Výroba a náklady

- při založení volí firma statek, ale i technologii jakou budou vyrábět

-> udává vztah mezi množstvím vstupů a množstvím vložených podniků

- každý statek má vlastní výrobní funkci

- 3 veličiny: 1) celkový produktu (TP)

-> celkový objem produkce, který je vyroben určitým množstvím výrobního faktoru

- celkový souhrn

2) průměrný produkt (AP)

-> udává množství statků vyrobené jednotkou výrobního faktoru

(dělník za jednu hodinu práce vyrobí 100 Ks výrobku)

- udává průměrnou produktivitu faktoru a jak efektivně daný faktor využijeme

- celkový souhrn ku ničemu

F= celkové množství vyrobeného faktoru

3) mezní produkt (MP)

-> jak se změnil celkový produkt, když opotřebujeme další jednotku výrobního faktoru (o kolik vyrobíme více ks, když bude dělat o jednu hodinu déle)

- to samé jako AP jen se změnami

Trojúhelník -> přírůstek

- vztah mezi TP a MP (klesá) je podobný jako MU a TU

TP -> sčítání objemu výroby

MP ->povětšinou je klesající

• výrobky z výrobního faktoru, které se odvíjí od MP jsou klesající

• MP klesá a proto nemůže mít vliv na objem produktu

Produkční funkce

- udává závislost objemu výroby na množství výrobních faktorů

- to co firma bude vyrábět

- velikost výstupu výroby na velikosti vstupu

- celkový produkt (TP) - to, co celkově vyrobím

- celkový objem výroby, který je vyroben množstvím výrobních faktorů

- průměrný produkt (AP) - AP = TP : F

- ukazatel efektivnosti

- mezní produkt (MP) - MP = TP : F

- firma musí volit mezi různými výrobními faktory a proto se volí kombinace, která se provede u max. výroby

a) kapitál (K)

b) práce (L) -> mohou se navzájem nahrazovat

(buď peníze nebo pracovní síly)

c) množství statků (Q)

- kombinací K a L vznikne množství výrobních faktorů Q

Izokvanta -> křivka Q

- může jich existovat mnoho

- každá bude ukazovat jinou úroveň výroby

- určují takové kombinace K a L, které vedou k rozdílným objemům produkce

- kolik budeme nakupovat K a L - proto ještě musíme používat peníze

( zboží budeme vyrábět hodně nebo málo)

1000 Kč

L = 10 Kč/1 hod.

K = 20 Kč/1 hod.

-> jen nakoupím L

1000 : 10 = 100

-> jen nakoupím K

1000 : 20 = 50

Náklady

- do nákladů se zahrnují všechny výdaje spojené s tržní výrobou podniku

a) explicitní náklady - náklady, které jsou jasně vykázány - náklady, které projdou účetnictvím

b) implicitní náklady - náklady obětované příležitosti

- nejsou přímo vyjádřeny (vykázány), nebojí se reálně vyjádřit - žádné faktory

- celkové náklady TC

a) fixní náklady FC (klesající)

- stálé náklady, ale nevážou se na objem výroby

- s objemem výroby se nemění (nájemné, energie, …)

b) variabilní náklady VC (rostoucí)

- přímo spojeny s objemem výroby (mzdové, nákup surovin, …)

- průměrné náklady AC

- podíl TC ku objemu produkce Q

• vyjadřují náklady na jednotku vyrobené produkce

- mezní náklady MC

- o kolik se zvýší TC, když vyrobíme o 1 ks produkce navíc

Příjmy

- celkový příjem (TR) - TR = Q x P -> součin množství s ceny

- souhrnná nabídka všech firem, které vystupují - cena bude stejná u jakéhokoliv rozsahu

na straně nabídky nabídky

- rovnováhu musíme akceptovat - vývoj celkových příjmů bude záležet na produkci (jsou přímo úměrné k množství produkce)

- průměrné příjmy (AR) - udávají nám jaké množství příjmů získáme na jednotku produkce

- křivka je totožná s konstantou

- mezní příjmy (MR) - o kolik se zvýší celkový příjem když prodám o jednotku produkce více

- křivka ceny se jeví jako poptávka pro jednu firmu

H ledání rovnovážného bodu firmy

- cena je pro všechny výrobky stejná, zároveň křivka vyjadřuje AR, MR, D

- AC - křivka průměrných nákladů

- firma dosahuje zisky mezi body Q1 a Q2

- při objemu výroby Q1 a Q2 firma dosahuje nulový zisk

- MC - mezní náklady

- Q3 - maximální zisk

( při určité ceně je to optimální množství produkce)

- tečka - bod rovnováhy

K řivka nabídky firmy v dokonalé konkurenci

- Q1 - rovnovážný bod

- P2 - vyšší cena

- při ceně P2 je optimum Q2

- P3 - nižší cena

- rovnovážné body nám při různých cenách tvoří křivku MC

- MC tvoří současně křivku nabídky

- zkoumání rovnováhy firmy při různých cenách

- při ceně P4 je hospodaření firmy nulové

- P5 - firma už bude zcela ve ztrátě, bude totálně nezisková

- mezi body P4 a P5 se firmě bude hradit část nákladů

- při ceně nižší než P5 by firma byla již úplně ve ztrátě

- bod zastavení výroby - nižší cena než je cena P5

- křivka nabídky je totožná s rostoucí částí křivky MC firmy

Nedokonalá konkurence

3 základní formy:

1) monopol - některý z tržních subjektů získá na daném trhu výsadní postavení

- na jedné straně tržního mechanizmu se objeví pouze jeden subjekt

- nabídka - ČEZ, Český Telecom, ČD

- poptávka - existuje pouze jeden kupující

- státní zakázky (zakázky na armádní výzbroj)

-> sejdou se proti sobě - duopol

- druhy monopolu: podle druhu vzniku a druhu fungování

1) přechodný monopol - vzniká z nerovnováhy trhu

- firma mohla nasazovat vysoké ceny, měla velké zisky díky tomu, že byla jediná na trhu -> ostatním firmám se zisky líbily a začali také se stejnou výrobou.

2) trvalý monopol - tržní subjekt si může monopolní pozici udržovat trvale - musí získat monopolizovatelnou podmínku

-> fakt, který firmě umožňuje dlouhodobě udržovat monopolní postavení

1) koncentrace výroby - ekonomicky nejčistší způsob udržení trvalého monopolu

- se zvyšujícím se objemem produkce je firma schopna snižovat náklady a tím udržovat nízkou cenu.

- přirozené monopoly - odvětví, kde dlouhá léta platilo to, že z technických důvodů je nejlepší monopol

- síťová odvětví -> telekomunikační sítě, dráhy.

2) výlučná kontrola zdrojů -> přírodní zdroje, suroviny

- projevem je přírodní monopol

- když se výrazně zvýší poptávka budeme mít problém -> omezení na straně nabídky

- zvyšování ceny se projeví na snižování kompletní nabídky

- rostlé suroviny a jiné přírodní zdroje.

3) administrativní zásah státní moci

- můžeme se stát monopolem z vůle úřadu (výluční postavení)

- česká pošta -> doručování zásilek a složenek

4) bariéry konkurence -> všechna fakta, která brání firmám vstupu do odvětví (autorská práva, licence, patenty, kvóty, …)

-> doprava

- problematika smluvních monopolů

- smluvní monopoly představují problém, nebezpečí ve špatném hodnocení trhu

- aktivita firem, které se snaží smluvit tak, aby omezili konkurenci na trhu

- zařazují se do kategorie nekalé konkurence a stojí mimo zákon

- typy smluvních monopolů:

1) kartel - dohoda s cílem vyloučit podnikatelské subjekty, které se na kartelu nepodílejí z trhu

- firmy si zachovávají plnou právní subjektivit

- celá řada typů kartelů:

1) cenový - nejrozšířenější

- nejstarší

- dohoda o stejné ceně

2) submisní kartel - týká se účastníků veřejných zakázek

- firmy uzavřou dohodu, která z firem vyhraje veřejnou zakázku ( vybraná firma nasadí pro ní nejvýhodnější cenu, ostatní firmy cenu navýší -> firmy se vždy střídají v jednotlivých konkurzech)

3) kontingenční - týká se objemem produkce

- dohody určují jaký objem mají firmy dodat na trh, aby pro ně byla co nejvýhodnější cena

4) kondiční kartel - stejné podmínky prodeje a nákupu

- týká se zejména velkoobchodů.

5) rajónový - dohoda firem o rozdělení trhu podle oblastí

- všechny kartely jsou u nás zakázány

- jsou velmi silně postihovány

- 3 výjimky, kdy může být kartel:

1) podmínkový - shodné obchodní podmínky

- výjimkou jsou ceny

2) racionalizační - dohody vedoucí k zefektivnění hospodářských podmínek

3) bagatelní - rozsah působení firem na trhu

- firmy nedosahují více než 5% národního trhu, 30% regionálního trhu - pak může být kartel

2) syndikát - zahrnuje sdružení firem, které se dobrovolně zbaví samostatnosti ve sféře prodeje

- firmy založí nezávislou organizaci, která prodává jejich výrobky

-> syndikátní kancelář

- především zahraniční obchod

3) trust - sdružení firem, které ztrácejí prodejní i výrobní samostatnost

- existuje kapitálová kontrola jednotlivých firem na základě vlastnictví - holding

- většinou vzniká v jednom odvětví

- jednotlivé podniky nejsou navzájem majetkově propojeny

4) koncern - seskupení firem, které vytváří celek na základě vzájemně provázané kapitálové struktury

- všechny jednotlivé podniky jsou vzájemně propojeny

- prolíná se do různých odvětví

- rovnováha monopolu

- v podmínkách monopolu si firma ze strany nabídky určuje cenu

- nedochází k ní působením tržního mechanismu, ale nastává na základě rozhodnutí monopolní firmy o ceně

- cílem monopolu je maximalizace zisku

- z technických charakteristik firmy vyplývá, že monopol dodává na trh menší množství zboží za vyšší cenu než by tomu bylo v dokonalé konkurenci

- monopol neužívá plně své výrobní kapacity (vyrábí s vyššími náklady)

- dochází k deformaci trhu

- státy se snaží monopoly regulovat (USA - 1890 - první protimonopolní zákon)

- určuje ji mezní příjem a mezní náklady

- regulace monopolu

1) antimonopolní zákonodárství - zákony zahrnují zákazy fúzí

- fúzi musí schválit úřad pro hospodářskou soutěž (u nás) nebo orgány EU (pro nadnárodní fúze)

- jsou problematické z hlediska fungování trhu

2) zestátnění

3) daňová politika státu - část zisku je firmě odejmuta ve prospěch státu

- negativní důsledky na situaci na trhu

4) regulace podmínek vstupu do odvětví - investiční pobídky

- daňové úlevy

5) cenová regulace monopolu - nejúčinnější nástroj

- regulovaná cena se počítá z průměrných nákladů

- snaha přiblížit cenu na trhu ceně v dokonalé konkurenci

- stát určuje regulovanou cenu, za kterou může monopol prodávat -> vychází z příjmů

- je výrazně nižší než by byla monopolní cena a zboží je více

2) oligopol - malý počet velkých firem, které vyrábějí převážnou část nabídky

- velmi rozšířený

- oligopolní lem - malé a střední firmy, které doplňují nabídku velkých firem

- nejsou schopni určovat cenu ani nabídku zboží -> musí se přizpůsobit velkým firmám

- typy: 1) relativně koncentrovaný - malé a střední firmy doplňují nabídku velkých firem - např. trh pohonných hmot

2) absolutně koncentrovaný - pouze vzájemně si konkurující velké firmy

- např. mobilní operátoři

- produkce: 1) heterogenní oligopol - např. automobilová produkce

2) homogenní oligopol - stejnorodý produkt

- v 80. letech trh letecké dopravy

- rovnováha - postavení firem je nerovnoprávné

- velké firmy si vzájemně konkurují

- malá firma musí přijmout cenu, která vznikne konkurencí velkých firem

- cenové vůdcovství -> jedna firma, která se chová jako monopol a ovlivňuje všechny menší firmy

- vůči monopolu je cena oligopol menší a nabízené množství větší a to díky konkurenci mezi firmami

- konkurence: 1) cenová - velké firmy se navzájem hlídají, ale nikdy neznají vše

- jedna firma následuje druhou

- když jedna firma začne zlevňovat, ostatní se hned přidají

-> cenová spirála

- v dnešní době už firmy cenové války neprovádějí

2) necenová - hlavní zbraň oligopol

-> reklama, design výrobků, prodejní podmínky, dodací lhůty, servis

3) monopolistická konkurence - tváří se jako dokonalá konkurence, ale chová se jako monopol

- pohybuje se tam celá řada malých a středních firem z nichž žádná není schopna plně ovládnout trh, volný vstup do odvětví a výstup z něj, všechny firmy si navzájem konkurují -> stejné jako dokonalá konkurence

- produkt není homogenní

- poptávka se začne dělit -> poptávka je po produktech určité firmy

-> každá značka si vytvoří vlastní poptávku - spotřebitelé preferují značku pro její vlastnosti, ne cenu

- firma si může určovat svojí cenu na základě potřeb

- firmy se snaží přetáhnout část poptávky k sobě (reklamou, …)

- část poptávka se časem může začít firmě drolit -> firma je nucena snižovat cenu -> trh se stabilizuje

- hlavní roli hraje diferenciace produktu

1) přírodní - výrobní podmínky

2) umělé - značky

-> u nás se takto chovalo české pivovarství