V rámci průběžného systému financování
Zvýšení porodnosti
Omezení počtu neproduktivních osob posunem hranice pro odchod do důchodu
Snížení relace důchodů/čistá resp. Hrubá mzda
Snížení jiných veřejných výdajů a přesun uspořené částky do důchodového systému
Zvýšení zdanění (buď zvýšení sazby pojistného nebo jiné daně)
Změna průběžného způsobu financování na kapitálový – systémová změna s těmito možnými následky
Odstranění/omezení redistribuce
Odtranění závislosti na demografickém vývoji
Stimulace politicky odpovědného a dlouhodobého rozhodování voličů
Rizika
Větší závislost na inflaci
Větší administrativní náklady
Riziko špatných investic a defraudace
Nemožnost redistribuce
Mimořádně velké náklady na transformaci z průběžného na kapitálový způsob financování
Částečná změna
Kombinace průběžného a kapitálového financování
Třípilířový systém
snižování zásluhovosti
Příjmová stránka
veřejné příjmy jsou příjmy všech typů vládních veřejných rozpočtů včetně parafiskálních příjmů
klasifikace
návratné (půjčky a emise obligací), a nenávratné (daně, poplatky, výnosy státních firem, kapitálové příjmy)
běžné a kapitálové
nedaňové (poplatky, úvěry, emise obligací, kapitálové příjmy) a daňové (v ČR a SR poměr cca 5:95%) (daň – platba nedobrovolná, neekvivalentní, pravidelně se opakující; daně jsou neúčelové)
poplatky: platby za poskytování zboží a služby, které mají ekvivalentní charakter, ekvivalence se často nedodržuje, poplatky jsou kvůli administrativní jednoduchosti paušalizovány (notářské, soudní, správní poplatky)
poplatek správní (registrace auta, soudní) – nejsou to daně
poplatek ze psa – není zde protiplnění, jsou to daně
daňové principy: priority, které jsou stanoveny tvůrci daňového systému
daňové principy se často navzájem vylučují – proto musí obvykle esictovat jedna základní priorita, jíž jsou ostatní principy podřízený
daňová historie: viz všeobecná historie a ekonomická historie
Adam Smith – 4 principy (daňové kánony)
Formulovali např. jednoduchost a přehlednost daňového systému, vybírání když je to pro poplatníka nejvhodnější
Neoklasikové – daně patří do ekonomiky, ale musí být malé
Pigou – daň jiná funkce než fiskální, ale i nápravná
J.M.Keynes – daně ve fiskální politice – stabilizátory
Daně považoval za makroekonomický stabilizátor proti výkyvům agregátní poptávky
Progresivní daň z příjmu
Neokonzervatismus – podobný neoklasikům, ale daně sleduje i makroekonomicky – A. Laffer
Přes Laferrovu křivku, ve vyspělých zemích daně stále rostou
Daňová kvóta = podíl všech daní (tj. i pojistného) k HDP; DP/HDP
Vykazuje se ve dvou podobách
Jednoduchá daňová kvóta – DP = jen daně které se daně jmenují
Složená daňová kvóta – DP = je zde zakalkulováno i pojistné
Je objektivnější
1965 – 2009 růst, např. v Dánsku okolo 50%, u nás 36%, v Austrálii okolo 27%
Na základě daňové kvóty se počítá den daňové svobody
Celková daňová kvóta může být rozdělena na to, z čeho se bude platit = předmět daně (4 typy)
Příjem(důchod) – důchodové daně
Spotřeba – spotřební daně
Majetek – majetkové daně
Daň z hlavy – daň z toho že jsme , nezohledňuje naší platební schopnost (místní poplatek za odvoz komunálního odpadu)
Do jaké kategorie co spadá
Vlevo výnosy z daně z příjmu, modré je pojistné (zase daň z příjmu)(v Austrálii není např.), ve vtšině zemí okolo 60% daňových výnosů plyne ze zdanění důchodu
Druhá nejvýznamnější část je zdanění spotřeby
Nejméně je zdanění majetku
Státy s problémy institucí – vybírají více spotřební daně, je to méně náchylné na korupci úředníkůp
Daňové příjmy
Daně jsou povinné, neekvivalentní platby
Měřené daňovou kvótou
Klasifikace daní:
Dle předmětu – důchodové, majetokové, spotřební
Dle vztahu k platební schopnosti – osobní a in rem daně
Podle zamýšleného přesunu a dopadu – daně přímé a nepřímé (daňový přesun na koncového spotřebitele)
U každé té daně dochází ke snaze k přesunu, preference dělení dle předmětu
Český daňový systém
Přímé daně
Důchodové: dle poplatníků
Daň z příjmů fyzických osob
Z příjmu té osoby za nějaké období (kalendářní rok)
Platí fyzická osoba
Základní konstrukce daně