Vestavěné stabilizátory
Automatické mechanismy, které v recesi podporují AD a v konjuktuře poptávku tlumí
Např. podpora v nezaměstnanosti, progresivní daňové sazby, sociální dávky vázané na výši příjmů
Časová zpoždění jsou menší
Analýza stabilizačních postupů = analýza multiplikátorů
Jak se změní Y, když se G změní o jednotku? (výdajový multiplikátor)
Předpokládá uzavřenou ekonomiku a žádné indukované daně (všechny řešeny paušálem)
c… mezní sklon ke spotřebě, 0-1, kolik utratí lidé z dodatečně vydané koruny na spotřebu
s… mezní sklon k úsporám, 0-1
čím vyšší je c, tím vyšší je hodnota multiplikátoru -> je pozitivní více utrácet, ideální je všechno spotřebovávat
nejhorší je spořit v recesi = paradox spořivosti, kvůli tomu že se bojí že bude hůř začnou šetřit a tim to způsobí že bude hůř
jak se změní Y, když se TA změní o jednotku? (daňový (de)multiplikátor pro paušální daň)
je vždy nižší než výdajový multiplikátor
fiskální expanze přes daně, dá peníze lidem a oni část ušetří a nepustí je celé do ekonomiky, kdežto když je utrácí vláda všechny je pošle do ekonomiky
lidé si kupují co potřebují,ale stát utrácí za blbosti
co se stane když vláda zvýší paušální daň TA a současně zvýší výdaje G, jde o stejnou částku (ΔG = ΔTA)? (multiplikátor vyrovnaného rozpočtu)
multiplikátor vyrovnaného rozpočtu je rozpočtově neutrální ale fiskálně pozitivní ∆Y=1* ∆G
platí jen v uzavřené ekonomice, jinak to utíká ještě do zahraničí místo jen do úspor
v malých otevřených ekonomikách mají multiplikátory velmi nízké hodnoty
další možností je nutit lidi aby utráceli své úspory (např. šrotovné)
Hodnocení fiskální politiky
Kritika fiskální politiky
klasická a neoklasická ekonomie – státní zásahy nejsou nuté, stabilitu zajistí sám trh
efekt vytěsňování (crowding out effect)– při fiskální expanzi dochází zvýšení poptávky po penězích, to vede (při fixní nabídce peněz) k růstu úrokových sazeb a ke snížení soukromých investic, které jsou citlivé na úrokovou sazbu
při úplném vytěsnění jsou soukromé investice ‚‘‘vytěsněny‘‘ v objemu, ve kterém byly zvýšeny vládní výdaje
agregátní poptávka ani reálný produkt se tedy nemění co do objemu, mění se pouze jeho struktura
v řadě případů stát nákupy které provádí – investiční nákupy, spotřební nákupy – preferuje spotřeby před investicemi, což není z dlouhodobého hlediska výhodné
monetaristé – monetární politika je výhodnější nástroj, expanzivní fiskální politika vede spíše k inflaci – protože nevěří že na trhu mohou být nevyužité zdroje
neokonzervativní ekonomie
racionální očekávání – státní zásahy vedou ekonomické subjekty ke zeměnám chování, které rušší účiost státních zásahů – teorie neoricardiánské ekvivalence
pouze k situaci kdy vláda provádí fiskální politiku snížením daní
substituce současných daní nemusí mít vliv na AD, protože lidé si uvědomují, že deficit vyvolaný vládními výdaji/snížením daní budou v budoucnu splácet vyššími daněmi – proto si na vyšší daně začnou více spořit v současnosti
deficit vzniklý v důsledku snížení daní bude přes růst úspor bez vlivu na Y – nedojde ke změně AD
pokles veřejných úspor je kompenzován růstem úspor soukromých – nedochází k růstu ani k efektu vytěsňování
teorie strany nabídky – zpochybňuje zásahy na straně poptávky
teorie veřejné volby – vládní selhání, rent seeking
Nástroje hodnocení