Charakteristika

 

Slohový útvar – vystihuje povahu, charakter člověka, zvířete, skupiny…

 

Zachycuje:

a)     vnější znaky: stručný popis zevnějšku

b)     vnitřní znaky: temperament, nadání, schopnosti, jednání…

 

Druhy:

a)     přímá charakteristika: vlastnosti se vyjadřují přímo – konstatováním

b)     nepřímá charakteristika: uvádí konkrétní příklady jednání /je přesvědčivější/

-        často se střídají

 

Využití: posudek, životopis

 

Pořadí údajů:

1. základní údaje – stáří, zaměstnání

2. rysy povahy – kladné i záporné

3. vnější projevy – zájmy, nadání, jednání, temperament

4. Vztah k lidem, práci…

 

OSNOVA

I          ÚVOD - seznámení s charakterizovanou osobou – náš vztah k ní

II          1. stručný popis zevnějšku

            2. povaha – kladné i záporné vlastnosti

            3. nadání, schopnosti

            4. vnější projevy povahy /výraz obličeje, gesta, mimika, chůze, způsob řeči…/

            5. vztah k lidem – způsob jednání s lidmi

            6. vztah k práci

            7. vztah k sobě – zájmy…

III        ZÁVĚR – shrnutí, v čem je osoba vzorem a co na ní kritizujeme…

 

Jazykové prostředky: převaha přídavných jmen /hodnotící výrazy/

Využití: přirovnání /oči jako pomněnky…/, rčení /jedl vtipnou kaši…/

 

 

POPIS

 

-        slohový útvar

 

cílem – podat ucelený obraz popisovaného jevu (vystihnout části, vlastnosti, vzájemné vztahy)

 

předmětem popisu – osoba, zvíře, věc, přírodní jev, činnost…

 

druhy:

1. prostý: usiluje o názornost (nápadné vlastnosti)

2. odborný: usiluje o přesnost (podstatné vlastnosti)

3. umělecký: líčení (umělecký styl)

 

OSNOVA

I          ÚVOD (seznámení s popisovaným objektem, jevem)

II vlastní popis

            Důležité: rozhodnout se pro určitý systém

            Od celku k částem

            Od důležitých částí k méně důležitým

            Zleva doprava

III        ZÁVĚR – shrnutí, výčet předností, nedostatků, významných rysů…

 

Jazykové prostředky: podstatná jména (pojmenování)

                                   přídavná jména (vlastnosti)

                                   číslovky (zajišťují přesnost)

                                   slovesa (u dynamického projevu)

 

 

 

REFERÁT

 

-        slohový útvar

 

úkolem: informovat o aktuálním dění (politickém, hospodářském,kulturním)

např. o knižní novince, o filmu, o výstavě, o činnosti instituce…

 

charakter: informativní + hodnotící

výstavba: jasná, logická, přehledná

druhy: ústní – písemný

 

OSNOVA

I          ÚVOD (stručné seznámení s problematikou)

II         VLASTNÍ REFERÁT – zpracování konkrétních okruhů – např.

           REŽISÉR

 HERCI

 NATÁČENÍ

 OCENĚNÍ…

III         ZÁVĚR – zhodnocení, doporučení, shrnutí…

 

Podle adresáta:

Pro odborníky

Pro laiky

 

Jazykové prostředky: souvisí s tématem, okruhem čtenářů, s formou referátu (psaný, mluvený)

 

Využití: hodnotící výrazy /nepříznivý stav, citelné nedostatky, příkladná pozornost…/

 

 

ÚVAHA

 

 

-        slohový útvar – hodnotí nebo osvětluje nějaký problém

-        je založena na myšlenkovém procesu /autor se zamýšlí nad získanými poznatky, aby došel k obecnějšímu závěru

 

témata: různorodá /aktuální jevy i obecné otázky)

 

OSNOVA

I          ÚVOD – cíl úvahy

II         VLASTNÍ ÚVAHA – hodnocení, přemýšlení, zpracování dílčích myšlenek

            ! čím je úvaha hlubší, tím je kvalitnější !

III        ZÁVĚR – shrnutí, vyvození základní myšlenky

 

Syntax: spojování otázek, otázek a odpovědí + řečnická otázka (může zůstat nezodpovězena)

-        „co bude dál?“, „jaký to má smysl?“, „Co na to veřejnost?“

 

obraty podněcující úvahu: „zamyslíme-li se…“

„položme si otázku…“

„někdy se stává…“

 

jazykové prostředky: hodnocení – přídavná jména /vynikající, vrcholný, úspěšný…/

                                                           podstatná jména /úspěch, nespokojenost, soulad…/

                                                           příslovce /plně, výborně, nepříliš, neméně…/