10. Jaké jsou hlavní rysy novověké vědy? Proč novověkou vědu už nemůžeme charakterizovat jako teoretický postoj? Co je „mathéma“ novověké vědy?

• novověká věda ≠ teoretický postoj; tázání se novověké vědy již předpokládá pohybovat se v ohraničeném poli možných odpovědí → novověká v. je metodická

• novověká věda má povahu výzkumu, totiž budování a ověřování předběžných přesvědčení o povaze univerza ← tento předpoklad = HYPOTHESIS

• hypotéza a jí vlastní „základní pojmy“ určují „předmětnou oblast“ výzkumu → novověká v. je speciální

• zkušenost (experientia) = ověření hypotézy, její uskutečnění – EXPERIMENT, pokus

Hlavní rysy:

• období občanských a náboženských válek, po nichž nastupují většinou absolutistické monarchie.

• Filosofové píší a publikují stále více v národních jazycích

• Tak vznikají národní filosofické školy a tradice, které se navzájem méně stýkají a ovlivňují.

• Filosofie přestává být společnou tradicí a stává se dílem výrazných osobností.

• Hlavními tématy jsou politická filosofie, epistemologie a etika.

• Typický filosof už není kněz, mnich a často ani univerzitní učitel, nýbrž žije jako více méně zámožný soukromník nebo chráněnec

• Od filosofie se oddělují další jednotlivé vědy.

11. Co je cílem vědy podle Francise Bacona? Jak má taková věda postupovat? Podle jaké metody? Popište tuto metodu.

Induktivní metoda:

• indukce: smyslová zkušenost → výpověď o jedinečném → obecné tvrzení

Správná metoda „vyvozuje z vjemu a částečných tvrzení, stoupajíc přitom nepřetržitě a postupně, tvrzení obecnější, aby se nakonec dostala k tvrzením nejobecnějším“ (NO).

• teprve metodicky řízeným experimentem lze odstranit subj. zkreslení obsažené ve smysl. poznání:

„Příroda se dá spíše poznat tehdy, když je spoutána uměním, než když je jí ponechána volnost“ (NO).

12. Jaké znáte teorie pravdy? Stručně je popište. Jak rozumíte diktu „Pravda vítězí“ z naší prezidentské vlajky?

a) korespondenční kritérium

• korespondence = odpovídat

• jak výpověď odpovídá realitě

• nejhodnotnější, důležitá pro empirické vědy

• pravda je shoda se skutečností, kterou zařizuje stovřitel

• výrok je pravdivý jen tehdy, když je v něm vyjádřená skutečná pravdivost

b) koherenční

• jde o bezespornost

• pravdu říkáme jen do té doby, dokud nás někdo nepřistihne, že jsme se dostali do rozporu

• uplatňuje se na skupinový výrok

• uplatňuje se pro deduktivní vědy

• pokud je pravdivá korespondence, nemůže být nepravdivá koherence

c) konsensuální

• vnější kritérium – musí se shodnout všichni účastníci, a to je pravdivé

• spojena se svobodnou výměnou názorů

d) pragmatická

• pravdivé je to, co má pro nás užitek – mělo by to být prospěšné

• poznání nás ovlivňuje v tom, jak jednáme

13. Co je to metodická skepse, jaký je její cíl, postup a výsledek (u r. Descarta). Vyložte pojem res cogitans.

Postup metodické skepse

• smysl, cíl m. s.: nalezení jistého poznání, nezpochybnitelného základu

• postup m. s.: eversio (vyvrácení, bourání) všech dosavadní filosofií uznávaných archai (východisek, principů) – jistota smysl. poznání i matematických pravd je pochybná (argument souvislého snu a deceptora)

• výsledek m. s.: jediné, o čem nemohu pochybovat, je to, že pochybuji a tedy, že musím být, existovat:

Dubito, ergo sum.

tj. obecně:

Cogito, ergo sum.

Res Cogitans

Nepřipouštím teď nic než to, co je nutně pravdivé, a jsem tudíž precizně pouze myslící věc (res cogitans), to jest, řečeno výrazy, jejichž význam mi dosud nebyl znám, mysl (mens) čili duch (animus) čili chápavost (intellectus) čili rozum

14. Nastiňte hlavní myšlenky Husserlovy fenomenologie. Co je epoché, fenomén, fenomenologické (transcendentální) vědomí, intencionalita?

• fenomenologie (jako metoda zkoumání zkušenosti) ≠ empirismus: věci nevnímám jako izolovaná smyslová data (i prostý vněm je už syntéza) → vznik a průběh zkušenosti je třeba interpretovat

• epoché: zdržení se soudu – víry (teze) v existenci světa

• „uzávorkováním“ generální teze světa se neruší mé prožitky, jen nemají už platnost něčeho existujícího, ale pouze fenoménu

• i toto mé vědomí přijímám jako existující → i bytí tohoto vědomí musí být uzávorkováno, proměněno ve fenomén; čemu se tento fenomén ukazuje? fenomenologickému (absolutnímu, transcendentálnímu) vědomí

• charakteristikou našeho vědomí je intencionalita (vědomí = intence): vědomí je vždy k něčemu zaměřeno; v každém prožitku je vedle aktu prožívání rovněž cosi takového jako předmětný pól → vědomí jako vědomí je vždy už u světa

• vědomí jako ona oblast výzkumu fenomenologie je proud (uplývání, pomíjení)

15. Proč se fenomenologie musí věnovat otázce času? Co je jádrem fenoménu čas? Vyložte pojmy retence a protence.

Čas

• vědomí jako ona oblast výzkumu fenomenologie je proud (uplývání, pomíjení) → co je čas?

• sv. Augustin: „Co je tedy čas? Dokud se mne na to nikdo neptá, vím to; jestliže to však chci vysvětlit někomu, kdo se takto táže, nevím.“

• objektivní (kvantitativní) x subjektivní (kvalitativní) čas

• čas je nějak vázán na vědomí, resp. paměť (Proust)

Fenomenologický výklad času

• každý prožitek má nějaké trvání; např. vnímání předmětu je syntéza různých vněmů, aspektů → základní formou každé syntézy musí být určitá extenze a nakonec tedy čas ← obrátit reflexi na tento časový ráz prožitku

• „teď“ jako „přítomnost“, „trvání“; přítomnost jako struktura: retence (podržování uplývajícího), protence (předjímání přicházejícího); retence, protence – zvláštní mody intencionality

• jádro fenoménu čas: kdyby neexistovala různá „teď“, nevznikal by čas; retence provádí modifikace různých „ teď“, aniž je modifikované „teď“ cele minulostí

• původní vědomí času neuchopuje něco předem daného, nýbrž svým děním čas teprve ustavuje

• čas je nutná podmínka ukazování se, nelze o něm tedy říci, že jest, nelze se ani ptát, co je čas