Individuální preference

Pan Svoboda je vegetarián a nemůže pochopit, jak si pan Novák může tolik libo­vat v konzumaci masa. Pan Novák naopak lituje pana Svobodu, že se dobrovolně a nepochopitelně připravuje o požitek z chutné masité stravy. Jeden o druhém si myslí, že racionalita není jeho silnou stránkou.

Pan Růžička lituje pana Nováka, který rád kouří a pije pivo - vždyť je to tak nezdravé. Pan Novák, který je celý den na nohou, zas nechápe, že pan Růžička za celý den neudělá krok, protože sedí buď v autě, nebo v kanceláři. Jeden druhého nepovažuje za příliš racionálního.

Pan Tříska kroutí hlavou, když vidí pana Růžičku jezdit autem nejen do práce, ale i do blízkého obchodu na nákupy. Pan Růžička si zas klepe na čelo, když vidí, že Třískovo auto stojí celý rok v garáži a že s ním pan Tříska za rok nenajezdí víc než dva tisíce kilometrů.

Koho z těchto pánů byste považovali za racionálnějšího? Těžká otázka? Ne - je to nesmyslná otázka. Racionalitu člověka nelze posoudit podle toho, jaké si volí cíle, jaké

Racionální chování, člověk ekonomický a efektivní alokace

má preference. Preference člověka jsou subjektivní a neexistuje žádné objektivní krité­rium, podle kterého by bylo možné posoudit, které z nich jsou více a které méně racio­nální. A protože nemohu posoudit, zda jsou mé cíle lepší než vaše cíle nebo cíle kohokoli jiného, je jen jedno smysluplné řešení - ponechat na každém, aby si sám volil své vlastní cíle.

Ale v čem je tedy racionalita? Racionalitu lidského chování nenalezneme ve volbě cílů, nýbrž ve volbě prostředků k dosažení cílů. Racionalita lidského chování zna­mená, že je člověk schopen nalézt ty cesty, po kterých dojde ke svým cílům efek­tivně, tj. s minimálními náklady.

Aby ekonomové dokázali lépe analyzovat toto chování, vytvořili si zvláštní abstrak­ci člověka -je to člověk ekonomický (homo oeconomicus). Takový člověk ekonomický nemá na zřeteli nic jiného než maximalizovat své výnosy a minimalizovat své náklady. Je pravda, že žádný z nás není stoprocentním člověkem ekonomickým, neboť naše chování je ovlivněno také mnoha jinými motivy nežli jen maximalizací vlastního uspokojení a minimalizací vlastních nákladů. Ale v každém z nás je kus člověka eko­nomického. A ekonomie zkoumá právě tuto část naší povahy.

Ekonomie objasňuje, jak člověk volí mezi příležitostmi. Je přitom obecně rozšířeným omylem, že se ekonomie zabývá pouze rozhodováním o používání peněz. Ekonomie ana­lyzuje jakékoli rozhodování člověka, při kterém běží o volbu mezi příležitostmi.

Podle jakého kritéria člověk volí ze svých příležitostí? To je velmi důležitá otázka, a proto si nejprve přečtěte následující příklad.

„Co je pro tebe důležitější?"

Pan Novák je se svou ženou na týdenní dovolené. První tři dny strávil na pro­cházkách se ženou, ale čtvrtý den prohlásí, že by rád šel místo procházky na ryby. Paní Nováková se cítí dotčena a říká svému muži: „Znamená to, že jsou pro tebe ryby důležitější než já?" Pan Novák, který miluje svou ženu, se zarazí a v duchu se ptá sám sebe: „Opravdu -jak to, že se mně chce jít na ryby víc než na procházku se ženou? Cožpak už pro mne není moje žena tím nejdůležitějším na světě, jak jsem si dosud myslel?"

Otázka paní Novákové, „zda znamenají ryby pro jejího muže víc než ona", je ovšem nesmyslně položená. Kdyby pan Novák ovládal ekonomický způsob my­šlení, odpověděl by jí: „Ovšemže jsi pro mne nejdražší na světě. Ale to nemá nic společného s mou volbou mezi procházkou a rybami dnes odpoledne. Tato volba není volbou mezi celkovými hodnotami, nýbrž mezi mezními hodnotami. Jde o to, zda je přírůstek uspokojení z procházky s tebou vyšší nebo nižší než pří­růstek uspokojení z rybaření. A po třech dnech procházek jistě chápeš, že můj přírůstek uspokojení z rybaření by byl prostě větší." Kdyby paní Nováková ovlá­dala ekonomický způsob myšlení, dala by svému manželovi za pravdu a pustila by jej na ryby, protože nic není pro ženu nebezpečnější, než když muž pociťuje kle­sající přírůstek uspokojení z její společnosti.

Člověk ekonomický a tržní systém

Je ovšem pravda, že mnoho lidí neovládá tento ekonomický způsob myšlení a před­stavuje si volbu mezi příležitostmi jako porovnávání jejich celkového významu. Zkus­te se zeptat své ženy, jestli je pro ni důležitější chléb nebo cibule. Když řekne bez rozmýš­lení, že chléb, bude vám jasné, že nemá o ekonomickém způsobu myšlení ani ponětí. Kdyby měla, odpověděla by: „záleží na tom, kolik mám doma chleba a kolik cibule". Sku­tečně, má-li doma hodně chleba a málo cibule, jistě by dala přednost dodatečné cibuli před dodatečným bochníkem chleba.

Racionální čili efektivní volba z nabízejících se příležitostí je základní otázkou eko­nomie. Říkáme tomu problém efektivní alokace. Člověk volí mezi příležitostmi tak, že porovnává jejich náklady a výnosy. Řeší problém: jak mám alokovat (rozmístit) své zdroje mezi nabízející se příležitosti, abych z nich dosáhl maximálního výnosu (či uspokojení)? Ilustrujme si problém efektivní alokace na příkladě.