Teorie práva

Právo - můžeme definovat jako souhrn norem ( pravidel chování ) vyhlášených a zabezpečovaných státem. Pro právo je tedy typické, že je spojeno s existencí státu. Takto chápeme právo v objektivním slova smyslu.

Subjektivně pak chápeme právo jako moje vlastní právo, tj. jinými slovy jako oprávnění.

Stát - je organizační jednotkou lidské společnosti, která má vlastní území, vlastní obyvatele, právní řád a je subjektem mezinárodního práva.

Morálka - je souhrn pravidel chování, které společnost dlouhodobě dodržuje. Jsou nám dána výchovou v rodině, ve škole atd. Nedodržování těchto pravidel je však odsouzeno pouze veřejným míněním, nemůžeme je vynutit jako u práva donucovací mocí státu.

Pro praktický život je třeba, aby pokud možno byly právo a morálka v souladu, aby člověk, který se chová v souladu s morálkou měl jistotu, že se nedopustí protiprávního jednání ( zákon by měl vyjadřovat obecnou morálku).

Právní vědomí - je souhrn právních názorů, představ a skutečných vědomostí o právu. Čím vyšší je naše znalost práva, tím je vyšší naše právní vědomí.

Právní stát - pro právní stát je charakteristické:

1- kvalitní a stabilní právní řád

2- vysoké právní vědomí obyvatel

3- rychlé a neodvratné potrestání porušení práva

4- co nejvyšší soulad mezi normami právními a morálkou.

Prameny práva - jako prameny právo označuje formy, v nichž je právo obsaženo ( kde jej máme hledat ).

V různých zemích a právních kulturách jsou různé prameny práva. V závislosti na společenském systému lze rozeznávat dva velké systémy práva a to právo kontinentálního typu ( vycházející z práva římského, které platí v drtivé části Evropy) a anglosaského práva, které se uplatňuje se v Anglie a jejích bývalých koloniích, především v USA.

Jako prameny práva označujeme:

1 - psané zákony (právní předpisy) - jejich prostřednictvím se stanovují pravidla chování pro občany, organizace, státní orgány atd. Jsou typické pro kontinentální systém práva.Vydává je stát.

2 - soudní precedenty - rozhodnutí soudu jsou závazná v případech neupravených zákonem pro všechna další rozhodnutí soudu ve věci stejného druhu v budoucnosti. Jsou typické pro anglosaský typ práva. Soudní precedens není pramenem českého práva.

3 - právní obyčeje - jsou pramenem práva, jestliže na základě dlouhotrvajícího

faktického uskutečňování z těchto pravidel chování vychází nejen všichni občané, ale i státní orgány, které také zajišťují jejich dodržování. Právní obyčeje jsou zpravidla nepsané, ale i obyčejové právo může psanou podobu, texty však nevydává stát, ale většinou jej sepisují právní vědci. Obyčejové právo často vychází z tradic náboženských, typické je např. pro islámské státy.

4 - normativní smlouvy – je pro ně specifické, že je nevydává stát( například kolektivní smlouvy).