2. Model is – lm (graf)

• zachycuje chování agregátní poptávky, kdy má agregátní nabídka vodorovný tvar (ceny jsou fixní), jsou nevyužité zdroje

• křivka IS – rovnováha na trhu produktu – množina kombinací i a Y, při nichž S=I

• křivka LM – rovnováha na trhu peněz – množina kombinací i a Y, při nichž L (poptávka po penězích) = M (nabídka peněz)

• fiskální expanze – důsledkem bude posun křivky IS doprava – dojde ke zvýšení Y, avšak za cenu zvýšení i a v důsledku toho snížení I

graf – růst produktu a zároveň růst úrokové sazby, který vytěsnil část soukromých investic

• lze tomu zabránit zvýšením objemu peněz v ekonomice, což provede CB monetární expanzí

• monetární expanze – posun křivky LM doprava – zvýšení Ya snížení i a zvýšení I

graf posun z L1 na L2, nedojte k takovému tlaku na i

• kombinace fiskální a monetární politiky umožňuje dosáhnout zvýšení Y beze změny i, vede k potlačení vytěsňovacího efektu

• efektivnost jednotlivých politik záleží na sklonu křivek IS a LM

• to fungování je závislé na tvaru těch křivek IS, LM

např. graf

• IS svislá – je absolutně necitlivá na úrokové sazby, i při velké monetární expanzi, se v ekonomice nestane nic, investoři nejsou citlivé na úrokové sazby, když vládne investiční pesimismus – ekonomika se stává necitlivá na monetární politiku

• Při použití fiskální expanze, ta je 100% účinná graf, pouze růst i na který nikdo nereaguje

Nebo např. graf

• LM svislá, 100% vytěsňovací efekt – brutální nárůst i, vytěsní investice ve stejném rozsahu jako výdaje v rámci fiskální expanze

Graf

• Past likvidity – křivka LM vodorovná – tedy poptávka po penězích nezávisí na úúrokové míře – monetární politika je neúčinná, fiskální politika je maximálně účinná (nevyvolává změny úrokové míry a tedy nezpůsobuje vytlačení investic)

• v hodná kombinace fiskální a monetární expanze neutralizuje vytěsňující efekt (Δi = 0)

32. Primární cyklicky očištěný deficit

Druhý typ se nazývá strukturální (cyklicky očištěný)[1] a je to deficit, který zbývá po separování vlivu hospodářského cyklu. Strukturální deficit je počítán při zohlednění současných úrovní vládních výdajů a daňových sazeb za předpokladu, že ekonomika funguje na úrovni potenciálního (přirozeného) produktu a nikoliv na úrovni skutečného reálně vyjádřeného produktu.

fiskálního federalismu

Centralizovaný model

• Nízká míra soběstačnosti nižších vládních úrovní

• Vertikální finanční vztahy mezi rozpočty

• Rozsah přerozdělovacích toků je vysoký

• Účelové dotace jako nástroj ovlivňování

• A le centralizace může být neefektivní – viz graf

Decentralizovaný model

• Úplná finanční soběstačnost nižších vládních úrovní

• Neexistence přerozdělovacích procesů uvnitř rozpočtové soustavy –dostatečně výnosné příjmy úředních rozpočtů

Kombinovaný model

• K aždá vládní úroveň má vyčleněny vlastní příjmy

• Existuje systém dotací nižším rozpočtům = centrum může do určité míry ovlivňovat dotace

• Přerozdělování prostřednictvím RUD (rozpočtové určení daní – co jim ze zákona náleží) a dotacemi

• Míra kolik prostředků dostává automaticky ze zákona ve formě dotací – koeficient samostatnosti (u obcí okolo 70%, kraje 30%

1