, že reálná úroková míra je stálá).

S potřeba rodiny Růžičkovy

Rodina Růžičkova má roční disponibilní důchod 300 tis. Kč. Z něho 30 tisíc spoří a 270 tisíc vydá na spotřebu. V následujícím roce se její reálný disponibilní důchod zvýší na 350 tis. Kč, protože paní Růžičková si našla zaměstnání. Na toto zvýšení důchodu rodina reaguje zvýšením spotřebních výdajů. Rozhodne se jezdit na dovolenou do lepšího hotelu, čímž vydá ročně o 30 tisíc více. Dále se rozhod­ne, že bude vydávat o 8 tisíc více na oblečení. Zbývajících 12 tisíc chce rodina spo­řit. Celkem tedy vzrostou její spotřební výdaje o 38 tisíc, tedy na 308 tis. Kč (270 + 38 = 308).

Zrekapitulujme si. Při disponibilním důchodu 300 tis. Kč rodina spotřebuje 270 tis. Kč (tedy 90 % disponibilního důchodu). Při disponibilním důchodu 350 tis. Kč rodina spotřebuje 308 tis. Kč (tedy 88 % disponibilního důchodu).

Vidíme, že s růstem disponibilního důchodu spotřební výdaje rostou, ale pomalej­ším tempem než důchod. Podíl spotřeby na disponibilním důchodu se s růstem důchodu snižuje. Je to náhoda nebo zákonitost?

Typická domácnost skutečně obvykle zvyšuje svou spotřebu pomalejším tempem, než jakým roste její disponibilní důchod. Důvodem je to, že lidé nasycují své potřeby

Spotřební funkce

postupně podle jejich naléhavosti. Má-li rodina nízký důchod, spotřebuje jej celý, pro­tože potřebuje uspokojit nejnaléhavější potřeby (jídlo, oblečení, bydlení). Když se její důchod zvýší, přicházejí na řadu potřeby méně naléhavé (dovolená, spotřební elektro­nika, zábava apod.). Při ještě vyšších důchodech se vynořuje možnost luxusnějších stat­ků (dovolená u moře, nové auto, počítač nebo myčka nádobí). Menší naléhavost luxus­ních statků vede obvykle rodinu k rozhodování, zda nedat před nimi raději přednost úsporám - úsporám na stáří, stavebnímu spoření, nebo prostě spoření „na horší časy". Existuje ale ještě další vysvětlení, proč s růstem důchodu roste spotřeba pomalejším tempem. Je to hypotéza životního cyklu, jejímž autorem je Američan Franco Modigli­ani. Podle této hypotézy má člověk určitou (byť mlhavou) představu o vývoji svého celoživotního důchodu. Přitom se snaží, aby jeho spotřeba nepodléhala během jeho života příliš velkým výkyvům. Znamená to, že v mladém věku, kdy má malý důchod, si půjčuje, protože očekává, že se později jeho důchod zvýší a on bude moci půjčky splácet. Ve středním věku, kdy je jeho důchod vysoký, svou spotřebu nezvyšuje tak značně -jednak proto, že splácí půjčky z mládí, a jednak proto, že spoří na stáří. A když jde do penze, nemusí spotřebu příliš snižovat, protože žije také ze svých úspor.

Ž ivotní cyklus důchodu a spotřeby

• mládí měl pan Růžička poměrně malý plat. Když si mladí manželé opatřili byt a narodily se jim děti, měli roční důchod 100 tis. Kč, ale spotřební výdaje 150 tis. Kč - museli platit nájem za byt, kupovat zařízení do bytu, oblečení a další nutné výdaje. Protože očekávali, že jejich důchod během dalších let poroste, nechtěli spotřební výdaje příliš omezovat a raději si půjčovali.

• dalších letech jejich důchod skutečně rostl. Pan Růžička dělal úspěšnou kari­ éru bankovního úředníka a ve středním věku dosáhl roční důchod jeho rodiny 600 tis. Kč. Svou spotřebu však Růžičkovi zvyšovali jen do 400 tis. Kč. Proč? Jednak proto, že museli splácet dluhy z mládí, a jednak proto, že vytvářeli úspory na stáří. Očekávali totiž, že ve stáří jejich důchod klesne, a nechtěli pak svou spotřebu pří­ liš omezovat.

Když jdou manželé Růžičkovi do penze, jejich roční reálný důchod klesne na 150 tis. Kč. Přesto sníží svou spotřebu jen na 180 tis. Kč. Mohou totiž čerpat ze svých úspor. Proto mohou cestovat, dopřát si lepší lékařskou péči apod., i když by jim na to jejich důchod nestačil.

Obrázek 20-1 ukazuje vývoj důchodu a vývoj spotřeby Růžičkových během jejich života. Vidíte, že spotřeba podléhá značně menším výkyvům než důchod.

Spotřeba, investice a rovnovážný HDP

Obr. 20-1 Životní cyklus důchodu a spotřeby - Během života se spotřeba člověka mění méně než jeho důchod. V mládí si obvykle půjčuje (spotřeba je vyšší než důchod), ve středním věku spoří (důchod je vyšší než spotřeba) a ve stáří čerpá své úspory (spotřeba je vyšší než důchod).

Znázorněme si nyní spotřební funkci graficky. Spotřební funkce udává závislost spotřeby na disponibilním důchodu.

Obr. 20-2 Individuální spotřební funkce - Spotřební funkce Růžičkových roste pomaleji než důchod. Při disponibilním důchodu 200 tisíc je celý důchod spotřebován. Při vyšších důchodech rodina spoří a při nižších důchodech její spotřeba převyšuje její důchod.

Změny spotřební funkce

Obrázek 20-2 ukazuje křivku spotřební funkce C rodiny Růžičkovy. Jak vidíte, spotřební funkce Růžičkovy rodiny má rostoucí průběh, ale spotřeba se zvyšuje pomaleji než disponibilní důchod. Bod A leží na přímce p (svírající s vodorovnou osou 45 stupňů). V tomto bodě je disponibilní důchod celý spotřebován a Růžičkovi by vůbec nespořili. Při vyšších disponibilních důchodech Růžičkova rodina spoří a při nižších důchodech by jejich spotřeba převyšovala disponibilní důchod (rodina by musela část spotřeby pokrývat z minulých úspor nebo z půjček).

Na obrázku vidíme také úspory. Podívejte se například na bod E. Při důchodu 450 tis. Kč bude rodina spotřebovávat 378 tis. Kč, bude tedy spořit 72 tis. Kč (450 -378 = 72). Velikost spotřeby při důchodu 450 tis. Kč ukazuje červená úsečka a velikost úspor ukazuje černá úsečka, která doplňuje vzdálenost mezi spotřební funkcí a přímkou p.

20.2